553

činiti. Rk. Ke cti a chvále Boží něco činiti.
Ml. Marná chvála i peciválkem pohne. Pk.
Skúpá ch., hotová hana. Mt. S. Vlastní ch.
neplatí. Km. — Ch. = sláva, česť, der Ruhm,
die Ehre. Ch. ze ctnosti jde. L. Bude česť
a ch. jemu. Dal. Ch. o tom hradu šla po celé
zemi. Háj. Chválu míti, o sobě slyšeti, získati.
Vrat. Chvály hledati, vyhledati, žádati; chvály
žádosť, žádostivý. Har. Chvály žízní co vody;
hořeti žádostí cti a chvály; po chvále dychtiti,
toužiti, státi, mříti. Pro chválu všecko činiti;
zlou ch-lu míti, obdržeti; ch-ly si dobyti.
V. Prázná ch. Rokyc. Co činí, na chválu činí.
Puch. Kdo druhého ctí, sám z toho chválu
má. Prov. Od někoho za něco chválu míti.
Ml. Kto byl tvój otec v svej chvále? Kat.
1266. — Ch. = česť, ctění, die Verehrung,
die Ehre. Jg. Ch. buď Bohu otci, synu i duchu
svatému. Jg. Díky a ch-lu Bohu konejme.
Har. Dáti komu ch-lu. Býváte na chvále boží
(= v kostele). Jg. Zapsati co na chválu boží
(na kostel). Bohu ch-lu činiti, dáti; ch-ly
vzdáti, uděliti. V. — Ch. = okrasa, ozdoba,
Zierde, Ruhm, Stolz. Julia chválou jest po-
kolení svého. L.

Chvalba, y, f., chvála, das Lob. D.

Chválce, e, m., chvalič, der Lobsprecher.
Č. —

Chvalebně = chvalitebně, löblich. Jg.

Chvalebnosť, i, f. = chvalitebnosť. Löb-
lichkeit. Jg.

Chvalebný = chvalitebný, lobenswürdig.
Reš. Chválebný. V.

Chválen, a, m., jm. místní.

Chválení, n., das Loben. Ch. samého sebe.
V. —

Chvalenice, pl., m., dle Budějovice, ves
v Plzeňsku.

Chválený, der gelobte. V. — Ch., chvály
hodný, lobwürdig. V.

Chvaletice, pl., m., dle Budějovice, ves
v Chrudimsku.

Chvalič, e, m., chválce, chvalitel, Lob-
sprecher.

Chvalička, y, f., chvalitelka, Lobspre-
cherin. Jg.

Chvalidlo, a, n., Lobmittel. Práva jsou
ch-dla ctnosti Km.

Chvalinské n. chvalonské moře, kaspické,
kaspisch. Kron. mosk. Chválinské moře. V.,
Kron. tur.

Chvalitebně živu býti; si vésti, V., Činiti.
Kom. To není ch. D. Löblich.

Chvalitebnosť, i, f., Rühmlichkeit, Löb-
lichkeit.

Chvalitebný, chvalebný, chvalný, chvály
hodný, lobenswerth, löblich. Ch. obyčej,
skutek, jméno, pověsť, žena, Jg., věc, vlastnosť,
známka, Us., povaha, mravy, čin. V. Všecko
chvalitebné o někom mluviti. V. Nechvali-
tebný pták, kterýž trousí do svého hnízda.
Us. — Ch. = chválu obsáhající, chvalný.
Lob-. Ch. žalm, píseň, zpěv, svědectví. Jg., D,

Chvalitedlnosť = chvalitelnosť.

Chvalitedlný = chvalitelný.

Chvalitel, e, m., der Lobsprecher. Krab.,
Scip.

Chvalitelka, y, chvalitelkyně, ě, f., Lob-
sprecherin.

Chvalitelský, Lobredner-. Bern.

Chvalitelství, n., chválení, Lobsprecherei.
Na Slov. Bern.

Chváliti, 3. pl. chválí, chval, chvále (íc),
il, en, ení; chválívati = chválu hlásati, vy-
vyšovati, rühmen, loben; za dobré uznati,
billigen; velebiti, děkovati, lobpreisen, an-
beten, danken. Jg. — abs. Kdo haní, rád má;
kdo chválí, rád by odbyl. Č. Nechval, až
poznáš. Tak chval, abys nepřechválil. Mus.,
Č. — co, koho. Každý svou věc chválí.
Kom. Chválili slova i radu jeho. Troj. Každá
liška svůj ocas chválí a blázen cepy. Jg.,
Rk. Každý pták své hnízdo chválí. Jg. Vlk
vlka chválí a rys rysa. Chval psotu jak chceš,
nebude nic než psota a nic dobrého. Jg. Není
co ch. V. Ani mne chval, ani haň. Hodný,
aby ho všichni chválili. V. Ch. Boha (vele-
biti). Jg. — čeho, šp. m.: co. — z čeho.
Chválí mne z toho. Jel. Ch. Boha z tak ve-
likého štěstí. Kom. Z toho jej písmo chválí.
Št. Boha z daróv ch. Št. N. 25. Z takové
vrchnosti Boha chválí. Kom. — co komu.
Nechválí Bůh toho pohanům. Br. Prodavačům
úřadů nechváliti. Št. — co, koho kde. Ch.
někoho před obcí. Us. Čím více ctnosť při
lidech chválena bývá, tím větší vzrůst v nich
a posilu mívá (přijímá). Jg. — co kdy. Koně
chval teprv po měsíci a ženu po roce. Č.
Nechval dne při východu slunce. Lb. — se,
co čím. Ch. se svým řemeslem. Výb. I. 234.
(— Dal. 38. ). Chvalte jej zvukem trouby,
Br., hlasem velikým. Kom. — koho na co.
Chvalte jej na loutnu a citaru Br. — koho,
co nad co. Jehožto česť ty nade vše krále
chválíš. Kat. 561. — koho za co. Za to
ho chvalme. Er. P. 367. — koho v co:

V oči chválí a za očima haní. Č. — koho
v čem. Někoho ve všem ch. Chč. 621. On
slušně se v tom chválil, že to změnil. Proch.

V krátké řeči ho chválil. Us. — koho na
čem: na životu i mravích. Let. 145. — koho
pro co jak. Chválil ho pro jeho dobrotivosť,
bez příčiny, bez konce, do nekonečna, do
unavení. Us. Ch. koho po zadu. D. — se.
Dobré samo se chválí. Jg. Co dobrého, samo
se chválí. Vz Pokora. Lb. Kdo se sám chválí,
toho nikdo nepochválí. Zlé má sousedy, kdo
se sám chválí. (Dobrému pivu víchu netřeba).
Vz Chlubivý. Lb. Ten nejlepší, kdo se nej-
méně chválí. Jg. Kdo se chválí, není chvály
hoden. Č. — že. Chválil ho, že byl poslušen.
— s adv.: slavně, velice, vysoce někoho
ch. V.

Chvalitva, y, f. = chvála, Lob, Lobprei-
sung. Ms. z 14. stol. Chvalitba, odtud chva-
litebný. Mřk.

Chválivý, lobend. Rk.

Chvalka, y, f., malá chvála. — Ch., y,
m. Prahler. Na Slov.

Chvalkov, a, m., ves v Buděj. Mus.

Chvalkovice, pl., m., dle Budějovice,
místní jméno.

Chvalně mluviti o někom, löblich. Plk.
Ch. boj s někým svésti. Ráj. Ch. známý.
Co platno něco ch. začíti, čehož by nemohl
dokonati. Jg.

Chvalník, a, m., Lobredner. Ms.

Chvalno, vz Chvalný. Ot boha na milosť
ždáti chvalno. Rkk. Jarosl. v. 206. Nechvalno
nam v Němcěch iskať pravdu. L. S. v. 109.