536

kůru (v obec. mluvě: na kruchtě) zpívati.
Jg. — Chor, kůr, sbor pěvcův (zpěváci,
die Chorsänger), D., tanečníkův (taneční).
Eos. Taneční kůr, tanec vésti. V. — Ch.,
řadový tanec se zpěvem (u starých). Rk.
Chor u starých: bakchický n. dithyrambický,
komoedie a tragoedie. V novější době: ch.
zpěvácký (mužský a ženský n. smíšený)
a hudecký. Vz více v S. N. III. str. 1107.

— Chor, to co chor zpívá. Der Chor. Jg.

— Kůrové andělští. — Chor, kůr mnichův.
Do choru choditi. Jg. — Pod chory (kúry)
vynášeti = pod nebesa velebiti, himmelhoch
erheben. Jg. — Ch., ona čásť kostela, kde
velký oltář a stolice duchovní stojí. L.

Choral, koral, u, m., zpívání mnohých
jedním hlasem. L. Sborný zpěv (církevní).
Rk. — 2. Ch., zpěvák, choralista, Choralist.

— Jg. — Choralista, chorista, y, m., dle
„Despota", zpěvák chorový (kostelní). Jg.

— Choralní, Choral-. Ch. hudba, system,
nápěv, noty, zpěv (choral). S. N. — Chorista.
y, m., dle „Despota, " zpěvák v choru; zpěvák
na divadle, jenž zpívá pouze ve sboru a nikdy
o sobě. S. N. — Chorický. S. N., tam vz
více.

Choravěti = churavěti.

Choravosť, i, f., vz Churavosť.

Choravý, vz Chorý.

Chorec, rce, m., ein Siecher. Rk.

Chorek, rka, m., mustella sibirica, ssavec
kunovitý. Presl.

Chořeti, ejí, el, ení = churavěti, siechen,
krank sein. Jg.

Choriamb, u, m., z řec., stopa čtyrsla-
bičná: _uu_, rychlonohý. Choriambický
verš. Vz Zk. Ml. II. str. 198.

Chorník, a, m., Choralist.

Chorný, -ní, kůrný, -ní. Chor-. Kůrní
kápě. V.

Choroba, y, f., churoba, na Slov. churosť;
churavosť, Siechheit, Krankheit. Ch. mysli,
těla (tělesná). S. N. Ch. zlá, nových i ne-
duhův hejno. Puch. Choroby rostlinné: rána,
pukání, zlomenina atd. Rostl. Panská choroba,
ubohého zdraví. L. — Jg.

Chorobec, bce, m. = chorý, ein Siecher.
Rk. —

Chorobna, y, f. = chorobnice.

Chorobní = chorobný.

Chorobnice, e, f., Krankenhaus, Siechen-
haus, Siechenanstalt. Rk.

Chorobničný, Siechenhaus-. Rk.

Chorobník, a, m. = chorobec.

Chorobnosť, i, f. Kränklichkeit. Rk.

Chorobný, churobný, od choroby, Krank-
heits-. Chorobné případnosti. Ssav. — 2. Ne-
mocný. L., Us.

Choroboskum, u, m., chorobověda, y,
f., chorobozpyt, u, m. Pathologie. Rk.

Choroboskumný, -vědní, -zpytný, pa-
thologisch. Rk.

Chorografie, e, f., polohopis, Chorogra-
phie. V.

Choromyslný, geisteskrank. Dům ch-ných.
Das Irrenhaus. Dch.

Chorosť, i, f., churosť, hubenosť, číplosť,
vyzáblosť, přepadlosť, vychřadlosť, Magerkeit.

— Ch., neduživosť, Kränklichkeit, Unpäss-
lichkeit. Ch. nikoho nepopraví. Mt. S.

Chorovati, chorým býti, krank sein. Měst.

bož. —

Chorovod, u, m., hra a ples se zpěvem.
Č., Krok.

Choroziti se, il, ení = moutiti, bouřiti,
protiviti se, sich widersetzen. Město se chorozi.
St. skl., Výb. I.

Chorúhva, y, f., zastar. = korouhev. Rkk.

Chorušice, pl., m., dle Budějovice, ves
v Bolesl. Jg.

Chorutany, vz Korutany.

Chorvát, a, m., pl.: -ti n. -té. Vz Charvát.
Vz více v S. N. III. str. 1112. — Chorváty,
Chorvátsko, Chorvátský. Vz v S. N. III.
str. 1113. —1142. Česká forma jest: Charvát,
charvátský atd. Již od časů Dalemila a Pul-
kavy píše se: charvátský a králové čeští od
Ferd. I. až do Ferd. V. nazývají se v titulech:
králové charvátští. Šb. Dr. Gt. odvozuje slovo
toto od, charv, sarv' (charviti = se hájiti) =
armatus, obrněnec, se zbraněmi, v brnění
bojující, der reisige Mann, aneb snad také:
branitel. Vz více v Listech filolog. a paedag.
III. 85. — 95.

Chorý; chor, a, o = chatrný, hubený, vy -
záblý, suchý, přepadlý, mager, dürr. V. —
Ch. chléb = černý, režný; ch. mouka. Na
Mor. U mámy si jedla žitné halušečky a včilej
musíš jesť dosť choré klusečky. Mor. P.
Schwarz. — Ch. = nemocný, krank, unpass.
— na co: na hlavu, na žaludek, L., na úmor.
Sborn. 90. — na čem: na mysli. Hš., Dch.

Chosen, u, m., osoh = užitek. Na Slov.

1. Choť, i, (zastar. chotě, ě), m., ženich, der
Bräutigam, Verlobte. Br. — S věčným chotěm
se spojiti. Kom. Choť svého choti miluje.
Hus. I zle bych smysla zajala, bych toho za
choť pojala, jehož jsem nikdy ani znala, ni
viděla. Kat. 284. — Choť, choti (chotě, ě),
f., nevěsta, die Braut, dle „Kosť. " Hledá jí
sobě za choť. Kom. Kdož choť má, ženich
jest. Ctib. — Jg. Nyní také: choť, m. =
manžel, choť, f. = manželka.

2. Choť = ač, třebas, byť i. Na Mor. a na
Slov. Listy filolog. II. 229. Choť bys ty vy-
plakala černé oči, nic na plat. Prk.

Choťabudice, pl., dle Budějovice, Drei-
eichen. Na Mor.

Chotár, u, m., na Slov. = podkrají, kraj,
Gebiet. Koll.

Chotařiti, il, ení, hraničiti, gränzen. Koll.

Chotárný, Gebiet-. Ch. církev. Jg.

Choťas = třebas, wenn auch, meinetwegen.
Na Slov.

Chotěboř, e, f., místo v Čech., v Čáslavsku.
Vz více v S, N. str. 1142.

Chotěbuz, e, m., mě. v Lužici, Kottbus.

Chotec, pl. chotce, knoflíky či hlavičky
z lopouchu, die Klettenknöpfe. Rk.

Choteč, tči, f., místo v Čechách. — Cho-
tečský, chotecký.

Chotěšov, a, m., jm. místní, Chotěschau.
Jg. —

Chotětov, a, m., ves v Bolesl., Kuttenthal.
Jg. —

Chotí lože. Gatten-, Braut-.

Chotišany, pl., m., dle Dolany, jm. místní.
Mus. —

Chotoviny, pl., m., dle Dolany, jm. místní.
Mus. —