544

Chrkel, kle, m., na Mor. = výchrkel, vý-
chrtek, Auswurf. Jg. Na Mor. chrchel.
Chrklavě, chrklavosť, chrklavý, vz

Chrkavě atd.

Chrknouti, vz Chrkati.

Ohrkot, u, m., chrkání, Geräusper.

Chrkotina, y, f., výchrtek, der Auswurf.

Chrlení, vz Chrleti.

Chrleti, 3. pl. -ejí, el, en, ení; vychrleti,
chrlívati = házeti, werfen; pospíchati, eilen.

— na koho čím: kamením. Troj., Pulk. —
čím: krví. Hekuba kamením chrlela. Troj.
455. — co: krev. Brt. — kam. Vody
do tváři ch. Plk. Blesk chrleje (pospíchaje,
letě) do vody sičel. Kram. Vz Chrkati.

Chrněč (chrnič, D. ), e, m., chrápač, der
Schnarcher. D.

Chrněti, 3. pl. -ní, ěl, ění (slabší než:
chrápati), schnarchen. Ten chrní (když spí)!
Us. — Ch. = lenošiti, faulenzen. Celý den
chrní, nic nepracuje. Us.

Chrnouti, ul, ut, utí= počínám chorým
býti, siechen. Ch. počal a v krátkém čase
zemřel. Us. — kdy. Mysl v nemoci chrne.
Plk. — na co: na ruku, na nohu. Jg. —
od čeho, čím na čem. Ovce od ozhřivice
(ozhřivicí) na zdraví svém chrnou. Rkp. o ovc.

Chrobactvo, a, n., chrobáci, die Käfer. Jg.

Chrobač, i, f. = chrobáctvo. Na Slov.

Chrobáček = chrobák.

Chrobačlivý, červivý, wurmstichig. D.

Chrobáčnatý, chrobáčný, plný chrobáků,
voll Käfer. Bern.

Chrobák, a, chrobáček, čka, m., na Mor.
také škrobák, Mřk., chroust, hovnival, sca-
rabaeus, Kolbenkäfer. Jg. — Ch., na Mor.
a Slov. brouk, Käfer. — Ch., Lederkäfer. —
Ch., masní červ, Fleischmade. Na Mor.
a na Slov.

Chrobákový, Käfer-. Jg.

Chroboly, pl., dle Dolany, Chrobolden,
ves u Buděj. Mus.

Chroch, vz Hroch.

Chrochot. Na Slov. = zmrzlé bláto, ostatně
vz Hrochot.

Chrochtati. Zachrochtají ve své řeči a
otevřenými ústy zakřiknou. Har. II. 165.
Vz Hrochtati.

Chrom, gt. chromatu, m., z řec., povrch
těla, die Oberfläche des Körpers; tělo, der
Körper; barva povrchu, hl. barva kůže, vůbec
barva, die Farbe. Vz více v S. N. III. 1152.

— Ch., vz Chhromý.
Chromáček, čka, m. = chromec.
Chromaj da, chrompajda, chrompaťha, y,

m. = chromý (s příhanou). Jg.

Chromatický v hudbě (od/(>w/<« = barva),
poněvadž prý se v řecké hudbě zvýšené
tony jinou barvou znamenaly, nežli diato-
nické. Ch. akord, běh, sled, ton, skála, zna-
mení. Vz více v S. N. III. 1153. — Ch.,
barvitý, färbig. Us.

Chromatika, y, f., z řec, barvosloví, die
Farbenlehre.

Chromě, lahm, krumm. Ch. choditi. Us.

Chromec, mce, chromek, mka, chrome-
ček, čka, m. = chromý, ein Lahmer. — na
co: na ruce. Berg.

Chromek, mku, m., na Mor. = chorý
strom. Plk.

Chroměti, ějí, ěl, ění, lahm werden. Us.
Chromiti, il, en, ení. — koho, lahm

machen. Us.

Chronika, y, f., eine Lahme.

Chromoleč, e, m., kdo léčí chromé. Jg.

Chromonohý, krummfüssig. Us.

Chromořezka, y, f., prohnutý osnák k vy-
řezávání dužin. Krummeisen.

Chromosť, i, f., die Lahmheit, das Lahm-
sein. Ros. Vz Chromota.

Chromota, y, f., uškození na nějakém
údě těla, kteréž následkem rány úd ten buď
zohyzďuje aneb nezpůsobným k práci činí
= něm. Lemde. Opět na jednom údu toliko
jeden nedostatek řečený leem, totiž chro-
mota neb ohyzda, móž obžalován býti, by
pak týž úd více ranami raněn byl; protož
raněn jsa v nohu, obrátí-li se rána v chro-
motu, nemóž pro pět prstuov nožních toho,
jenž jej ranil, z pěti chromot obviniti; ale
jiné by bylo, když by každý prst měl ránu,
z nížto chromota přišla by. Kn. drn. 131.
Že na každé ruce 15 nedostatků, jenž slovú
leem totiž chromota, móž žalováno býti...
a na každém ze čtyř prstóv tři údové uschlí
v ch-tu Vy se obrátili. Kn. drn. 131. Z ch-ty
trój pohón; Kn. Rož. 180. Ch. údův. V. Rány
ne do smrti, ale do ch-ty. Pr. pr. Má-li
člověk ch-tu na ruce neb na noze. Us. Do
ch-ty někoho potlouci. Har. I. 147. Vz Chro-
mosť, Chromý.

Chromotil, a, m. = chromec (s příhanou).
Ctib.

Chromotný, lähmend. Rk.

Chrompajda, vz Chromajda.

Chromý; chrom, a, o, lahm, krumm. Chro-
mým krokem tu chodí spravedlnosť. L.
Chromého (posla) čekati třeba. L. Chromý
chce dále skočiti a slepý viděti. Jg. Pomsta
i na chromém (koni) dojede. L. Chromého
kárají, kulhavý se dovtip. Č. Vz Kul-
havý. Víš co nového V Chromý pobil šmatla-
vého a slepý se na ně díval. Mřk. — na co:
na ruku, na nohu. V. — čím. A ten od
toho kterým údem chrom byl, tehdy za
každú chromotu ten, kdožby takového mě-
štěnína ochromil, má dáti 100 grošův. Sob.
165. — Ch. píď = nenatažená, eine ge-
krümmte Spanne. L. — Ch. = nestatečný,
nejistý, schwach, unzuverlässig. Ch. důvod.
— na čem. Člověk na slávě tuze chromý. L.

Chronický, z řec., počasný, chronisch,
längere Zeit dauernd, langwierig, wieder-
kehrend.

Chronika, y, f., kronika, z řec., letopisy.
V. Chronik, Zeitgeschichte.

Chronista, y, f., dle „Despota", letopisec.
Chronist, Schreiber von Jahrbüchern.

Chronologický, z řec., pořadem času,
chronologisch, der Zeitfolge gemäss.

Chronologie, e, f., časověda. Ch. hvěz-
dářská, obecná. Nz. Zeitfolge, Zeitrechnung.

Chronometr, u, m., časoměr, Rk. Chrono-
meter, Zeitmesser, Seeuhr.

Chronúti, zastr., zasténati, myslí kles-
nouti. Jir. — čím. Ježíš chronul duchem a
zamútil sě sám. — Opět chronuv sám v sobě
přišel k rovu. Živ. Jež.

Chrop, u, m., der heisere Ton der Kehle.
Ch. v prsiech. Hus.