Předchozí (552)  Strana:553  Další (554) |
|
|||
553
|
|||
|
|||
činiti. Rk. Ke cti a chvále Boží něco činiti.
Ml. Marná chvála i peciválkem pohne. Pk. Skúpá ch., hotová hana. Mt. S. Vlastní ch. neplatí. Km. — Ch. = sláva, česť, der Ruhm, die Ehre. Ch. ze ctnosti jde. L. Bude česť a ch. jemu. Dal. Ch. o tom hradu šla po celé zemi. Háj. Chválu míti, o sobě slyšeti, získati. Vrat. Chvály hledati, vyhledati, žádati; chvály žádosť, žádostivý. Har. Chvály žízní co vody; hořeti žádostí cti a chvály; po chvále dychtiti, toužiti, státi, mříti. Pro chválu všecko činiti; zlou ch-lu míti, obdržeti; ch-ly si dobyti. V. Prázná ch. Rokyc. Co činí, na chválu činí. Puch. Kdo druhého ctí, sám z toho chválu má. Prov. Od někoho za něco chválu míti. Ml. Kto byl tvój otec v svej chvále? Kat. 1266. — Ch. = česť, ctění, die Verehrung, die Ehre. Jg. Ch. buď Bohu otci, synu i duchu svatému. Jg. Díky a ch-lu Bohu konejme. Har. Dáti komu ch-lu. Býváte na chvále boží (= v kostele). Jg. Zapsati co na chválu boží (na kostel). Bohu ch-lu činiti, dáti; ch-ly vzdáti, uděliti. V. — Ch. = okrasa, ozdoba, Zierde, Ruhm, Stolz. Julia chválou jest po- kolení svého. L. Chvalba, y, f., chvála, das Lob. D.
Chválce, e, m., chvalič, der Lobsprecher.
Č. — Chvalebně = chvalitebně, löblich. Jg.
Chvalebnosť, i, f. = chvalitebnosť. Löb-
lichkeit. Jg. Chvalebný = chvalitebný, lobenswürdig.
Reš. Chválebný. V. Chválen, a, m., jm. místní.
Chválení, n., das Loben. Ch. samého sebe.
V. — Chvalenice, pl., m., dle Budějovice, ves
v Plzeňsku. Chválený, der gelobte. V. — Ch., chvály
hodný, lobwürdig. V. Chvaletice, pl., m., dle Budějovice, ves
v Chrudimsku. Chvalič, e, m., chválce, chvalitel, Lob-
sprecher. Chvalička, y, f., chvalitelka, Lobspre-
cherin. Jg. Chvalidlo, a, n., Lobmittel. Práva jsou
ch-dla ctnosti Km. Chvalinské n. chvalonské moře, kaspické,
kaspisch. Kron. mosk. Chválinské moře. V., Kron. tur. Chvalitebně živu býti; si vésti, V., Činiti.
Kom. To není ch. D. Löblich. Chvalitebnosť, i, f., Rühmlichkeit, Löb-
lichkeit. Chvalitebný, chvalebný, chvalný, chvály
hodný, lobenswerth, löblich. Ch. obyčej, skutek, jméno, pověsť, žena, Jg., věc, vlastnosť, známka, Us., povaha, mravy, čin. V. Všecko chvalitebné o někom mluviti. V. Nechvali- tebný pták, kterýž trousí do svého hnízda. Us. — Ch. = chválu obsáhající, chvalný. Lob-. Ch. žalm, píseň, zpěv, svědectví. Jg., D, Chvalitedlnosť = chvalitelnosť.
Chvalitedlný = chvalitelný.
Chvalitel, e, m., der Lobsprecher. Krab.,
Scip. Chvalitelka, y, chvalitelkyně, ě, f., Lob-
sprecherin. Chvalitelský, Lobredner-. Bern.
|
Chvalitelství, n., chválení, Lobsprecherei.
Na Slov. Bern. Chváliti, 3. pl. chválí, chval, chvále (íc),
il, en, ení; chválívati = chválu hlásati, vy- vyšovati, rühmen, loben; za dobré uznati, billigen; velebiti, děkovati, lobpreisen, an- beten, danken. Jg. — abs. Kdo haní, rád má; kdo chválí, rád by odbyl. Č. Nechval, až poznáš. Tak chval, abys nepřechválil. Mus., Č. — co, koho. Každý svou věc chválí. Kom. Chválili slova i radu jeho. Troj. Každá liška svůj ocas chválí a blázen cepy. Jg., Rk. Každý pták své hnízdo chválí. Jg. Vlk vlka chválí a rys rysa. Chval psotu jak chceš, nebude nic než psota a nic dobrého. Jg. Není co ch. V. Ani mne chval, ani haň. Hodný, aby ho všichni chválili. V. Ch. Boha (vele- biti). Jg. — čeho, šp. m.: co. — z čeho. Chválí mne z toho. Jel. Ch. Boha z tak ve- likého štěstí. Kom. Z toho jej písmo chválí. Št. Boha z daróv ch. Št. N. 25. Z takové vrchnosti Boha chválí. Kom. — co komu. Nechválí Bůh toho pohanům. Br. Prodavačům úřadů nechváliti. Št. — co, koho kde. Ch. někoho před obcí. Us. Čím více ctnosť při lidech chválena bývá, tím větší vzrůst v nich a posilu mívá (přijímá). Jg. — co kdy. Koně chval teprv po měsíci a ženu po roce. Č. Nechval dne při východu slunce. Lb. — se, co čím. Ch. se svým řemeslem. Výb. I. 234. (— Dal. 38. ). Chvalte jej zvukem trouby, Br., hlasem velikým. Kom. — koho na co. Chvalte jej na loutnu a citaru Br. — koho, co nad co. Jehožto česť ty nade vše krále chválíš. Kat. 561. — koho za co. Za to ho chvalme. Er. P. 367. — koho v co: V oči chválí a za očima haní. Č. — koho
v čem. Někoho ve všem ch. Chč. 621. On slušně se v tom chválil, že to změnil. Proch. V krátké řeči ho chválil. Us. — koho na
čem: na životu i mravích. Let. 145. — koho pro co jak. Chválil ho pro jeho dobrotivosť, bez příčiny, bez konce, do nekonečna, do unavení. Us. Ch. koho po zadu. D. — se. Dobré samo se chválí. Jg. Co dobrého, samo se chválí. Vz Pokora. Lb. Kdo se sám chválí, toho nikdo nepochválí. Zlé má sousedy, kdo se sám chválí. (Dobrému pivu víchu netřeba). Vz Chlubivý. Lb. Ten nejlepší, kdo se nej- méně chválí. Jg. Kdo se chválí, není chvály hoden. Č. — že. Chválil ho, že byl poslušen. — s adv.: slavně, velice, vysoce někoho ch. V. Chvalitva, y, f. = chvála, Lob, Lobprei-
sung. Ms. z 14. stol. Chvalitba, odtud chva- litebný. Mřk. Chválivý, lobend. Rk.
Chvalka, y, f., malá chvála. — Ch., y,
m. Prahler. Na Slov. Chvalkov, a, m., ves v Buděj. Mus.
Chvalkovice, pl., m., dle Budějovice,
místní jméno. Chvalně mluviti o někom, löblich. Plk.
Ch. boj s někým svésti. Ráj. Ch. známý. Co platno něco ch. začíti, čehož by nemohl dokonati. Jg. Chvalník, a, m., Lobredner. Ms.
Chvalno, vz Chvalný. Ot boha na milosť
ždáti chvalno. Rkk. Jarosl. v. 206. Nechvalno nam v Němcěch iskať pravdu. L. S. v. 109. |
||
|
|||
Předchozí (552)  Strana:553  Další (554) |