533

Bettler. Ohlídá se lakomec po časném zboží
jako ch. po kusu chleba. Štelc. Chudnou a
chodci budou. Štelc. Žebravý chodec. V. Ač
chodec syt, ale mošna nesyta. Mus. Lekl se
toho jako ch. krejcaru. Ros. Harcují se praví
dva chodci. (Stejní jsou a přece si přezdí-
vají a nadávají. Vz Stejnosť, Podobný. ). Č.,
Lb. — Vz Gl. 79. — Ch., tulák, Landstreicher.
Konšelé povaleče a zahaleče, žebráky a chodce
bezbožné z měst hnáti mají. Kol. 6. — Ch.
= starý, shrbený ch., kmet, stařec. V. —
Ch., knoflík hořkého lupenu šatů se chyta-
jící. Jg. Vz Choce.

Choděcí = chodící. Lom. — Ch. šaty,
lépe: chodicí. Pref.

Chodecký, chodečský, chodcovský =
žebrácký. Bettler-. Ch. oděv, plášť, nemoc,
obyčeje. Jg. Z toho se ti ch. mošna dostane
(schudneš). Sych. Začíti ch. tanec (utéci).
Sych. — Jg.

Chodectví, chodcovství, n., žebráctví,
das Betteln. Ros.

Chodicí kolo, vozík (= k chození, Kinder-
wagel), roucho (v kterém se chodí, Trag-
kleid). Jg. Item aby žádný žid nebral nic
za to, když komu co puojčí buďto šatuov
chodicích... aneb které koli jiné věci. Arch.
plz. 1501. Ne: chodící. Vz -icí.

Chodička = pěšinka. Na Slov. Fusssteig.

Chodičný = chodicí, Gang-. Ch. rúcho,
Tragkleid. Tristr.

Chodidlný, Fussblatt-. Ch. kosť. Sal.

Chodidlo, a, n., chodítko, a, n., ploska,
spodek nohy, der Plattfuss, das Fussblatt,
die Fusssohle. Jg. Ch. skládá se ze zánártí,
přednártí a z prstův. Ssav. Od dolního příhbí
spodek nohy (chodidlo) jest, kotníky, patu,
nárt (svrchek nohy) a podešvu (spodní plosku
nohy) a s prsty palec u nohy v sobě držící.
Kom. Noha se dělí v stehno, v nohu a cho-
didlo. Hlas. Vz Noha, Ploska, Ch. nevyduté,
ploché, ploska. Vz S. N. III. 1096. — Ch.,
na čem neb v čem se chodí. Ch. u nohy, u pun-
čochy, u boty: podešev, die Sohle, der Fuss.
— Ch. = chůdy, die Stelzen.

Chodieše chodil, a, o. Kat.

Chodiště, ě, n., průchod, chodba, der
Gang, Fussweg, Spazierplatz, die Allee. D.

Choditel, e, m., der Geher.

Choditelný- gangbar. Br.

Choditi, chodím (zastr. chozi, choziu);
3. pl. -dí, choď, chodě (íc), il, děn a zen,
dění a zení; chodívati, chodívávati. V již.
Čech. je přechod. choďa m. chodě. Kts. Gehen,
wandeln, zu gehen pflegen; herum gehen
oder laufen, sich herumtreiben; obcovati,
umgehen; sich bewegen; sich tragen, sich
kleiden. Jg. — abs. Chodí, co by mu z nosu
kapalo, co by mu v nos napískal, jakoby
tři propil, co tělo bez duše, co po smrti.
Č. Hlavu s kornelem sklopě chodí. Č.
Chodí celý pod vodu spuštěný. Vz Smutek.
Č. Byl tak tlustý, že ledva mohl státi neb
choditi. Troj. Dítě učí ch. Kom. Povstaň
a choď. D. Sem i tam ch. V. Chodí jako
zmoklá slepice (káně), jako ztrápený oficír,
Jg., chodí jako po drátech, jak na vrtidle,
jak po vypůjčených. Pk. Chodí jako na (po)
vejcích (= zlehoučka). Prk. Nechoď nikam,
bolely by tě potom nohy. Us. Chodi siemo

tamo. Rkk. — čím. Cizíma nohama ch. Kom.
Did. 99. — kudy (instr., po čem, okolo
čeho, přes co). Není třeba dalekou cestou
ch. Bib. Ch. lesem, městem, cestami spra-
vedlnosti. Jg., Us. Po suše, po mezi, po
lukách, po silnici, po ulici, po zemi ch. Po
městech ch. (od města k městu). Chodili
v zástupech po městě. Dal. 104. Neštěstí
nechodí po horách, ale po lidech. D. Bosýma
nohama po těch místech chodil. Har. Ch.
okolo sochy, Dal., okolo domu. Us. Přes
most, přes louku choditi. Us. Přes ta místa
nelze ch. V. — jak (instr., po čem, po
co, bez čeho atd. ). Ch. šnejdrem (motati
se), V., žebrotou, Řehořem, bosýma nohama,
ostrým krokem. Jg., Us. Hlava mi jde kolem.
Us. Po jedné noze, po zadu, po předu ch.
Us. Nechoď po zadku do kaple (neodpírej
pravdě). Č. Chodí po své hlavě (dělá, co
chce). Us. Kmetové potazem po páních cho-
dili. Vz Potaz. Pr. Chodil ve vodě po ko-
lena, Us. Ch. bez kabátu. Vz Opilec. Daleko
od sebe chodí ty dvě věci, dobročinnosť a
kupectví. L. — proč. Bolestí nemohu cho-
diti. Us. — kdy (instr. ). Chodila k nám
malou dcerkou. (Cf. Buda (= jsouc) malou
dcerkou). Us. na mor. Valaš., Brt. Po deváté
(hodině) chodí domů. On po smrti chodí
(straší). Kom. Zimnice chodí přes den, ob
den. Jd. Ch. po tmě. K. Poh. II. 134. —
s kým, s čím. Žena s dítětem chodí (je
těhotná). V. Ctnosť se závistí chodí. Ne vždy
hodnosť s udatností chodí. L. Nechoď se
vším na trh. Us. Ch. s outěžkem. Lk. Dotud
se džbánkem pro vodu chodí, až mu se ucho
utrhne. Dotud s vědérkem k studnici chodí,
až mu se obrouček opukne. Jg. Kdo s mou-
drými chodí, moudrým bude. Jg. — po
kom, po čem. Chodí po rychtářově mezi
(šámá střevíce). Jg. Ch. po soudech, Bs., po
hrobích, po banketech (= navštěvuje je).
Ch. po koledě, Kamar., po žebrotě, Us., po
zvěři, Háj., po své práci, Us., po svých živ-
nostech, po zemi ch. Let. 325. Chodí po
hlavě do kostela (cvoček v botě). Er. P. 20.
Čert chodil po sedlácích. K. Poh. II. 122.
Chodí po svobodě, jak ryba po vodě. Sš.
P. 469. Kdo chodí po ptačím hlásku, na-
chází pírka z ocásku. Č. Po toulkách ch.
Us. Ch. po opilství, Br., po zahálce. Ch. po
růžích (dobře se míti). Syr. Neví, co po čem
chodí (= je sprosťák; neví, co z čeho vy-
plývá neb následuje). Jg. Choditi po provaze.
Us. Chodí po mně mráz. V. Chodiechu po dvú
řadem. Výb. I. 431. — kolik. Po pěti kusích
(srnců) spolu chodilo. Us. — v čem. Ch. ve
tmách, Us., ve zlatě, Br., v šarlatě a v zlatě,
V., v šibalově čubě (vz Chytrý). Č. Neví
žádný, kde ho střevíc hněte, než ten, kdo
v něm chodí. Jg. Žena chce v škorních muže
choditi. V. — kde. Rámec pily chodí v lout-
kách. Vys. V studničném kolečku provaz
chodí. Aqu. Čep chodí na zhlavíčku. Vys.
Vozka chodí vedlé vozu. — kam (do čeho,
k čemu, na co, v co, za co, proti čemu).
K studánce pro vodu ch. Us. Často k nám
chodíval. Us. Ch. na procházku. V. Na pole
ch. Us. Nechoď mi na oči. D. Nechoď se
vším na trh. Na zajíce. V sněmy chodí. Sněm.
rkp. Ch. za školu. Spravedlnosť před ním