Předchozí (535)  Strana:536  Další (537) |
|
|||
536
|
|||
|
|||
kůru (v obec. mluvě: na kruchtě) zpívati.
Jg. — Chor, kůr, sbor pěvcův (zpěváci, die Chorsänger), D., tanečníkův (taneční). Eos. Taneční kůr, tanec vésti. V. — Ch., řadový tanec se zpěvem (u starých). Rk. Chor u starých: bakchický n. dithyrambický, komoedie a tragoedie. V novější době: ch. zpěvácký (mužský a ženský n. smíšený) a hudecký. Vz více v S. N. III. str. 1107. — Chor, to co chor zpívá. Der Chor. Jg.
— Kůrové andělští. — Chor, kůr mnichův.
Do choru choditi. Jg. — Pod chory (kúry) vynášeti = pod nebesa velebiti, himmelhoch erheben. Jg. — Ch., ona čásť kostela, kde velký oltář a stolice duchovní stojí. L. Choral, koral, u, m., zpívání mnohých
jedním hlasem. L. Sborný zpěv (církevní). Rk. — 2. Ch., zpěvák, choralista, Choralist. — Jg. — Choralista, chorista, y, m., dle
„Despota", zpěvák chorový (kostelní). Jg. — Choralní, Choral-. Ch. hudba, system,
nápěv, noty, zpěv (choral). S. N. — Chorista. y, m., dle „Despota, " zpěvák v choru; zpěvák na divadle, jenž zpívá pouze ve sboru a nikdy o sobě. S. N. — Chorický. S. N., tam vz více. Choravěti = churavěti.
Choravosť, i, f., vz Churavosť.
Choravý, vz Chorý.
Chorec, rce, m., ein Siecher. Rk.
Chorek, rka, m., mustella sibirica, ssavec
kunovitý. Presl. Chořeti, ejí, el, ení = churavěti, siechen,
krank sein. Jg. Choriamb, u, m., z řec., stopa čtyrsla-
bičná: _uu_, rychlonohý. Choriambický verš. Vz Zk. Ml. II. str. 198. Chorník, a, m., Choralist.
Chorný, -ní, kůrný, -ní. Chor-. Kůrní
kápě. V. Choroba, y, f., churoba, na Slov. churosť;
churavosť, Siechheit, Krankheit. Ch. mysli, těla (tělesná). S. N. Ch. zlá, nových i ne- duhův hejno. Puch. Choroby rostlinné: rána, pukání, zlomenina atd. Rostl. Panská choroba, ubohého zdraví. L. — Jg. Chorobec, bce, m. = chorý, ein Siecher.
Rk. — Chorobna, y, f. = chorobnice.
Chorobní = chorobný.
Chorobnice, e, f., Krankenhaus, Siechen-
haus, Siechenanstalt. Rk. Chorobničný, Siechenhaus-. Rk.
Chorobník, a, m. = chorobec.
Chorobnosť, i, f. Kränklichkeit. Rk.
Chorobný, churobný, od choroby, Krank-
heits-. Chorobné případnosti. Ssav. — 2. Ne- mocný. L., Us. Choroboskum, u, m., chorobověda, y,
f., chorobozpyt, u, m. Pathologie. Rk. Choroboskumný, -vědní, -zpytný, pa-
thologisch. Rk. Chorografie, e, f., polohopis, Chorogra-
phie. V. Choromyslný, geisteskrank. Dům ch-ných.
Das Irrenhaus. Dch. Chorosť, i, f., churosť, hubenosť, číplosť,
vyzáblosť, přepadlosť, vychřadlosť, Magerkeit. — Ch., neduživosť, Kränklichkeit, Unpäss-
lichkeit. Ch. nikoho nepopraví. Mt. S. |
Chorovati, chorým býti, krank sein. Měst.
bož. —
Chorovod, u, m., hra a ples se zpěvem.
Č., Krok. Choroziti se, il, ení = moutiti, bouřiti,
protiviti se, sich widersetzen. Město se chorozi. St. skl., Výb. I. Chorúhva, y, f., zastar. = korouhev. Rkk.
Chorušice, pl., m., dle Budějovice, ves
v Bolesl. Jg. Chorutany, vz Korutany.
Chorvát, a, m., pl.: -ti n. -té. Vz Charvát.
Vz více v S. N. III. str. 1112. — Chorváty, Chorvátsko, Chorvátský. Vz v S. N. III. str. 1113. —1142. Česká forma jest: Charvát, charvátský atd. Již od časů Dalemila a Pul- kavy píše se: charvátský a králové čeští od Ferd. I. až do Ferd. V. nazývají se v titulech: králové charvátští. Šb. Dr. Gt. odvozuje slovo toto od, charv, sarv' (charviti = se hájiti) = armatus, obrněnec, se zbraněmi, v brnění bojující, der reisige Mann, aneb snad také: branitel. Vz více v Listech filolog. a paedag. III. 85. — 95. Chorý; chor, a, o = chatrný, hubený, vy -
záblý, suchý, přepadlý, mager, dürr. V. — Ch. chléb = černý, režný; ch. mouka. Na Mor. U mámy si jedla žitné halušečky a včilej musíš jesť dosť choré klusečky. Mor. P. Schwarz. — Ch. = nemocný, krank, unpass. — na co: na hlavu, na žaludek, L., na úmor. Sborn. 90. — na čem: na mysli. Hš., Dch. Chosen, u, m., osoh = užitek. Na Slov.
1. Choť, i, (zastar. chotě, ě), m., ženich, der
Bräutigam, Verlobte. Br. — S věčným chotěm se spojiti. Kom. Choť svého choti miluje. Hus. I zle bych smysla zajala, bych toho za choť pojala, jehož jsem nikdy ani znala, ni viděla. Kat. 284. — Choť, choti (chotě, ě), f., nevěsta, die Braut, dle „Kosť. " Hledá jí sobě za choť. Kom. Kdož choť má, ženich jest. Ctib. — Jg. Nyní také: choť, m. = manžel, choť, f. = manželka. 2. Choť = ač, třebas, byť i. Na Mor. a na
Slov. Listy filolog. II. 229. Choť bys ty vy- plakala černé oči, nic na plat. Prk. Choťabudice, pl., dle Budějovice, Drei-
eichen. Na Mor. Chotár, u, m., na Slov. = podkrají, kraj,
Gebiet. Koll. Chotařiti, il, ení, hraničiti, gränzen. Koll.
Chotárný, Gebiet-. Ch. církev. Jg.
Choťas = třebas, wenn auch, meinetwegen.
Na Slov. Chotěboř, e, f., místo v Čech., v Čáslavsku.
Vz více v S, N. str. 1142. Chotěbuz, e, m., mě. v Lužici, Kottbus.
Chotec, pl. chotce, knoflíky či hlavičky
z lopouchu, die Klettenknöpfe. Rk. Choteč, tči, f., místo v Čechách. — Cho-
tečský, chotecký. Chotěšov, a, m., jm. místní, Chotěschau.
Jg. — Chotětov, a, m., ves v Bolesl., Kuttenthal.
Jg. — Chotí lože. Gatten-, Braut-.
Chotišany, pl., m., dle Dolany, jm. místní.
Mus. — Chotoviny, pl., m., dle Dolany, jm. místní.
Mus. — |
||
|
|||
Předchozí (535)  Strana:536  Další (537) |