556

ních jmen Borek a pod. dosti. Prk. — Ch.
= listí, větvoví jakékoli (na Slov. ), zvláště
jehličí, Nadel der Kiefer, Tanne. Dívka stele
kravám chvojí. Sych. (Vepříky) kladou do
soudka nasolíc a vrstvu položí chvojíčka a
vrstvu masa. V. — Ch., zelené, čerstvé vět-
voví, Tangel, Reisig. Chvojí pro zvěř. D.
— Ch, chvůj, chvojka, chvojina, chvojinka
= rod sosny, Kiefer, Föhre, Pechbaum.
Chlapi jako chvoje (štíplí). L. — Chvojí,
chvojina = chvojový les, háj, Tannen-, Fich-
tenwald. L. — V Bot.: chvojka polní (ko-
lovratec, Sonnenwirbel); chvojka větší (hadí
n. vlčí mléko, mlíčenec polní, Esels-, Wolfs-
milch); ch. vodní, grosse Wolfsmilch; ch.
klášterská n. zahradní, ch. rajská, ch. rýnská,
der Säbenbaum. Jg. Vz Smrk, Jedle.

Chvojatý, dicht belaubt. Ch. lesík. Dch.

Chvojíc, e, m. = chvojový lesík. Na Plaště.
Cf. Březíc. Prk.

Chvojina, y, f. Nadelwald.

Chvojiště, ě, n. = chvojina.

Chvojiti, il, en, ení. — co: milíř (hro-
madu uhlí chvojí krýti). Vys.

Chvojka, vz Chvoj.

Chvojkový, Reisig-, Wolfsmilch-. Ch. ko-
ření. Ms.

Chvojna, y, f., ratolesti lesních stromů.
Na Slov.

Chvojnatý, plný chvojí. Tangel-. Ch. borek.
Víd. list.

Chvojno, a, n., jm. místní.

Chvojný les, Nadelwald. Us.

Chvojoví, chvojí, n. Schwarzwald. D.

Chvojovina, y, f., chvojové dřevo, Fich-
tenholz. Ros.

Chvojový = borový, sosnový. Ch. dříví,
dřevo, les, borek, Fichten-,. Jg., barák, Rei-
sighütte. Čsk. O užívání tohoto slova vz
Chvoj.

Chvojště, chvojštiště, ě, n., chvoštiště,
Besen. Auct.

Chvor, a, m., cudař. Th. — Ch., u, m.,
churavosť. Ms.
Chvoravý = churavý. Na Slov.

Chvorec, chvorce, m., nerost, Wolfram. Min.

Chvořík, u, m., nerost. Min.

Chvorý, chvor, a, o = chorý, churavý;
hubený, mager. Ch. beran. Reš.

Chvost (na Slov. chvóst, chůst), u, chvo-
stok, tku, chvostík, u, m. ocas, ohon, der
Schwanz, Schweif. Ch. dlouhý, krátký, u ryby,
u řepy, u šatu, u komety. Jg. Pes chvěje
chvostem. Orb. pict. Panská láska v krátce,
jako zaječí chvost, trvá. Na Slov. Panská
láska roste na zaječím chvostě. Každá liška
svůj chvost chválí. — Ch. srsť dlouhá na
ocase, langes Haar am Schweif. Nz. — Ch.
= chvoštište, chvoště (koště), pometlo, der
Besen. Jg. — Ch. = metla, die Ruthe. Na
Mor. — Ch. volový = divizna. Na Slov. —
Ch., a, m. pták. Žid.

Chvostadlo, a, n., čím se chvostá. — Ch.,
bič, Geissel; der Badequast. Jg.

Chvostal, a, m., Dreckmade. Na Slov.

Chvostati, chvostávati; chvostnouti, stnul
a stl, utí = chvostem bíti, bičovati. — koho,
se čím. Mit dem Badequast schlagen, reiben;
hauen, peitschen.

Chvostan, a, m., der Schweifaffe. Krok.

Chvostek, chvostík, vz Chvost.

Chvostina, y, f., ein Wedel, Busch. Č.

Chvostisko, a, chvostište, chvoštište, cho-
štiště, koštiště, chvojště, chvoště, koště, č
(v obec. mluvě gt. koštěte), n. = veliký
chvost, ein grosser, starker Schweif. — Ch.,
svazek proutí, jímž se mete, der Besen,
Kehrbesen. Chvoštištěm kliditi, mésti, čistiti,
zametati, cíditi. V. Již chvoštištěm chodí
hledaje peněz. Vz Marnotratný. Lb.

Chvostišťář, koštišťář, e, m., Besenbin-
der. Jg.

Chvostišťářský, Besenbinder-. Jg.

Chvostišťářství, n., Besenbinderei. Jg.

Chvostištný, Besen-.

Chvostovatý, chvostatý, geschwänzt. Us.

Chvostě, ě, n., der Besen.

Chvoštěnka, y, f., scoparia, rostl. krtič-
níkovitá. Rostl.

Chvoštík, a, m. Besenbinder. Zlob.

Chvoštištník, a, m. Besenbinder. Žid.

Chvrastí, n. = chrastí (zastar. ). Rkk. Ge-
sträuch, Reisig.

Chvrtné, zastar. = čtvrtné.

Chvůj vz Chvoj.

-chý. Přípona jmen přídavných: vet-chý.

Chyba, y, f, blud, omyl, mýlka, pochybení,
das Fehlschlagen, Misslingen, das Verfehlen,
der Wandel, Fehltritt, Mangel, Schnitzer,
Gebrechen. Ch. mládeže. D. Chyba lávky =
chybeno! Us., Lb. Ch. dveří! Ó by večného
zatracení chyba bylo. Bart. 350. 20. Daleko
toho chyba (weit gefehlt). Brt. Chyba trefa

buď jak buď, sedni co sedni. Na Mor.
Brt. Srdeční ch. šp. m. vada. Brt. Roku
1607. silné bouřky byly v Kouřimsku. Nobilis
quidam cum tonitrua ejusmodi audisset, fertur
dixisse: Ej to jest na chybu, mnoho toho
roku zlodějů bude. Mon. un. Prag. III. 212.
Ch. v střílení, Jg., v jazyku (omyl), v počtu,
D., ve hrách (pudlo, mýdlo), L., v dělení,
ve čtení, Nz., v psaní, J. tr., v mluvení
(grammatická, syntaktická), v myšlení (omyl,
blud, chybné uzavírání, chybný součet), právní
(křivda), mravní (poklesek, hřích), náboženská
(netečnosť, rouhání-se, kacířský náhled). Hš.
Každý má své chyby. D. Chyby ukázati, na-
praviti. Kom. Ch. člověkem vládne (chybiti
lidské jest). Vz Vada. Lb. Nikdo není bez
chyby. D. Chyb prost. D. Sliby chyby. Ni-
žádný není chyb prost. Hš. Kdyby nebylo
kdyby, nebylo by chyby. Us. Varuj se první
chyby. Us. Touž ch-u učiniti; někomu něco
za chybu pokládati. Nt. Chyby vyníti, vyma-
zati, V., sníti. Na chybu udeřiti. L., Lb. Vz
Mrzeti. Malá ch. (= blízko je od toho).
V. S naší strany stala se chyba. Ml. Chybu
v něčem učiniti. Šm. Rybička chybička,
ptáček mrháček. Prov. Vz stran přísloví:
Vada, Chybování. — Ch. = kromě, leč, než.
Všecko jsem vystavěl chyba světničky. Us.
Chyba klíčů nic mu není více poručeno.
Plk. Chyba toho. Jg. Chyba mnie niemasz
innego boga. L. Aby s sebou stravy a jiné
potřeby chyba zbroje vzal. Břez. 154. Dvanáct
dvorů do gruntů shořelo chyba asi čtyř světnic
obhořelých, kteréž obhájili. Břez. 113. Máte
ruce bílé; komu vy jich podáte, tomu budú
milé. Komu bych jich podala chyba Janko
tobě. Mor. P. 187. Vz více Mkl. S. 216.



	556

	ních jmen Borek a pod. dosti. Prk. — Ch. = listí, větvoví jakékoli (na Slov. ), zvláště jehličí, Nadel der Kiefer, Tanne. Dívka stele kravám chvojí. Sych. (Vepříky) kladou do soudka nasolíc a vrstvu položí chvojíčka a vrstvu masa. V. — Ch., zelené, čerstvé vět- voví, Tangel, Reisig. Chvojí pro zvěř. D. — Ch, chvůj, chvojka, chvojina, chvojinka = rod sosny, Kiefer, Föhre, Pechbaum. Chlapi jako chvoje (štíplí). L. — Chvojí, chvojina = chvojový les, háj, Tannen-, Fich- tenwald. L. — V Bot.: chvojka polní (ko- lovratec, Sonnenwirbel); chvojka větší (hadí n. vlčí mléko, mlíčenec polní, Esels-, Wolfs- milch); ch. vodní, grosse Wolfsmilch; ch. klášterská n. zahradní, ch. rajská, ch. rýnská, der Säbenbaum. Jg. Vz Smrk, Jedle. Chvojatý, dicht belaubt. Ch. lesík. Dch. Chvojíc, e, m. = chvojový lesík. Na Plaště. Cf. Březíc. Prk. Chvojina, y, f. Nadelwald. Chvojiště, ě, n. = chvojina. Chvojiti, il, en, ení. — co: milíř (hro- madu uhlí chvojí krýti). Vys. Chvojka, vz Chvoj. Chvojkový, Reisig-, Wolfsmilch-. Ch. ko- ření. Ms. Chvojna, y, f., ratolesti lesních stromů. Na Slov. Chvojnatý, plný chvojí. Tangel-. Ch. borek. Víd. list. Chvojno, a, n., jm. místní. Chvojný les, Nadelwald. Us. Chvojoví, chvojí, n. Schwarzwald. D. Chvojovina, y, f., chvojové dřevo, Fich- tenholz. Ros. Chvojový = borový, sosnový. Ch. dříví, dřevo, les, borek, Fichten-,. Jg., barák, Rei- sighütte. Čsk. O užívání tohoto slova vz Chvoj. Chvojště, chvojštiště, ě, n., chvoštiště, Besen. Auct. Chvor, a, m., cudař. Th. — Ch., u, m., churavosť. Ms. Chvoravý = churavý. Na Slov. Chvorec, chvorce, m., nerost, Wolfram. Min. Chvořík, u, m., nerost. Min. Chvorý, chvor, a, o = chorý, churavý; hubený, mager. Ch. beran. Reš. Chvost (na Slov. chvóst, chůst), u, chvo- stok, tku, chvostík, u, m. ocas, ohon, der Schwanz, Schweif. Ch. dlouhý, krátký, u ryby, u řepy, u šatu, u komety. Jg. Pes chvěje chvostem. Orb. pict. Panská láska v krátce, jako zaječí chvost, trvá. Na Slov. Panská láska roste na zaječím chvostě. Každá liška svůj chvost chválí. — Ch. srsť dlouhá na ocase, langes Haar am Schweif. Nz. — Ch. = chvoštište, chvoště (koště), pometlo, der Besen. Jg. — Ch. = metla, die Ruthe. Na Mor. — Ch. volový = divizna. Na Slov. — Ch., a, m. pták. Žid. Chvostadlo, a, n., čím se chvostá. — Ch., bič, Geissel; der Badequast. Jg. Chvostal, a, m., Dreckmade. Na Slov. Chvostati, chvostávati; chvostnouti, stnul a stl, utí = chvostem bíti, bičovati. — koho, se čím. Mit dem Badequast schlagen, reiben; hauen, peitschen. Chvostan, a, m., der Schweifaffe. Krok.	Chvostek, chvostík, vz Chvost. Chvostina, y, f., ein Wedel, Busch. Č. Chvostisko, a, chvostište, chvoštište, cho- štiště, koštiště, chvojště, chvoště, koště, č (v obec. mluvě gt. koštěte), n. = veliký chvost, ein grosser, starker Schweif. — Ch., svazek proutí, jímž se mete, der Besen, Kehrbesen. Chvoštištěm kliditi, mésti, čistiti, zametati, cíditi. V. Již chvoštištěm chodí hledaje peněz. Vz Marnotratný. Lb. Chvostišťář, koštišťář, e, m., Besenbin- der. Jg. Chvostišťářský, Besenbinder-. Jg. Chvostišťářství, n., Besenbinderei. Jg. Chvostištný, Besen-. Chvostovatý, chvostatý, geschwänzt. Us. Chvostě, ě, n., der Besen. Chvoštěnka, y, f., scoparia, rostl. krtič- níkovitá. Rostl. Chvoštík, a, m. Besenbinder. Zlob. Chvoštištník, a, m. Besenbinder. Žid. Chvrastí, n. = chrastí (zastar. ). Rkk. Ge- sträuch, Reisig. Chvrtné, zastar. = čtvrtné. Chvůj vz Chvoj. -chý. Přípona jmen přídavných: vet-chý. Chyba, y, f, blud, omyl, mýlka, pochybení, das Fehlschlagen, Misslingen, das Verfehlen, der Wandel, Fehltritt, Mangel, Schnitzer, Gebrechen. Ch. mládeže. D. Chyba lávky = chybeno! Us., Lb. Ch. dveří! Ó by večného zatracení chyba bylo. Bart. 350. 20. Daleko toho chyba (weit gefehlt). Brt. Chyba trefa buď jak buď, sedni co sedni. Na Mor. Brt. Srdeční ch. šp. m. vada. Brt. Roku 1607. silné bouřky byly v Kouřimsku. Nobilis quidam cum tonitrua ejusmodi audisset, fertur dixisse: Ej to jest na chybu, mnoho toho roku zlodějů bude. Mon. un. Prag. III. 212. Ch. v střílení, Jg., v jazyku (omyl), v počtu, D., ve hrách (pudlo, mýdlo), L., v dělení, ve čtení, Nz., v psaní, J. tr., v mluvení (grammatická, syntaktická), v myšlení (omyl, blud, chybné uzavírání, chybný součet), právní (křivda), mravní (poklesek, hřích), náboženská (netečnosť, rouhání-se, kacířský náhled). Hš. Každý má své chyby. D. Chyby ukázati, na- praviti. Kom. Ch. člověkem vládne (chybiti lidské jest). Vz Vada. Lb. Nikdo není bez chyby. D. Chyb prost. D. Sliby chyby. Ni- žádný není chyb prost. Hš. Kdyby nebylo kdyby, nebylo by chyby. Us. Varuj se první chyby. Us. Touž ch-u učiniti; někomu něco za chybu pokládati. Nt. Chyby vyníti, vyma- zati, V., sníti. Na chybu udeřiti. L., Lb. Vz Mrzeti. Malá ch. (= blízko je od toho). V. S naší strany stala se chyba. Ml. Chybu v něčem učiniti. Šm. Rybička chybička, ptáček mrháček. Prov. Vz stran přísloví: Vada, Chybování. — Ch. = kromě, leč, než. Všecko jsem vystavěl chyba světničky. Us. Chyba klíčů nic mu není více poručeno. Plk. Chyba toho. Jg. Chyba mnie niemasz innego boga. L. Aby s sebou stravy a jiné potřeby chyba zbroje vzal. Břez. 154. Dvanáct dvorů do gruntů shořelo chyba asi čtyř světnic obhořelých, kteréž obhájili. Břez. 113. Máte ruce bílé; komu vy jich podáte, tomu budú milé. Komu bych jich podala chyba Janko tobě. Mor. P. 187. Vz více Mkl. S. 216.