519

od prídavných jmen v: š (m. s). Na konci
13. stol. totiž počalo ch přecházeti před i
a ě v š m. ś: tich — tiše (m. tisě), plachý

— plaše, pýcha — pýše — v pýše (m. pýsě),
roucho — rouše (rúsě), Ht., moucha —
mouše, naddchnu — nadšen. Vz Gb. Ht. 109.

— Pozn. Před e (m. ě) na Slov. z pravidla
ch se nemění: na střeche (na střeše. Šf. —
[i) V stupňování v: š před: -ší, -ější,
ěji: tichý — tišší, Ht. Zv. 102., plachý —
plašší — plašeji, vetchý — vetšejší. Vz Gb. Hl.
109. — Pozn. V obec. mluvě jihozáp. Čech. ch
se nemění: suchý — suchejší. Šb. — y) Tak
i před strčes. a slov. a, novočes. e m. ě: slych

— slyšati — slyšeti. Ht. Zv. 102., Kt. — d)
Na konci slov, kde se strslov. i> odsulo, mění
se ch pravidelně v: š: lemech — lemeš,
veteš od vetecht. Ht. Zv. 103. Vz Gb. Hl. 109.

— e) Před a u opětovacích na -ati odve-
dených od sloves I. a II. třídy vedlé hrdelnic
vyskýtají se zvl. v strčes. i sykavky (tedy
š m. ch). Tak povstala slovesa i podnes
běžná: krsati od krch zachovaného snad
v krchý, slov. kolýsať vedlé rus. kolý-
chať (kolíbati); sr. čes. míchati, rouchati
se slov. miešať, rušať; bouchati, dýchati se

srb. busati, dýsati. Ht. Zv. 103. — f) Před
příponami: -ba, -da, -ka, -ko, -ný, -ní,
-ník, -ský, -stvo, -ství, -ť atd. (m. strslov.
-hba, -bda, -bka atd. ) v: š (s). Vz K (před

-stvo). Sluch — slušný, pochva — pošva,
mnich — mniška, roucho — rouška, hřích

— hříšník, Ht. 103., kožich — kožišník, prch
(prach) — prsť, Čech — češský — český.
Us. Češka, rouško, strašný, vlašský (vlaský),
pěšec. Gb. Hl. 109. — Vz Gt. Fl. 118. — Pozn.
Někdy se v obec. mluvě ku př. u Prahy ch
chybně v š přetvořuje (vz š): hoch — hošů (m.
hochův). - - Ch se předsouvá, vsouvá: chlem-
tati (sr. lat. lambere), murý (černý) — chmura,
Šf., choditi (idu), chrdousiti — rdousiti, chá-
pati (japný), Jir.; čichati od čiji, spěchati od
spěti, drchati z dr (dráti), Šf., v obec. mluvě:
prachmálo, Gb. Hl. 122., prachnic, prach-
dědek, prachbába; v Krkon.: vochstře, bych-
stře m. ostře, bystře, Kb.; k ou v dualu:
dvouch, rukoueh, Jir., nesla ho na rukouch,
měl pouta na nohouch, Šb.; k gt. pl. masc.
na Mor. od Hranic k Frenštátu: z dělníkuch
(dělníkův). (Naopak se tam v lokale vy-
souvá: v Milotici m. v Miloticích). Šb.
Potom v jihozáp. a střed. Čech: haduch,
jelenuch, rakuch, uších, lidích m. hadů, jelenů,
raků, uší, lidí. Zde onde i po r: bratrch,
vítrch m. bratr, vítr. Šb. — Ch se vysouvá
před n: v Rkk. rozprnúti m. rozprchnúti.
Ht. Zv. 108. V leptati m. chloptati a v obec-
ném nešť m. nechžť. Gb. Hl. 117. — Ch pří-
pona. Vz Tvoření slov. Lenoch, čich, kožich,

Č., spěch, D., duch (od du, douti), macecha,
mrcha, pleticha, Us., smích, prospěch, věch,
brach (bratr), kmoch (kmotr), Pech (Petr, Stach
(Stanislav), Vach (Václav), čmuch. Mkl. B.
286. —Jména souhláskou ch se končící jsou
rodu muž. a skloňují se dle prvého muž.
sklonění; stran lokalu sg. vz Lokal. — Po
ch píše se vždy: y: chytrý, chybiti. Jg.
-cha, přípona jmen podstatných: mrcha
(od mr — mříti), střecha. D. Vz Tvoření
slov. Mkl. B. 287.

Chabaští, n., křoví, chrastí, das Gesträuch.
Na Mor. Jg.

Chabazín, u, m., křemen, Chabasit. Min. Jg.

Chabdí, n., Reisig, Gestrüppe. Na Mor. Rk.

Chabec, bce, m., Feigling. Rk.

Chaběti, 3. pl. -bějí, ěl, ění; chabívati =
slaběti, schlapp, schlaff werden. -- čím: nemocí.

Cbabí, chaboviště, ě, n., Gestrüppe, Ge-
sträuch. Na Slov. Jg.

Chabina, chabovina, y, f., na vých. Mor.
a na Slov. — metla, prut, Ruthe.

Chablať, schnell zusammenklauben. Na
Mor. Rk. (B. )

Chablý = ochablý, schlaff. Presl.

Chabnosť, i, f., Feigheit. Rk.

Chábnouti n. chabnouti, hnul a bl, utí,
ochábnouti, slabnouti, schlapp, schlaff werden.
Jg. — čím: namáháním, nemocí. — kdy.
Chábnu v shonu bíd. Mus. — od čeho: od
nemoci.

Chabný, feig. Rk.

Chabosť, i, f., Feigheit. Rk.

Chabovina = chabina. Na Mor.

Chaboviště = chabí.

Chabrati se těžce jíti, sich fortschleppen.
Na Mor. Jg.

Chabri-as, a nebo e, m., řecký vojevůdce.

Chabrus, u, m., německý spolek r. 1872. ve
Vídni učiněný k tomu účelu, aby v Čechách
skoupil velkostatky v rukou české opposice
jsoucí, by tímto způsobem Němci při volbách
do sněmu, které se dne 18., 20.,. 22. dubna
konati měly a konaly, v kurii velkostatkářů
většiny hlasův a tím i převahy v sněmu na-
byli, by tento pak do říšské rady poslance
volil, poněvadž česká opposice jich tam poslati
nechtěla. Potom vůbec spolek v příčině zisku
učiněný (kupci při dražbě umluvivše se ne-
přidávají a o zisk společně se dělí). Chabrus
(slovo židovské).

Chabrusa, y, f., chatra, Gesindel. Jg.

Chabý, welk. Rk.

Chabzda, y, f., chebdí, Attich. Jg.

Chadima, y, f., hlupák. Us. u Příbr.

Chaeref-on, onta, m., přítel Sokratův.

Chaerekrat-es, ea (a), m., přítel Sokratův.

Chaerone-a, e, f., mě. Boeotie.

Chajda, y, f. = chatrč, schlechte Hütte.
Na Slov.

Chalabala. Ch. všecko dělati. Vz Halabala.

Chalcedon, a, m., z řec, mě. starobylé
v Bithynii naproti Cařihradu. Vz více v S.
N. III. 1019. — Ch., u, m., kámen. Ch. obecný,
onyx, karneol, sardonyx, heliotrop, plasma,
chrysoprasa, ch. mokanský. Vz Křemen a S.
N. III. 1019. Chalcedon.

Chalci-s, vz Chalkis.

Chaldae-a (Chalde-a), e, f., jihozáp. čásť
Babylonie v Asii mezi řekami Tigridem a Eu-
fratem. Chaldäa. — Chaldaean, Chaldean,
Chaldejan, a, m. Chaldäer. — Chaldaejsko,
Chaldejsko, a, n. = Chaldaea. — Chaldaej-
ský, chaldejský. Ch. jazyk, literatura, křesťan.
Chaldäisch.

Chaliba, y, f., nepříležitosť, Ungelegenheit.
Na Mor. a Slov. Dělá mi ch-bu. Rybay.

Chalkidike, y, f., chalkidický půlostrov
v europ. Turecku třemi dlouhými výběžky
do aegaejského moře sahající a na záp. ohra-
ničený zálivem Salonickým. S. N.