532

Chmoura, chmura, chmurka, chmurečka,

y, f. = temný oblak dešťový, eine finstere
Regenwolke. I jasné slunce má chmury. L.

— Ch, smutek. — Chmoury, požáry, že-
ravé prouhy na oblacích před západem slunce,
též čmoury, smoury. Us. Bolesl. — Jg.

Chmouřiti, chmuřiti, chmuř, chmouře (íc),
il, ení, chmouřívati, chmourati = mračiti,
bewölken. — se = tmíti se, sich wölken,
verfinstern. — se na koho, sauer sehen. L.
Vz Chmurati se.

Chmoutati = jísti (s příhanou), essen,
stopfen. Us.

Chmulo, a, m., hlupák, Tölpel. Na Slov.

Chmulový = hloupý, tölpelhaft. Bern.

Chmura, ne: chmůra, od murý = černý,
ch je předsuvka. Šf. Vz Chmoura.

Chmurati se, zastr. = mračiti se, tmíti
se. — se po čem. Chmuráše sě tuča (černý
mrak) po vsiem nebi. Rkk. 54.

Chmuřice, e, f., schwarze Wolke. Rk.

Chmuřiti = chmouřiti.

Chmuřivý, finster, bewölkend. Rk.

Chmurno, pošmourno, trüb, bewölkt. Jg.

Chmurnosť, i, f., pošmournosť, Bewölkt-
heit. L.

Chmurný; chmuren, rna, o = mračný,
bewölkt, trüb. Ch. den (pošmourný); tvář,
čelo, finster, sauer. L.

Chmýr, u, chmýrek, rku, m., chmýří,
Fruchtkrone; die Fasern, Zasern, Fruchtwolle.
Ani chmýrka (=nic). Č. Vz Chmer.

Chmýření, n., chmer.

Chňap = chlamst, schnapp. D.

Chňapho, vydřiduch, der Schnapphahn. D.

Chňapiti, il, en, ení; chňapati, chňap-
nouti, pnul n. pl, ut, utí; chňapávati, haschen,
schnappen, packen. — co. D. — koho čím:
chytiti, lapiti. Vz tato slova. — po čem.

Chňapka, y, f., kočka. Er. P. 15.

Chňapoun, a, m., hrabač, der Schnapper,
Schnapphahn. D.

Chňár, u, m., směšný název ruky, kelky'.
Us. u Jilem.

Chobot, u, chobotek, tku, m. Ch. zadní
kout n. konec čehokoli. Das Ende eines Dinges,
Zipfel. Jg. Potom jsme šli na horu nad
rybník volovický nad ch. Svěd. 1570. Vodu
chobotem rybníka do řeky pustil. Břez. 258.

— Ch., čásť rybníka od hráze nejvzdálenější.
Vys. — Ch. — zátoka, křivolakosť, die Krümme,
der Busen, Jg., die Bucht, zátoň, ztracené
rameno; chobot = dlouhý, úzký, celkem
malý záliv, zátoka. Š. a Ž. V chobotech kal-
ných řehtají žáby. D. Vz Moře. — Ch.
konec saku, ocas saku n. síti, der Netzbusen.
Do chobotu někoho vehnati (přijíti) = do
nesnází. Vz Nesnáze. D., Č. V ch-tu býti
(v těsnu). Jg., Th. Těmito věcmi byl dohnán
co do chobota. Bl. — Ch. = cíp, konec, die
Spitze, der Zipfel. Jg. Chobot neb klín pole
(pole úzké, do špice běžící). D. Ch. louky. Ch.
sekati, ch-tem jíti. Jg. — Ch. (rus. ), trouba
slonova, Rüssel. Krok. — V bot. kout n. úhel
vstupující daleko do nějaké plochy. Rostl.

Chobotěnka, y, f., pangonia, hmyz. Krok.

Chobotinec, nce, m., der Blattwurm, das
Flammenthierchen. Krok.

Chobotitý, kraj, list dubový. Rostl. Bu-
senartig.

Chobotnatý, zipfelig, geschweift; buchtig.
Rostl.

Chobotnice, e, f., polyp, pavouk mořský.
Krok.

1. Choc, fr., (šok), útočný náraz, nájezd,
jmenovitě jezdeckých tlup v semknutém se-
řadění úprkem na nepřítele konaný. Čsk.

2. Choc, chocaj = třebas, ačkoli, obgleich.
Na Slov. Vz Listy filolog. II. 229.; Choť, 2.

Choce, pl., knoflíky hořkého lupenu, die
Klette. Us. Vorlík. Vz Chodec.

Choceň, cně, f., místo v Čechách. Vz S.
N. III. 1094.

Chočený = krotký, pitomý, zahm. Ch.
medvěd. D.

Chočiti, il, en, ení, ochočiti = krotiti,
zähmen. D.

Chod, u, m., das Gehen, der Gang. Ch.
račí. Račím chodem se zvedlo (opačně, zpá-
tečně). V. Nepozorným chodem jdou. Jel.
Kulhavým chod navracoval. Lom. Belhavým
chod dával, Pass. 668., vracuješ. Ch. belhavý,
Leg., křepký, Kom., tichý, točitý, D., vážný,
zdlouhavý, rychlý, skřižný (v tělocviku). Tš.
Dítě dvouleté chod svůj formuje (choditi se
učí). Kom. Zamířiti někam chody. Rkk. Ch.
svůj dokonati. Plk. Ch. do těch jeskyň byl
snadný. Troj. Ch. k domovu. Šm. Do chodu
něco přivésti. Šm. Vlka po chodu (po srsti)
poznáš. Jg. Moudrého poznáš po chodu, po
řeči a po kroji. Ros. Řečí i chodem se pro-
zrazuje. Br. Ch. přirozený, lépe: běh. Km.

— Ch. u tkadlce. Tkadlec snová dvanácti
cívkami dolů a nahoru a těch 24 nití činí
chod, 5 chodův činí svazek 120 nití neb dvě
pásma. Chmela. — Ch. (činnosť) peci. Ch.
vlažný, syrový. Máme pec v chodu. Vys. —
Ch. v uchu, scala. Ssav. — Chod, a, m.,
pl. chodové (poslové, svobodníci) byli strážní
a opatrovníci hranic a pomezí. Vz více v Jg.
a v Gl. 79.

Choďa = ačkoli, obwohl. Na Slov. Vz
Choc, 2.

Chodačka, y, f., žebračka, Landbettlerin.
Us. Vz Er. P. 66.

Chodák, a, m., žebrák. Gl. 79. — Ch.,
der Geher. — Ch., štihlák, der Stelzner. D.

Chodákyně, ě, f. = žebračka. Gl. 79.

Chodánky, f., pl., chodáčky, Gängelband.
Plk. - -

Choďátko, a, n., dítě choditi počínající. Us.

Chodba, y, f. = chůze, chození, der Gang,
das Fussgehen. Koně k ch-bě ponuknouti.
Troj. Zláť jest naděje, by ten došel cíle, ktož
chodby nepočne. Št. Chodbu dokonati. Št.
Komorníku pražskému právo jest dáti za
jeho chodbu 60 haléřóv. Kn. Rož. 4. — Ch.

= místo, kudy se chodí, der Gang. Ch. dře-
věná (při stavbách budov=lešení, po němž
se nahoru a dolů chodí), klášterní (ambity,
z lat. ambitus), podzemní, tajná, zděná, ža-
lářní, sloupová, krytá. Š. a Z. Ti všichni
pravili, že tudy prve ch. byla. Arch. plz. 1.
1493. — Ch. = trámy u jezu. Der Wehrsteg.

Chodcovati, betteln. Reš.

Chodcovský, chodecký, bettelhaít. Zlob.

Chodcovství, n., žebráctví, Bettelei. Zlob.

Chodec, dce, chodeček, čka, m. Ch.,
kdo dobře a rychle chodí, chodák, der Geher,
Fussgänger. D. — 2. Ch. = žebrák, der