552

do toho, za chuti. D. Má deset chutí do něho.
Šm. Jen s chutí do toho a půl díla bude hotovo.
Mřk. — na co. Měl ch. na to. Sm. — s inft.
Nemá žádné chuti domů jíti. Jg. Mám chuť
toho darebáka zbíti. Us. Udělá se mi chuť
podívati se. Kom. Lab. 37. — Ch. = žádost,
chtíč, chtivosť, die Begierde, Gier, Sucht. Jg.
Ch. nezřízená. V. — Ch. = vůle, chtění, der
Wille. Dobrá chuť za účinek stojí. Jg. Kdo
nemá chuti, snadno vykroutí. Lb., Pk. Kto
nemá chuti, ľahko vykrúti. Mt. S. Kdo se
nutí, nemá chuti. Lb. — Ch. = šmak (z něm.
Geschmack), pochotnosť, der Geschmack. Ch.
perná, kyselá, medová, solná, sladká, dobrá,
zlá, trpká, stahující, svírající, hořká. Jg., Jhl.
Strojila jídla bez chuti (nechutné). Jg. Ch.
po něčem míti. D. Kořen chuti hořké. Byl.
Všeho chuť (koření). D. Dojísti se chuti na
něčem. Jg. To jablko nemá žádné chuti. Ros.
Ch. ztratiti, vyjíti z chuti; bez chuti. D. Cukr
má sladkou chuť. D. Ta bylina na chuť nemá
žádné hořkosti. Byl. Bez chuti malý kousek
chleba (sýra) sní. Sk. Po chuti nechuť bývá,
lib sladec, lib hořec. Tkadl. II. 39. — od
čeho: ch. od mědi. D. — čím. Víno chuť
má sudem. Jg — po čem. Ten nůž má chuť
po cibuli, lépe: čpí, smrdí cibulí. Us. — Ch.
= mocnosť chutnati něco, der Geschmack.
Pozbyl chuti. D. — Ch. = něm. Geschmack,
vkus. Chuti naše klesly. Puch. Básník musí
znaky smýšlení a mravů venkovského lidu
s chutí jemnou voliti. Hank.

Chutě do toho = s chutí, mit Lust, frisch.
V již. Čech. = rychle. Kts. Jen chutě do ne-
chutě. Lb.

Chutěti, chutněti, 3. os. pl. -ějí, ěl, ění,
schmecken. — komu. To ovoce mi dobře
chutní, chutí. Jg. — čím. To česnekem chutí.
Bern. —

Chutiti, il, cen, cení, chutniti, něn, nění;
chutívati, chutnívati, chutné činiti, Lust
machen, ermuntern. Jg. — co, koho komu.
Někoho sobě ch. Byť mu to, jak chtěl, chutil
(chutné činil), protoť on chuti nenabude. Ros.
Chutí se mi (chuti nabývám). Jg. — koho
čím k čemu: dary (povzbuzovati). Jg.

Chutivrah, a, m., nepřítel dobré chuti,
Feind des Geschmackes. Jg.

Chutnáček, čka, m., der Wohlschmecker.

Chutnání, n., das Schmecken. Ch. čeho.
V. Dobré ch. Us. Přeji Vám dobrého ch.
Lid říká hezky. Zdrávi požili, zažili.

Chutnati, chutNávati, schmecken, behagen;
Belieben, Geschmack an etwas finden. Jg. —
abs. Ať chutná! Šm. Jak chutná to víno?
Us. — co. Ať chutná věci sladké. V. — sobě
co, v čem, po čem. Aby zemské věci lidé
sobě chutnali. Kom. Časnou radosť sobě
chutnati. Kom. V nichž dokud člověk sobě
chutná. Br. Abychom po budoucích věcech
sobě chutnali. Ob. pan. Nejednou sobě to
chutná. V. — se čím, s čím, v čem. Jg.
Chutnal se v tom (chutnalo mu to). Jg. —
(co) komu. To mně chutná. Dobře mu chutná.
To mi nechce chutnati. Chutná mu! Chléb
nám chutná. Jak mu to chutná? Jg. To mi
nechce ch. Sych. Chutnají jim nechutné věci.
Kom. — čím: vínem (Čf. Páchnouti). Km.

Chutně, komp. chutněji = ochotně, rychle,
brzy, bereitwillig, schnell, hurtig, gerne. Jg.

Ch. pospíšiti, V., běžeti, věřiti,, prchnouti,
něco dělati, jeti, k někomu přistoupiti, něco
přinésti, s koně ssednouti, něco míchati, po-
máhati, k něčemu se chystati atd. Jg. — Ch.,
s chutí, mit Lust, Wohlgeschmack. Chutněji
ze studnice nežli z potůčka se pije. Proch., Us.

Chutněti = voněti. Lex. vet. Vz Chutěti.

Chutnoplod, u, m., adenostemon. Rostl.

Chutnosť, i, f. Schmackhaftigkeit. Ch.
jídel. Kom. Voda chutnosti = prudký ocet.
Alch. rkp.

Chutný; chuten, tna, tno. — Ch. =
dobré chuti, příjemné k chuti, schmackhaft,
wohlschmeckend, angenehm. Jg. Chutné je
mi to. Jel. Ch. krmě, ovoce, nápoj. Jg. —
Ch. = příjemný, lieblich, angenehm. Jg. Ch.
spaní, Biancof., cesta. Troj. Ve větších sudech
chutnější jest (pivo), protože nevyvětrá. Kom.
— k čemu: k jídlu a k pití. Chč. 628. —
s inft. Vz Krásný, Infinitiv. To ovoce hylo
jiesti nechutné. Št. — Ch. = náchylný, do
čeho, k čemu, nač, geneigt. Kníže naň chuten
není (nemiluje ho). D.

Chůva, chovačka, y, f., Amme, Kinder-
wärterin, Wartfrau. Jg. Chůvou býti. Dojná
ch. (chovačka), V., kojná chůva. V. Ch. cho-
vance prsama kojí. Kom. Dítě chůvy se do-
plakalo. Us. Hrubý a kterému, jak říkají,
na užitek šla chůva. Baiz. Nedá ch. nejlepší
kousek dítěti. Pk. — Ch., chování, často-
vání, Bewirthung. Děkujeme tomu domu,
měli jsme tam dobrú chůvu. Mor. P. 447.

Chůviný, Ammen-. Ch. mléko. Krab.

Chůze, e (zastar. choz, choze, e), f., na
Mor. chůza, y; chůzka. Ch. od chod (choditi,
chodja, chůze). — Ch. = chod, chození, das
Gehen, der Gang. Znám ho po chůzi; znám.
jeho chůzi. Pro častou chůzi. Us. Loudavou
chůzí daleko neujdeš. Sych. Vz stran přísloví:
Chození. — Ch. = pěší cesta, der Weg. Kdož
by měl svobodnou chůzi k studnici, ne hned
náleží mu k též studnici s vozem jezditi. Pr.
měst. — Ch. = cesta, putování. Har., Štelc.
Daleká ch. Reise.

Chuzší, kompar. adj. chudý = chudší. Kto
je chuzší nemocného? Št.

Chv. Touto skupeninou počínají se mnohá
česká slova. Ht.

Chvacení, n., das Fangen, der Raub. Reš.,
Tkadl.

Chvadnouti, zastr., vadnouti, welken. Jg.

Chvála, y, chvalka, y, f. Gt. pl. chval.
Chvalami. Ojíř. Ve rčení, chvála Bohu' v již.
Čechách a na Moravě á se krátí a zní
, chvala Bohu' Brt. — Ch. = pochválení, das
Lob. Chvály hodný. Chvála sebe samého.
Kterýž žádné chvály nezasluhuje. V. Píseň
chvály, píseň ku chvále někomu složená. V.
Bohu ku chvále zpívati. V. Chválu zpívati.
V. Mají toho česť a chválu. Dal. Přineste
chválu, lépe: vzdejte. Knst. Někoho velikými
chválami slaviti, velebiti. Jg. Chválu někomu
vzdáti. Kat. 218., 782., pěti. Kat. 591. O samém
sobě chvály zpívati, své chvály vypravovati.
V. (chlubiti se). Chvály něčí vyčítati. Kom.
Ch. Bohu, ch. pánu Bohu. Jg. Chválu dáti.
V. Lepší, chvála Bohu', nežli, dá-li Bůh'. L.,
Lb. Vz Zisk. Chvála nejpříjemnější písnička.
Jg., C. Vlastní ch. z hrdla smrdí. Aesop.,
Č., Lb. Vz Pýcha. Chválu a česť někomu