547

Chrys-es, a, m., kněz Apollonův z Chrysy
troadské. Vj.

Chrysipp-os, a, m., slavný stoik ze Sol,
města cilicského. Vj.

Chrysokol, u, m. (Kupfergrün), obsahuje
vodu, kyselinu křemičitou n. kysličník měd-
natý. Vz Malachit. Bř.

Chrysolith, u, m., obsahuje kyselinu kře-
mičitou, kysličníky hořečnatý a železnatý.
Odrůda (nažloutle a nahnědle zelený): olivin.
Ch. zelený. Vz Drahokam. Goldstein.

Chrysopras, u, m., drahokam.

Chrysostom, a, m. V. Zlatoustý.

Chryst, Chrystian atd., vz Christ, Christian.

Cht v 2., 3. dvojné a v 2. množné osobě
polominulého a minulého času i strčes. i strslo-
vančina proměňuje v st: strčes. nesesta, ne-
seste; nesiasta, nesiaste; strslov. nesosta, ne-
soste; nesěasta, nesěaste m. nesochta, ne-
sochte atd. Podlé obdoby těchto forem jsou
tvořena slova: prsť m. prchť od prchnúti;
srsť od srch v sršeti (ježiti se); tesť m. techť
od tch (tchán). Ht. Zvuk. 104. Hláska s jest
zde původní a přešla teprve do ch. Prk.
v Listech filolog. II. 228. — Vz Rozlišování.

Chtéčky = chtě, chutně, willig. Ch. toho
nečiň. Ryt. křest. Brzy ch. nebo bezděky
přestane. Jel.

Chtění (zast. chcení), n., das Wollen. Ne-
stalo se to chtěním lidským. V. Z nechtění
to udělal (nechtě). Ros. Z nechtění v oko ho
ubodl. Aesop. Chtění žen jsou rozličná. Troj.
Pokrm skrovný ch. ku pokrmu navracuje.
Ras. U velikých věcech i na samém chtění
dosti jest, by k žádnému skutku nepřišlo.
Vš. I. G. Na vóli a ch., a při velikých věcech
zvláště, dosti jest. Vš. — Vz Pokázati co
v čem.

Chtíč, e, m., chtíč, i, f., chtíček, čku, m.,
chtíčka, y, f., chtivost, chtění, žádosť, die
Begierde, Gier, Lust. Jg. Ch. jevíce smyslový,
žádosť více rozumová. Nz. Ch. nezřízený,
peský (psí). Rk. Chtíčové ženští, těhotných.
Reš. Chtíče a chuti nám přidal. Jg. Ch. přišel
na něho. Háj. Uhašen je ch. můj. Jel. Ač moc
a síla ustane, však ch. předce nepřestane.
Lom. Ku škození ani vůle ani chtíče neměli.
V. Z poznání pochází nějaká žádosť a chtíč.
Bylin. — čeho: jedení. Kom. — k čemu:
k jídlu, k práci, Reš., k vědomí. Kom. (Wiss-
begierde). Má ch. k tomu. Sych. — Ch., při-
rozený pud, der natürliche Trieb, Lust.
Kravský dobytek v květnu a v červnu ch.
svůj vyjevuje. Koubl. — Ch. = obžerlivosť,
hladovitosť nesytá, Fresssucht. Ch. peský
(neduh koňský; kůň mnoho žere a přece
hubení). Ja. — Ch., milovník něčeho, Lieb-
haber. To děvče mělo mnoho chtíčův (milov-
níkův). — Jg.

Chtiechu = chtěli, y, a. Kat.

Chtieše = chtěl, a, o. Kat.

Chtíkať někomu, v Krkon. = někoho
milovati. Kb.

Chtíti (zast. chtěti, chotěti, na Mor. chtět;
vz Gb. Hl. 126. ). Chtíti časuje se na základě
dvou kmenův; přítom. chti (m. choti) a infini-
tivného chtě (m. chotě). Chci (zastr. chocu,
chůceš atd., vz Gb. Hl. 84; v žďárském pohoří:
chcu n. zcu. Šb. ), chceš, chce, chceme (v obec.
mluvě: chcem; staří říkali: chcme, Arch. I.

52., 1394.; chceme, Arch. I. 66. ), chcete,
chtějí n. chtí (v žďárském pohoří: chcou n.
zcou, Šb.; chtí, Chč. 304., Let. 231., Št. N. 282.,
Rkk. 41, chtějí. Chč. 376. ). Přechod. chtě n.
chtěje (chtíc n. chtějíc); imperat. chtěj,
chtějme, chtějte; chtěl (zastr. chciel, na Mor.
chcel), chtěv, chtěn, chtění; chtívati. Vz Listy
filolog. 229. O strč. časování tohoto č. vz Kt.
88. — Ch. = vůli míti; s dobrou vůlí neb
nuceně, volky nevolky, lib se n. nelib; žádati,
oč státi; wollen, wünschen, begehren, ver-
langen, beschlicssen, Jg.; ch. se (neosobné)
= míti chuť, Lust haben, lüstern, lüsten. Jg.

— abs. Chtěj nechtěj. (Na Slov. voľky ne-
voľky. Ht. ). Vz Nucení. Č. I chce i nechce
(příliš se rozpakuje). Č. Jen chce, jen nechce
(brzo chce, brzo nechce). Chtějme neb ne-
chtějme, musíme zemříti. Us. Chtíce a vě-
douce. Jel. Chtě to učinil. Chtíc nechtíc;
chtěj n. nechtěj; chtěj já neb nechtěj; chtěj
ty n. nechtěj; chtějte n. nechtějte, Rk.; chtě
a věda, V.; chtěje a vědomě, V.; chtě a do-
brovolně. Rk. Ať bylo, kde chtělo, lépe:
kde bylo, tam bylo. Km. Když chceš; jak
chceš. Ať přijde, kdo chce; ať je to, kdo
chce; ať se zdráhal, jak chtěl; ať se děje,
jak chce; to jsou germanismy m.: Ať přijde,
kdo přijde; přijdi, kdo přijdi; buď kdo buď;
ať se zdráhal jak se zdráhal; děj se co děj,
Brt.; ať (nechť) přijde kdokoliv, nechť je to
kdokoliv. Kdo chce kam, pomozme mu
tam. Rk. Když mohl, nechtěl a když chtěl,
nemohl učiniti. Troj. Ne ten dá, kdo má,
ale kdo chce. Jg. Kdo ne rychlo učinil, dlouho
nechtěl. Jg. Jak Bůh ráčí, tak i já chci. Ros.
Chtějícího snadno jest nutiti. Háj. Chtícímu
není nic za těžko, nechtícímu všecko. Pk.
Ať jde, kam chce. Kos. Chtějícímu neděje
se bezpráví, volenti non fit injuria. CJB.
329. — co (koho, se). Dobré ch. Kom.
Chléb ch., jablko, groš. Us. Kdo činí, co
chce, utrpí, čeho nechce. Kdo mluví, co chce,
uslyší, co by nerád. Mluv ty, co chceš, a já
učiním, co chci. Jg. On ji chce (za ženu). Us.
On tu pannu chce. Ros. Již se od dávna
chtějí. Sych. Kdo mne chce (volá)? Jg. Co
tu chceš ? Ať mluví proti tomu, co chce. Nt.

— (komu) čeho. Ch. někomu zlého. Ráj. Co
chce u dvora? Štědrého večera. Er. P. 38.
Nechce ta věc váhavosti a ruky lenivé. Plk.
Chceš chleba? Us. Vz Ch. se komu čeho.

— komu, čemu. Alx. Chtěl jsem penězům
nebo lahodným krmiem. Chč. 629. Jakému
chceš, pane, muži (jakého si přeješ)? Kat.
472. Nechtěj i vrahu tej škodě. Výb. Co mi
chceš? Chci tomu tak; Čas, mrav, přirození
tomu tak chce; Jak tomu chce jeho stav;
Zákony tomu chtějí; Mnozí tomu chtějí, že
ctnosť jest nejvyšší dobro. Nt. Kdo chce
(žádá) cizímu, musí svého nasaditi. Háj.
Chce ten stav veliké svobodě. Kom. Chce
tomu přirození. Jel. Můj úřad tomu chce.
Us., Jd., V. Čemužkoli ch. bude, to míti
bude. V. Nečiň jinému toho, čemuž by sám
nechtěl od jiného. V. Aniž vím, čemu chci.
Jel. Někteří tomu chtí (tvrdí), že... V. Vě-
řitelé chtí svému. Us. Item po muži má-li
dítky a nechce s nimi býti aneb se vdá a
svému chce, má býti odbyta a věno jí dáno.
Kn. Tov. 79. Pro potřebu a že tomu páni