548

ch. budou. Arch. II. 503. Co sobě chceme,
i bližnímu povinni jsme. Kom. Někdy témuž
pohané od židův chtěli. Dal. Čemu sám chceš,
to čiň jinému. V. Nechce tomu, bych ho
chválil. Sych. To by se mi ještě chtělo! Us.
Chce ti dobře (= přeje ti). Kdo chce pokoji,
hotov se k boji (jinak: nečiň zmínky o boji).
Kdo čemu chce, dá se jedním vlasem při-
táhnouti. Lb. Co kde vidíš, ne všemu chtěj.
Vz Cizí. Lb. Své chvále od lidí chtieti;
Bůh chce pravdě a svět lsti; Mně nechce,
ale chtěl by zboží mému. Št. — Pozn. Cht.
pojí se, povídají, s dativem; ale toto vše-
obecné pravidlo není správné, nemluvíť ni-
kdo: chci vínu, pivu, vodě, masu. Novák
v Km. Vz Chtíti co, čeho. — kam, k čemu.
Každý chce k svému. D. — za koho. Ne-
chtěla ho za manžela. Us. Za muž chtíti
(vdáti se). V. — co po kom — na kom
žádati. Co po mně chceš ? Vz Po. Us. na
Mor., Brt. Co chtěl po nebožce? Něco na pa-
mátku. Mřk. — na kom. Co chceš na mně?
Er. P. 268. Ty chceš na nás po tolárku. Sš.
P. 718. — co kde. Povím, žes na mně chtěl
v zahrádce růžičku, po cestě hubičku. Er.
P. 141. Co chcete u mého děvčete? Er. P.
278. — koho proč. Když jsi mě pro lásku
nechtěla. Er. P. 185. — se komu čeho.
Chceť se ho (piva) nám, jako pannám k tanci.
Rým. Chce se mi toho. D. Chce se mi vína,
vody atd. Ros. Chtělo by se mu toho. Ros.
Chce se mi toho. D. Toho by se mi ještě
chtělo! Nt. Chce se mu zlata. Háj. Svého si
všichni hledí, obecného ne každému se chce.
Vš. I. 6. — se komu do čeho. Nechce se
mi do díla, D., do chleba, do práce, do žertu.
Us. Nechce se mi do toho. Us. — s infinit.
Chci utéci, psáti. Us. Chtěl se hádati. Br.
Jsou, kteří nás znáti nechtějí. Tkad. Jáz chcu
zvěsti. Rkk. Kto sě chtějú bíti. Rkk. Chtěše
obět vzdáti. Rkk. Kdo chce užiti dobré vůle,
musí pokusiti nezvůle. Kuře chce moudřejší
býti nežli slepice. Kdo chce v domě škody
zbýti, nedej jiskře ohněm býti. Kdo chce ve
psí býti, spusť se na čeleď. Kavka kamžkoli
letí, černá vždy býti chce. Co kopřivou má
a chce býti, to hned na počátku bude ží-
hati. Chtěje dýmu ujíti, upadl do ohně. V.
Chtěje se louže uvarovati, upadl do bláta.
Jg. Chtějí se vzíti (v manželstvo). Chce si
ji vzíti. Us. Nechceme tomu věřiti. V. Ne-
chtěl uposlechnouti hlasu jejího. Br. Že chceš
vždy v krčmě ležeti, diětky chtie hladem
zemřěti. Jir. Nákr. 85. Chce se mi jísti (lač-
ním), píti, spáti, jezditi, tancovati, zpívati.
Ros. Po slaných jídlech chce se píti. D. Kdo
chce vydělati, musí někdy prodělati. Vz Zisk
Lb. Tím nechci říci = tím nemíním, nepra-
vím, nedím. Ch. něco dosíci. Št. Nechtělo
se mu dařiti, lépe: nijak se mu nedařilo.
Km. Vz více infinitivův u Chtíti v Jir. Ná-
kresu str. 85. — Pozn. Někdy se infinitiv
vypouští. Chce se pannám k tanci (jíti).
Us. Co nás mrzí, to se nás drží; a co jest
milo nám, to nechce k nám (přijíti). Č. Prosil
Bohdan za kralovnu, ale ona nechtěla zaň
(jíti). L. Chceš něco ode mne (míti)? Nt.
Nechce to z něho (lézti atd. ) Kom. I káže
kněz zemanóm svým: Kto chtie prví na se-
dánie (jeti), ty jáz kněz sám ustanoviu. Rkk.

41. — Ch. nadbytkem (ale ne špatně) se
klade: Nechci zapírati = nezapírám, non
infitior; nechci říci = neříkám; chci jen to
podotknouti jen to podotýkám, hoc uniím
dico; chceme-li pravdu mluviti = mluvíme-li
pravdu, si verum dicimus (avšak i: verum
si loqui volumus). Nt. Cf. A tuto chci také
čeleď napomenuti, v čem by se líbili Bohu.
Št. Teť chci nejprve řeč podjeti a o jiných
potom. Št. N. 208. Na počátce chci praviti,
jeho smysly vylíčiti. St. skl. III. 175. Vz
Brs. 91. — Imperativem slovesa chtíti a in-
finitivem opisuje se imperativ. Nechtějte
tam jíti = nechoďte tam. Vz Mkl. S. 867.

— Někdy zastupuje chtíti latin. imperfec-
tum conatus: non dubitas id facere, quod
jam diu faciebas ? Zdraháš-li se činiti to, co
jsi již dávno učiniti chtěl? Nt. — Ch. opi-
suje budoucnosť (nástupnosť) v minulosti,
vz Míti. — aby. Chce, abych s ním šel. Us.
Chce tomu, aby se to kamení prodalo. Pass.
Chce sě jim, aby někaká viděnie měli. Št.

Chtivě, komp. chtivěji, begierig. Ch. žá-
dati, L., se vyptávati. Kom. — Br.

Chtivinda, y, m., chtivý, ein begieriger
Mensch. Jg.

Chtivosť, i, f., chtíč, chtění, žádosť, Be-
gierde, Begehrlichkeit, Lüsternheit. Jg., D.
Chtivosť neb chuť k něčemu míti. Reš.
S chtivostí něco vykonati. V. S ch-stí ve-
likou hnal se do boje. Troj. Ch. podmaniti.
D. Ch. čeho: panování, L., vědění, slávy.

— k čemu: k dávení. V.

Chtivý; chtiv, a, o; komp. chtivější; žá-
dostivý, begierig, lüstern. Ch. pes, který
zvěř ochotně honí. Šp. Chtivého koně příliš
nežeň. Ros. Chtivému nikdy dosť. L. Ne-
buď tak chtivý (všetečný, chtící vše věděti).
Sych. — čeho: slávy, předku, D., cti, úřadu,
V., krve, smíchu, vlády (herrschsüchtig),
zisku, jídla, sázky, Šm., vražd. Ht. — k čemu:
k boji, Br., k jídlu, Koc., k službám. Lom.
Žena chtivá k tělesnému skutku. Lomn. —
s inft. Znáti cesty mé jsou chtiví. Br. —
Vz Mlsný.

Chučeti, el, ení, hučeti, sausen. Chučeno
naň z konopí (= byl v osidlech ?) Mus., Výb. I.

Chud, vz Chudý.

Chuď, i, f., chudina, die Armen. Leg.

Chůda, y, f., pl. chůdy, nástroj k chození,
dřevěná noha, štihla, berla, die Stelze, die
Krücke. D. Ch. na holeň, na stehno. Na (po)
chůdách choditi. D., Kom. Vz Tělocvik; Tš.
str. 103. — V horách ch. = kůsle, střevíce,
v kterých v horách po sněhu chodí. Schnee-
schuhe. Us. — Ch., chůdy, spodní díl nohy,
na němž se chodí; také noha až ku kotníku
a k patě. Us. v Sklenařicích. Jg.

Chudáctvo, a, m., Armseligkeit. L.

Chudáček, vz Chudák.

Chudačka, y, f., chudá žena, ein armse-
liges Weib.

Chudák, a, chudáček, čka, m., člověk
chudý, bídný, nebohý, hubený, ein armer,
elender, magerer Mensch; chuďas, chudina,
ein armer Tropf, ein armer Teufel. Jg.

Chůdař, e, m., kdo po chůdách chodí,
wer auf Stelzen geht. Tš.

Chuďas, a, m., chuďásek, ska, chudák,
chuděra, chudina, armer Mann, armer Schluk-