557

Chybati, chybovati, zweifeln. Šf. — v čem:
u víře. Živ. Jež. — do čeho. Mojžíš chybal
do moci boží. Výb. I.

Chybení, vz Chybování.

Chyběti, 3. pl. -ějí, ěl, ění; toto slov.
nespojuje se s předložkami. — Ch. = scházeti,
nedostávati se. Fehlen, mangeln. — abs. Málo
chybí. Us. Ani jedno z toho nechybí. Bibl.
Nemnoho chybuje. V. Ani chlup nechybí
(nic). Č. Málo chybuje. V. Mnoho jich chy-
bělo. Us. — komu, čemu. Té knize chybí
list. To mu chybělo. Co ti chybí (schází?
jsi nemocen?)? Každému něco chybí. Chybí
nám třetí. Us. — na čem. Na mně nebude
ch. D. Chybí na tom. Puch. — k čemu.
Třetí nám chybí ke hře. Ml. — od čeho.
Spisovatelé někdy od pravdy chybějí. L.
Od pravidla ch. L. — do čeho. Chybí do
100 zl. ještě 50 kr. Jg. — kde. X. dnes
ve škole chybí, chyběl. Us. — Pozn., Chybí'
ve smyslu, schází' mají mnozí za chybné
myslíce, že jest to tvar slovesa chybiti; ale
jest to forma slovesa chyběti a tedy správná.
Vz předcházející příklady a Brs. 92. Vz
o užívání sloves scházeti a chyběti také Hat-
talův Brus str. 286. a 299. Vz Scházeti. Do-
dávám ještě, že kollega Vařečka, který na
Slovensku žil, vypravoval, že tamější žáci
o svých spolužácích, scházel-li některý ve
škole, říkávali: X. dnes chybí.

Chybín, a, o = chyběn. Zlob.

Chybiti, 3. pl. -bí, chyb, -bě (íc), il, en,
ení; chybovati = netrefiti, mimo házeti, fehlen,
verfehlen, nicht treffen; mýliti se, blouditi,
fehlen, irren; míjeti, umgehen, vermeiden.
Ručnice chybuje (nepřímo nese). Us. Všichni
se chybovali, já zrovna — vedle! (posmívají
se zvl. při kuželkách tomu, kdo neporazil
kuželky, jíž jiní před ním také neporazili).
Us. na Želivsku. Sř. Měj pozor, abys nechybil.
Us. Velmi chybovati (mýliti se). V. Chybils
tuze. D. To jste šeredně chybili. Pass. Co
lidé mluví, to ch. může. L. Nemohlo chybiti.
Plk. Chybil trefil — na zdař Bůh. Us. Chy-
bilo. Har. Té knize chybí list, nebo: X. dnes
ve škole chybí šp. prý m. schází; ale, chybí'
nesmí se v těchto příkladech odvoditi od
chybiti, nýbrž od chyběti a jest správné. Vz
Chyběti. — koho, čeho: cíle, Jel., Kom.,
Br., terče, Ros., Kom., cesty, dráhy. V., Kom.
Abychom pekla chybili (se minuli). L. Chybila
se mošna měchury. Prov., Jg. Naděje mne
chybila = zklamala. V., Kom. Chybil ho ten
úřad (nedostal ho). Ros. — oč. Ani o vlas
nechybil. T. — komu čeho. Kdyby mi žíly
chybil lazebník. Lk. — kdy: při střílení.
Šp. (nebo: Stříleje chybil). — proti čemu:
proti rozkazu, přikázání. — komu. Chybilo
mu to. V., Kom. Ta lesť mu chybila (nepo-
vedla se). Jg. — čím. Úmyslně chybil kulí.
L. — v čem. Naděje v ničem mne nechybila.
Kom. — kde. V poli toho roku zúplně chy-
bilo, po nižinách vymoklo, na vrších spálilo.
L. — na čem. Chybil-li jsem na čem. Pass.
592. — se, míjeti se s čím, verfehlen. Jg.
Ty se chybíš (= netrefíš). Us. — se čeho,
s čím, v čem, na čem, kde. Na cestě se
s nimi chybil. V. Ch. se s nadějí, s věrou,
V., s cílem, s pravidlem, Br., s pravdou. V.,
se terče, Ros., se zajíce. Us. V tom s pravdou

se chybuješ (nesetkáváš). Cyr., Štelc. Ještě
se na tom chybuji (v tom pochybuji). Leg.

Chybně, omylně, fehlerhaft, mangelhaft.
Ch. pracovati, mysliti, něco vykládati, čísti,
něco psáti.

Chybník, u (a), m., chybný, der fehlt. Ryb-
níky chybníky, dědiny šediny, jisté platy
hotové šaty, ptáček mrháček, ryba chyba,
zahrada zlá rada, co na roli utěženo, vše
utraceno. Mus. III. d. 60.

Chybnohranný, schlechtkantig. D.

Chybnomluv, u, m., chyba proti spojování
slov. Soloecismus. Jg.

Chybnosť, i, f., závadnosť, Mangelhaftig-
keit. D.

Chybný, kdo se chybuje, fehlend, nicht
treffend. Ch. střílení. — Ch. = mylný, s chy-
bami, trügend, fehlbar, fehlerhaft, schadhaft,
mangelhaft. Ch. hrana, závěrek, latina, záhyb.
D. Kdo z nás není chybný ? Sych. — v čem:
v řeči. Jg. — na co: na sluch, Šm., na řeč. Rk.

Chybomluvka, y, m., kdo v řeči chy-
buje, hatala, Sprachschnitzler. D.

Chybování, n., das Fehlen. Vz stran pří-
sloví: Bílý, Blázen, Cíl, Fík, Hluchý, Hřeblo,
Hvězda, Chlup, Chyba, Kočka, Komár, Ko-
šile, Kozel, Kůň, Lysý, Malovati, Marný
(toto zvláště), Motovidlo, Nahý, Pata, Pa-
zdeří, Pes, Pěsť, Sedlo, Sekyra, Strom, Vítr,
Vlk, Voda, Žid.

Chybovati, vz Chybiti, Chyběti.

Chycenosť, i, f., das Gefangennehmen. Us.

Chycený, gefangen. Ch. na vojnu. Er. P.
452. — Je chycený (podnapilý), hat einen
Hieb. Vz Opilství. Č. — Ch. maso (= za-
smradlé). D. — Ch. v Krkonoš. = obeznalý
ku př. v řemesle. Kb. — Ch. rána, když se
vystřelí v huštinách, kde dlouho mířiti nelze.
Šp. —

Chyčeti, el, ení = těžce oddychati, schwer
athmen. Na Slov.

Chychotati se = chechtati se, lachen. Na
Slov. —

Chylec, lce, m., ryba bělici podobná. Us.

Chýliti, 3. pl. -lí, chyl, chýle (íc), il, en,
ení; chýlívati, kloniti, nakřivovati, neigen,
beugen. Jg. — co: hlavu. L. — co, koho,
se k čemu. Chč. 625. Ty věci k búřkám se
chýlí. Arch. I. 50. Moudrosť zemská chýlí
lidi ku povýšení na světě, k rozkošem těla.
Chč. 382. Někoho k dobrému. Us. Barva
chýlí k černosti. Lk. Co tě k tomu chýlí?
Troj. Vše, co chýlí k marnosti (= chýlí se).
Kor. Chýlilo se to k podezření proti němu.
Jel. Věci často k horšímu se chýlí. Troj.
Slunce se k západu chýlí. Troj. K večeru se
chýlí. Br., V. Chýlí se ku konci. D. K starým
letům se chýliti. V., Kom. — se. Chýlí se,
až padne. Jg. Den se chýlí. D. — se kam.
Přes něj skály se chýlily. Har. Třtina na
všecky strany se chýlila. Jg. Což sem tuto
mužóm mluvil, právěť sě též na panny, na
vdovy chýlí (vztahuje se). Št. — se po čem.
Čásť se po kopí, čásť po štítu chýlí (se od-
děluje). Ráj. — se od čeho. Třtina od větrů
se chýlí. Jg.

Chýlivý, neigend. Jg.

Chylný = náchylný, geneigt. Krok.

Chymera, Chimaera, y, f., z řec., nestvůra,
složená z koně, medvěda a člověka, Jg.,