568

Litoměřice — Litoměřic, vz Budějovice. —
Od slov na -ice zakončených tvořila se u sta-
rých adjektiva příponou -ný (ne: -ní): hra-
ničný, silničný, polovičný. Šf. — Vz Tvo-
ření slov.

-íce. Přípona přechodníku přitom. Času
pl. Vz -íc.

-icí. Vz -cí.

lcník, zastar. = jicník.

-ič. Před příponou touto skracuje se dlouhá
kmenová samohláska: brániti — branič, dlaž-
dič, chvalič, palič, travič, Pk.; dědič šp. m.
dědic. Mkl. B. 336. — Pozn. Vlastně jest zde
příponou toliko, č': brani-č, chvali-č. Vz Č.
(ku konci).

-íček. Přípona jmen podst. zdrobnělých:
klíček, slavíček, měsíček, tatíček, nožíček.
D. Vz Tvoření slov.

-ičelý, přípona názvů chemických, značí
poměr: RO₄: Kyselina dusičelá, chloričelá. Šf.

-ičičký, přípona adj., maličičký. D. Vz
-ičký.

-ičitý, přípona názvů chemických, značí
poměr: R0₂: kysličník dusičitý, mangani-
čitý. Šf.

-ička, přípona substantiv zdrobnělých:
dušička, holubička, holčička, hubička, D.,
travička, matička, rybička, nožička. Pk.

-íčka, přípona: svíčka, trošička. Pk.

-ičko. Přípona. Vz -ečko. Brzičko.

-íčko. Přípona substantiv: psaníčko, sta-
veníčko, obilíčko. Vz -ečko. D.

-ičký, přípona adjektiv: maličký, kratičký,
stařičký. Vz Tvoření slov. D.

-ičnatý, ečnatý, přípona názvů chemic-
kých, značí poměr: R₂O, R₂S, R₂C1 atd.,
kysličník mědičnatý. Šf.

-ičný (-ečný), přípona názvů chemických,
značí poměr RO₅: kyselina chloričná (chlo-
rečná), dusičná. Šf.

Iď, iďte = jdi, jděte. Na Slov.

Ida, y, f., lesnaté pohoří v Mysii. — 2.
Pohoří na ostrově Kretě. S. N. — 3. 1., jméno
ženské.

Ide, zastar. = kde, wo; ideže = kdež.
Ot gor Krekonoší, ideže Trut pogubi saň
lutu. L. S. v. 35.

Idea, e, f. Ide-a, -e (-je), -i (-ji), -u, -o,
-i, -ou; pl. -e (-je), -i (-jí), -ám, -e (-je), -e
(-je), -ách (-ích), -ami. Idea, z řec., vida, vi-
dina, představa, pojem rozumový, myšlénka.
Idea utkvělá (idea fixa) = představa zarytá.
S. N., Rk. Družení ideí (idejí). Nz. Die Idee.
Cf. Brs. 24.

Ideal, u, m., z řec.. vzor, pravzor. Das
Ideal, Urbild, Musterbild, Muster. I. aesthe-
tický, antický, romantický, moderní. Nz. —
Idealism-us, u, m., vidinství, filosofický
názor o původnosti n. bytosti ponětí roz-
umových. — Idealista, y, m. (dle „Despota"),
přívrženec takového náhledu. Idealist. —
Idealní, vzorný, vorbildlich, musterhaft,
ideal; neskutečný, básnický, eingebildet. —
Idealisovati, ke vzoru něco připodobňo-
vati, idealisiren, sich einbilden, vorstellen.
Vz více v S. N. IV. 4., Rk.

Iděm = jdu. Na Slov.

Identický, z lat., totožný, jednostejný.
Rk. Identisch, einerlei, gleichbedeutend.
Identičnosť, i, f., jednostejnosť, totožnosť.

S. N. IV. 6. Identität, Gleichheit, Uiberein-
stimmung.

Identifikace, e, f., z lat., ztotožňování.
Identifikation, Gleichmachung. — Identifi-
kovati, zjednostejniti, ztotožňovati, identi-
ficiren, gleich machen, zwei Dinge unter
einen Begriff bringen. Rk., S. N.

Identita, y, f., jednostejnosť, totožnosť.

Identität, Gleichheit, Uibereinstimmung. Rk.

Ideolog, a, m., z řec., snílek, blouznil. Rk.

Ideologie, e, f., nauka o vyvíjení pojmů.

Rk. Begriffslehre.

-ides. Staroklassická jména v -ides ukon-
čená jak se skloňují ? Vz -ades.
Id est, lat. = to jest.
Ideže, zastr. = kdež. L. S. v. 32.
Idiom, u, m.; nebo idioma, gt. idiomata,
n. dle „Slovo", z řec., zvláštnosť vůbec;
zvláštnosť nářečí n. mluvy buď kraje něja-
kého nebo i pouze jednotlivcův. S. N. Eigen-
thümlichkeit einer Sprache, Sprachweise,
Mundart. — Idiomatický, nějakému nářečí
vlastní, zvláštní, eigentümlich. Rk.

Idiot, a, m.; idiota, y, m. (dle „Despota"),
z řec, blb, blbec, tupec, S. N., nevěda, ne-
douk, nedoučenec, laik. Rk. Idiot, ein Un-
wissender, Dummkopf, Pinsel.

Idiotik-on, a, n., sbírka slov krajinských,
slovník podnářeční. Ein Wörterbuch, welches
die in einer gewissen Gegend besonders dem
gemeinen Manne eigenthümlichen Wörter ent-
hält.

Idiotism-us, u, m. a) od „idiot" = blbosť,
Blödigkeit; b) od „idiom", zvláštnosť řeči
n. nářečí. S. N. Mundartliche Spracheigen-
heit eines Landstriches.
-idlo, přípona: pravidlo, bělidlo, plavidlo. Č.
Idol, u, m., z řec, modla, Götze, Götzen-
bild. — Idololater, modlář, Götzendiener.
— Idololatrie, e, f., Götzendienst.
Idomene-us, a, m., král krétský.
Idoučky = jdoučky, jda, chodě, im Gehen.
Na Slov.

Idrie, e, f., Idrica, horní město v Krajině.
Vz S. N. IV. 8.

Idus. V češt. Idy, f., dle „Ryba". Vz Brs.
30. Idy, 15. den března, května, července a
října, 13. den ostatních měsíců (u starých
Římanův). Vj.
Idy, vz Idus.

Idylla, y, f., z řec. I. (d<fv). hov = obrázek),
rusky selanka (sělo = ves) jest epická báseň,
která líčí prostý stav neporušené přirozenosti,
jako radosti a žaly i skrovné příhody a ne -
hody. Předměty své béře ze života nejpro-
stějšího přírodě nejbližších stavů, tedy ze
života rybářského, mysliveckého, rolnického
a přede vším pastýřského. Ovšem už v nej-
starších památkách písemných, jako ve knize
Ruth, v Odysseji a j. naskytují se idyllické
části roztroušeny, ale jako samostatný druh
slovesný idylla má počátek svůj teprve v těch
dobách, kdy národ postupnou vzdělaností
od prosté přirozenosti se vzdálil a po bý-
valých zlatých dobách zatoužil. — Idylla
větších rozměrův, umělecký celek několika
idyllických dějů, slove idyllickým eposem.
Vylučuje mohutné karaktery, prudké vášně,
velikolepé činy, kteréžto přísluší eposu heroj-
skému a romantickému. Původcem idylly jest