Předchozí (551)  Strana:552  Další (553) |
|
|||
552
|
|||
|
|||
do toho, za chuti. D. Má deset chutí do něho.
Šm. Jen s chutí do toho a půl díla bude hotovo. Mřk. — na co. Měl ch. na to. Sm. — s inft. Nemá žádné chuti domů jíti. Jg. Mám chuť toho darebáka zbíti. Us. Udělá se mi chuť podívati se. Kom. Lab. 37. — Ch. = žádost, chtíč, chtivosť, die Begierde, Gier, Sucht. Jg. Ch. nezřízená. V. — Ch. = vůle, chtění, der Wille. Dobrá chuť za účinek stojí. Jg. Kdo nemá chuti, snadno vykroutí. Lb., Pk. Kto nemá chuti, ľahko vykrúti. Mt. S. Kdo se nutí, nemá chuti. Lb. — Ch. = šmak (z něm. Geschmack), pochotnosť, der Geschmack. Ch. perná, kyselá, medová, solná, sladká, dobrá, zlá, trpká, stahující, svírající, hořká. Jg., Jhl. Strojila jídla bez chuti (nechutné). Jg. Ch. po něčem míti. D. Kořen chuti hořké. Byl. Všeho chuť (koření). D. Dojísti se chuti na něčem. Jg. To jablko nemá žádné chuti. Ros. Ch. ztratiti, vyjíti z chuti; bez chuti. D. Cukr má sladkou chuť. D. Ta bylina na chuť nemá žádné hořkosti. Byl. Bez chuti malý kousek chleba (sýra) sní. Sk. Po chuti nechuť bývá, lib sladec, lib hořec. Tkadl. II. 39. — od čeho: ch. od mědi. D. — čím. Víno chuť má sudem. Jg — po čem. Ten nůž má chuť po cibuli, lépe: čpí, smrdí cibulí. Us. — Ch. = mocnosť chutnati něco, der Geschmack. Pozbyl chuti. D. — Ch. = něm. Geschmack, vkus. Chuti naše klesly. Puch. Básník musí znaky smýšlení a mravů venkovského lidu s chutí jemnou voliti. Hank. Chutě do toho = s chutí, mit Lust, frisch.
V již. Čech. = rychle. Kts. Jen chutě do ne- chutě. Lb. Chutěti, chutněti, 3. os. pl. -ějí, ěl, ění,
schmecken. — komu. To ovoce mi dobře chutní, chutí. Jg. — čím. To česnekem chutí. Bern. — Chutiti, il, cen, cení, chutniti, něn, nění;
chutívati, chutnívati, chutné činiti, Lust machen, ermuntern. Jg. — co, koho komu. Někoho sobě ch. Byť mu to, jak chtěl, chutil (chutné činil), protoť on chuti nenabude. Ros. Chutí se mi (chuti nabývám). Jg. — koho čím k čemu: dary (povzbuzovati). Jg. Chutivrah, a, m., nepřítel dobré chuti,
Feind des Geschmackes. Jg. Chutnáček, čka, m., der Wohlschmecker.
Chutnání, n., das Schmecken. Ch. čeho.
V. Dobré ch. Us. Přeji Vám dobrého ch. Lid říká hezky. Zdrávi požili, zažili. Chutnati, chutNávati, schmecken, behagen;
Belieben, Geschmack an etwas finden. Jg. — abs. Ať chutná! Šm. Jak chutná to víno? Us. — co. Ať chutná věci sladké. V. — sobě co, v čem, po čem. Aby zemské věci lidé sobě chutnali. Kom. Časnou radosť sobě chutnati. Kom. V nichž dokud člověk sobě chutná. Br. Abychom po budoucích věcech sobě chutnali. Ob. pan. Nejednou sobě to chutná. V. — se čím, s čím, v čem. Jg. Chutnal se v tom (chutnalo mu to). Jg. — (co) komu. To mně chutná. Dobře mu chutná. To mi nechce chutnati. Chutná mu! Chléb nám chutná. Jak mu to chutná? Jg. To mi nechce ch. Sych. Chutnají jim nechutné věci. Kom. — čím: vínem (Čf. Páchnouti). Km. Chutně, komp. chutněji = ochotně, rychle,
brzy, bereitwillig, schnell, hurtig, gerne. Jg. |
Ch. pospíšiti, V., běžeti, věřiti,, prchnouti,
něco dělati, jeti, k někomu přistoupiti, něco přinésti, s koně ssednouti, něco míchati, po- máhati, k něčemu se chystati atd. Jg. — Ch., s chutí, mit Lust, Wohlgeschmack. Chutněji ze studnice nežli z potůčka se pije. Proch., Us. Chutněti = voněti. Lex. vet. Vz Chutěti.
Chutnoplod, u, m., adenostemon. Rostl.
Chutnosť, i, f. Schmackhaftigkeit. Ch.
jídel. Kom. Voda chutnosti = prudký ocet. Alch. rkp. Chutný; chuten, tna, tno. — Ch. =
dobré chuti, příjemné k chuti, schmackhaft, wohlschmeckend, angenehm. Jg. Chutné je mi to. Jel. Ch. krmě, ovoce, nápoj. Jg. — Ch. = příjemný, lieblich, angenehm. Jg. Ch. spaní, Biancof., cesta. Troj. Ve větších sudech chutnější jest (pivo), protože nevyvětrá. Kom. — k čemu: k jídlu a k pití. Chč. 628. — s inft. Vz Krásný, Infinitiv. To ovoce hylo jiesti nechutné. Št. — Ch. = náchylný, do čeho, k čemu, nač, geneigt. Kníže naň chuten není (nemiluje ho). D. Chůva, chovačka, y, f., Amme, Kinder-
wärterin, Wartfrau. Jg. Chůvou býti. Dojná ch. (chovačka), V., kojná chůva. V. Ch. cho- vance prsama kojí. Kom. Dítě chůvy se do- plakalo. Us. Hrubý a kterému, jak říkají, na užitek šla chůva. Baiz. Nedá ch. nejlepší kousek dítěti. Pk. — Ch., chování, často- vání, Bewirthung. Děkujeme tomu domu, měli jsme tam dobrú chůvu. Mor. P. 447. Chůviný, Ammen-. Ch. mléko. Krab.
Chůze, e (zastar. choz, choze, e), f., na
Mor. chůza, y; chůzka. Ch. od chod (choditi, chodja, chůze). — Ch. = chod, chození, das Gehen, der Gang. Znám ho po chůzi; znám. jeho chůzi. Pro častou chůzi. Us. Loudavou chůzí daleko neujdeš. Sych. Vz stran přísloví: Chození. — Ch. = pěší cesta, der Weg. Kdož by měl svobodnou chůzi k studnici, ne hned náleží mu k též studnici s vozem jezditi. Pr. měst. — Ch. = cesta, putování. Har., Štelc. Daleká ch. Reise. Chuzší, kompar. adj. chudý = chudší. Kto
je chuzší nemocného? Št. Chv. Touto skupeninou počínají se mnohá
česká slova. Ht. Chvacení, n., das Fangen, der Raub. Reš.,
Tkadl. Chvadnouti, zastr., vadnouti, welken. Jg.
Chvála, y, chvalka, y, f. Gt. pl. chval.
Chvalami. Ojíř. Ve rčení, chvála Bohu' v již. Čechách a na Moravě á se krátí a zní , chvala Bohu' Brt. — Ch. = pochválení, das Lob. Chvály hodný. Chvála sebe samého. Kterýž žádné chvály nezasluhuje. V. Píseň chvály, píseň ku chvále někomu složená. V. Bohu ku chvále zpívati. V. Chválu zpívati. V. Mají toho česť a chválu. Dal. Přineste chválu, lépe: vzdejte. Knst. Někoho velikými chválami slaviti, velebiti. Jg. Chválu někomu vzdáti. Kat. 218., 782., pěti. Kat. 591. O samém sobě chvály zpívati, své chvály vypravovati. V. (chlubiti se). Chvály něčí vyčítati. Kom. Ch. Bohu, ch. pánu Bohu. Jg. Chválu dáti. V. Lepší, chvála Bohu', nežli, dá-li Bůh'. L., Lb. Vz Zisk. Chvála nejpříjemnější písnička. Jg., C. Vlastní ch. z hrdla smrdí. Aesop., Č., Lb. Vz Pýcha. Chválu a česť někomu |
||
|
|||
Předchozí (551)  Strana:552  Další (553) |