539

choval od násilné moci antikristovy do vůle
své. Bart. Kr. 236. Což mníš, že tě budeme
od krásy ch., že se k ničemu nemáš (=
lenoch)? Č. — při čem. Bůh ho při zdraví
choval. Eus. Tak se při svěřeném statku
choval. Er. — koho, co na čem Na stravě,
na obroku někoho ch. V. — jak dlouho?
Dítě po celý den ch. Us. Já ho hned z mla-
dosti chovám (živím). Ros. Pacholíka toho
do tří let u sebe choval. Troj. Někoho od
času ch. (vychovávati). Br. Peníze u sebe až
k příchodu bratrovu ch. Ml. — koho, co na
co. Vepře na sádlo ch. V. Kazatele na svůj
náklad ch. Štelc. Ch. se na něco (šetřiti se).
L. Na to židóv chovají, aby... Št. N. 99.
— co, se s čím. Nechovej se s tím psem.
Us. Již se s tím nebudu chovati. Us. Nač
se s tím dítětem chováš? Us. Chovají se
s tím, co nejdražšího mají. Jg. Chová se
s tím psem, jako s dítětem. Ros. Purkrabové
Karlštýnští mají s zámkem, s korunou atd.
věrně ch. a volenému králi vše postoupiti.
Pr. (Zříz. Ferd. ). — co, se jak. Někoho se
zvláštní pilností ch. Br. Purkmistr pečeť se
vší pilností chovej. Pr. mest. Z mládí ať se
po tvé vůli chová. Auct. Tělo dlouho bez
porušení chovati. Troj. — co komu. Cho-
vali jsme vám ji z mládí. Er. P. 295. Tělo
ne smilstvu ale Pánu má chováno býti.
Rad. zvíř. Věrnosť Bohu čh. Br. Krávu si
ch. Kom. — co, se ke komu. K Bohu po-
božně se ch. Br. Ch. se zle ke komu, Reš.,
vážně. Jel. Poctivě a šlechetně k pohlaví
ženskému se ch. Kom. Neumí se k lidem ch.
V. Nepřátelství k někomu ch. Řd. — se
(ke komu) jak: dle výminek. Er. Ch.
se podlé přikázání. Štelc. Ch. se dle řádu
soudního. J. tr. — koho o čem. Dobytek
o suchém listí ch. V. — se. Drahně let jsem
se tu choval (zdržoval). Har. Na to, jak se
kdo chová, pozor má. V. Jak se ten mlá-
denec chová? Ros. Tak se ch., jak toho čas
potřebuje. V. On se chová jako pán (nád-
herně si vede). Ros. — s adv. Chovati se
pyšně, poslušně, věrně, mírně, střídmě, zdvo-
řile, udatně, volně, svědomitě, hanebně, zle,
nedobře, zmužile, sviňsky, mrzky, nečistě,
ohyzdně, řádně. Us. Pansky se chová (žije).
Ros. Mírný stydlivě se chová. Kom. Roz-
vážlivý se poníženě chová. Kom. Chovati se
teple (v teple. V. ). L. Rozkošně chová se tělo.
V. Chovaj tvrdě moje slova. Alx. 1099.

Chovatlivosť, schránlivosť, Wirthschaft-
lichkeit.

Chovatlivý, chovanlivý, chovatelný, cho-
vajičný, chovatný, schránlivý, wirthschaftlich.
Reš.

Chovíčkati = chovati. — co: dítě. Rk.

Chovít, u, m., hlávka u zelí n. kapusty,
která se nezavírá, ein weiches Krauthaupt,
die Pfusche. Us. Vorlík. — 2. V již. Čech.
= věchet. Kts.

Choz, u, m., u myslivců, der Schluff, der
Gang der Thiere. Rk.

Choze, vz Chůze.

Chození, n., das Gehen. Útraty na vedení
soudu, sem a tam ch., čas a práci. Berg. —
Stran přísloví vz: Drátek, Choditi, Noha,
Nos, Stín, Tele a hlavně: Spěch.

Chrabře, tapfe r. Us.

Chrabřec, rce, m., udatný jonák, ein
tapferer Mensch. — Ch., chloubce, Maul-
held. Us.

Chrabřeti, ejí, el, ení; chrabřívati, tapfer
werden. Jg.

Chrabřiti, il, en, ení, tapfer machen. —
se, seine Tapferkeit zeigen. Jg.

Chrabroduchý, wacker gesinnt. Rk.

Chrabrosť, i, chrabrota, y, f. = udat-
nosť, mužství, Tapferkeit. Vzhóru vzmužte
chrabrosť bujných srdec. Rkk. 31. Zkusi ch.
moju. Rkk. Marná tu srdcí chrabrota. Mus.

Chrabrý; chraber, bra, o; adv. chrabře
a chrabro. — Ch. = smělý, odvážný, udatný,
wacker, brav, tapfer, kühn. Jg. Boleslav
Chrabrý (král polský). Za mnú chrabro na
Polany. Rkk. 31. Vojmír vnoči na ně chrabrú
rukú. Rkk. 23.

Chřadnouti (zastar. chřednouti), dnul a dl,
utí = churavěti, ubývati, schnouti, ein-
schrumpfen, schwinden, abzehren, welken.
D. — Čím dál, tím více chřadne. Všechen
chřadne. Ros. Tělo, úd chřadne. D. Rostlina
vláhy zbavena jsouc chřadne, vadne a schne.
Kom. — čím: Zahálkou údy chřadnou a
mdlí. Anth. II. 214. Ch. závistí, V., Št. kn.
šest. 183., strachem, Vrat. 26., žízni, D., sta-
rostí, žalostí, zármutkem, milostí, nemocí,
V., truchlivostí. Plk. — od čeho: od ne-
moci. V., Lk. Byliny od sucha chřadnou.
Ros. — proč. Závistí pro něco ch. St. kn.
šest. 93. Ch. pro nedostatek. V. — po kom.
Chřadl po ní (toužil po ní). V. — po kom
čím. Zamiloval ji a po ní milostí chřadl. Lomn.

Chřadnutí, n., Auszehrung, Dürrsucht,
Souchotiny s nenáhlým ch-tím sžírají. Kom.

Chrachtil, a, m., od chrachtiti = chra-
stati, eufemicky m. lakomec, Cf. Ždímal. Lpř.

Chrákati, chráknouti = chrkati, räuspern.
Na Slov.

Chrám, u, chrámek, mku, chrámec, mce,
chrámeček, čku, m. — 1. Dříve = schránka,
kde se co chová, Behältniss; stavení, dům.
— Ch. = dům boží, kostel. Ch., kostel vý-
stavnější, nádhernější; také pohanská, ná-
boženská budova. Škl. Der Tempel, die Kirche.
Vz Kostel. Ch. modlářský (modlový, pohan-
ský), V.; hlavní, chrám Páně. D. Posvěcení
chrámu. V. Chrám založiti, zaraziti, nadati.
J. tr. Jaký pán, taký chrám (krám). Na Slov.
Poslední do chrámu bývá, kdo pod zvonicí
přebývá, Č. Staré chrámy dobré zvony mají.
Pk. — Žertem. Dostal (dali, naložili mu) na
chrám Páně (= byl bit. Vz Trest). Č. Dám
ti na chrám Páně = na paní mandu, na řiť.
Us. Na Plaště a Plz. Prk. Dostaneš na chrám
Páně svatého Bouchala. Jir.

Chráma, y, m., kdo chrámá, ungeschickter
Treter. Ty chrámo (když kdo někoho hrubě
ušlápne). Us.

Chrámina, y, f. = chrám.

Chrámisko, a, n., špatný chrám. Č.

Chrámiště, ě, n., die Tempelstelle; Tempel.
Krok.

Chrámati se, nemotorně kráčeti, schwer
gehen, Jg.; na vých. Mor. = kulhati.

Chrámní, chrámovní, chrámový, Tempel-.
Ch. zápona, Jg., poklad. Krok.

Chrámnouti, nezpůsobně po něčem sá-
hnouti. Kb.