Předchozí (532)  Strana:533  Další (534) |
|
|||
533
|
|||
|
|||
Bettler. Ohlídá se lakomec po časném zboží
jako ch. po kusu chleba. Štelc. Chudnou a chodci budou. Štelc. Žebravý chodec. V. Ač chodec syt, ale mošna nesyta. Mus. Lekl se toho jako ch. krejcaru. Ros. Harcují se praví dva chodci. (Stejní jsou a přece si přezdí- vají a nadávají. Vz Stejnosť, Podobný. ). Č., Lb. — Vz Gl. 79. — Ch., tulák, Landstreicher. Konšelé povaleče a zahaleče, žebráky a chodce bezbožné z měst hnáti mají. Kol. 6. — Ch. = starý, shrbený ch., kmet, stařec. V. — Ch., knoflík hořkého lupenu šatů se chyta- jící. Jg. Vz Choce. Choděcí = chodící. Lom. — Ch. šaty,
lépe: chodicí. Pref. Chodecký, chodečský, chodcovský =
žebrácký. Bettler-. Ch. oděv, plášť, nemoc, obyčeje. Jg. Z toho se ti ch. mošna dostane (schudneš). Sych. Začíti ch. tanec (utéci). Sych. — Jg. Chodectví, chodcovství, n., žebráctví,
das Betteln. Ros. Chodicí kolo, vozík (= k chození, Kinder-
wagel), roucho (v kterém se chodí, Trag- kleid). Jg. Item aby žádný žid nebral nic za to, když komu co puojčí buďto šatuov chodicích... aneb které koli jiné věci. Arch. plz. 1501. Ne: chodící. Vz -icí. Chodička = pěšinka. Na Slov. Fusssteig.
Chodičný = chodicí, Gang-. Ch. rúcho,
Tragkleid. Tristr. Chodidlný, Fussblatt-. Ch. kosť. Sal.
Chodidlo, a, n., chodítko, a, n., ploska,
spodek nohy, der Plattfuss, das Fussblatt, die Fusssohle. Jg. Ch. skládá se ze zánártí, přednártí a z prstův. Ssav. Od dolního příhbí spodek nohy (chodidlo) jest, kotníky, patu, nárt (svrchek nohy) a podešvu (spodní plosku nohy) a s prsty palec u nohy v sobě držící. Kom. Noha se dělí v stehno, v nohu a cho- didlo. Hlas. Vz Noha, Ploska, Ch. nevyduté, ploché, ploska. Vz S. N. III. 1096. — Ch., na čem neb v čem se chodí. Ch. u nohy, u pun- čochy, u boty: podešev, die Sohle, der Fuss. — Ch. = chůdy, die Stelzen. Chodieše chodil, a, o. Kat.
Chodiště, ě, n., průchod, chodba, der
Gang, Fussweg, Spazierplatz, die Allee. D. Choditel, e, m., der Geher.
Choditelný- gangbar. Br.
Choditi, chodím (zastr. chozi, choziu);
3. pl. -dí, choď, chodě (íc), il, děn a zen, dění a zení; chodívati, chodívávati. V již. Čech. je přechod. choďa m. chodě. Kts. Gehen, wandeln, zu gehen pflegen; herum gehen oder laufen, sich herumtreiben; obcovati, umgehen; sich bewegen; sich tragen, sich kleiden. Jg. — abs. Chodí, co by mu z nosu kapalo, co by mu v nos napískal, jakoby tři propil, co tělo bez duše, co po smrti. Č. Hlavu s kornelem sklopě chodí. Č. Chodí celý pod vodu spuštěný. Vz Smutek. Č. Byl tak tlustý, že ledva mohl státi neb choditi. Troj. Dítě učí ch. Kom. Povstaň a choď. D. Sem i tam ch. V. Chodí jako zmoklá slepice (káně), jako ztrápený oficír, Jg., chodí jako po drátech, jak na vrtidle, jak po vypůjčených. Pk. Chodí jako na (po) vejcích (= zlehoučka). Prk. Nechoď nikam, bolely by tě potom nohy. Us. Chodi siemo |
tamo. Rkk. — čím. Cizíma nohama ch. Kom.
Did. 99. — kudy (instr., po čem, okolo čeho, přes co). Není třeba dalekou cestou ch. Bib. Ch. lesem, městem, cestami spra- vedlnosti. Jg., Us. Po suše, po mezi, po lukách, po silnici, po ulici, po zemi ch. Po městech ch. (od města k městu). Chodili v zástupech po městě. Dal. 104. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. D. Bosýma nohama po těch místech chodil. Har. Ch. okolo sochy, Dal., okolo domu. Us. Přes most, přes louku choditi. Us. Přes ta místa nelze ch. V. — jak (instr., po čem, po co, bez čeho atd. ). Ch. šnejdrem (motati se), V., žebrotou, Řehořem, bosýma nohama, ostrým krokem. Jg., Us. Hlava mi jde kolem. Us. Po jedné noze, po zadu, po předu ch. Us. Nechoď po zadku do kaple (neodpírej pravdě). Č. Chodí po své hlavě (dělá, co chce). Us. Kmetové potazem po páních cho- dili. Vz Potaz. Pr. Chodil ve vodě po ko- lena, Us. Ch. bez kabátu. Vz Opilec. Daleko od sebe chodí ty dvě věci, dobročinnosť a kupectví. L. — proč. Bolestí nemohu cho- diti. Us. — kdy (instr. ). Chodila k nám malou dcerkou. (Cf. Buda (= jsouc) malou dcerkou). Us. na mor. Valaš., Brt. Po deváté (hodině) chodí domů. On po smrti chodí (straší). Kom. Zimnice chodí přes den, ob den. Jd. Ch. po tmě. K. Poh. II. 134. — s kým, s čím. Žena s dítětem chodí (je těhotná). V. Ctnosť se závistí chodí. Ne vždy hodnosť s udatností chodí. L. Nechoď se vším na trh. Us. Ch. s outěžkem. Lk. Dotud se džbánkem pro vodu chodí, až mu se ucho utrhne. Dotud s vědérkem k studnici chodí, až mu se obrouček opukne. Jg. Kdo s mou- drými chodí, moudrým bude. Jg. — po kom, po čem. Chodí po rychtářově mezi (šámá střevíce). Jg. Ch. po soudech, Bs., po hrobích, po banketech (= navštěvuje je). Ch. po koledě, Kamar., po žebrotě, Us., po zvěři, Háj., po své práci, Us., po svých živ- nostech, po zemi ch. Let. 325. Chodí po hlavě do kostela (cvoček v botě). Er. P. 20. Čert chodil po sedlácích. K. Poh. II. 122. Chodí po svobodě, jak ryba po vodě. Sš. P. 469. Kdo chodí po ptačím hlásku, na- chází pírka z ocásku. Č. Po toulkách ch. Us. Ch. po opilství, Br., po zahálce. Ch. po růžích (dobře se míti). Syr. Neví, co po čem chodí (= je sprosťák; neví, co z čeho vy- plývá neb následuje). Jg. Choditi po provaze. Us. Chodí po mně mráz. V. Chodiechu po dvú řadem. Výb. I. 431. — kolik. Po pěti kusích (srnců) spolu chodilo. Us. — v čem. Ch. ve tmách, Us., ve zlatě, Br., v šarlatě a v zlatě, V., v šibalově čubě (vz Chytrý). Č. Neví žádný, kde ho střevíc hněte, než ten, kdo v něm chodí. Jg. Žena chce v škorních muže choditi. V. — kde. Rámec pily chodí v lout- kách. Vys. V studničném kolečku provaz chodí. Aqu. Čep chodí na zhlavíčku. Vys. Vozka chodí vedlé vozu. — kam (do čeho, k čemu, na co, v co, za co, proti čemu). K studánce pro vodu ch. Us. Často k nám chodíval. Us. Ch. na procházku. V. Na pole ch. Us. Nechoď mi na oči. D. Nechoď se vším na trh. Na zajíce. V sněmy chodí. Sněm. rkp. Ch. za školu. Spravedlnosť před ním |
||
|
|||
Předchozí (532)  Strana:533  Další (534) |