Předchozí (568)  Strana:569  Další (570) |
|
|||
569
|
|||
|
|||
Rek Theokrit (ve 3. stol. před Kr. ); jeho
vzory spravoval se římský básník P. Vergi- lius Maro. Z našich básníků selanky skládali: Jan Holý, Jaroslav Langer a K. Vinařický. KB. 99. Vz více v Bž. Spůsobech básnictví, str. 83. —86. Idyll, ländliches Gedicht, Hirten- gedicht. Idyllický, venkovský, prostý, pastýřský.
Idyllisch, ländlich, einfach, unschuldig. ie, v staročeštině dvojhláska, zúžila se
skoro vesměs v í a to ve slabikách kmeno- vých i ohýbacích, a v češtině spisovné i vět- šinou v nářečích obecných, vyjma zejména slovenštinu. Ve slabikách kmenových ve slov- cích velmi mnohých: kníže, místo, hřích, číše z: knieže, miesto, hřiech, čieše atd. — V koncovkách ohýbacích ve sklonění Páv v lok. pl.: hadích m. hadiech; ve vzoru Paní v dat. paním m. paniem; ve sklonění Slovo v lok.: slovích m. sloviech; ve mnohých pádech vzoru Znamenie; pak ve mnohých pádech vzoru Boží: božia — božie — boží, božieho — božího; v časování ve vzoru Uměti a Házeti: umím m. umiem, umíš m. umieš, házím m. háziem; v 3. os. pl. vzoru Držeti a Činiti: drží m. držie, činí m. činie (z činia) atd. — ie zúžilo se v é nejčastěji po l: mléko, chléb, chlév, lék (ale lid říká: mlíko, chlív, chlíb, lík), po kteréž souhlásce zúžení později se dokonává nežli po jiných, ano na př. znamení již v 2. pol. 16. století jest pravidlem a naproti tomu, zelé, obilé, veselé (m. í)' ještě v 17. stol. (a na Mor. tu a tam podnes. Bž. ) velmi zhusta bývá. — Častěji slyší se nezúžené ie v některých dialektech, na př. viece, viem, vieko, viera, spieš, kamenie m. více, vím atd (ve Tře- boňsku, okolo Záhřeba na Mor. a v Opavsku) a zvláště ve Slovenštině, kde z pravidla zů- stalo nezúžené ie: boží, gt. božieho, dativ božiemu. (Šb. ) Gb. Hl. 69., 70. Vz í roz- kládá se v ie. Ifigeni-a, e, f., dcera Agamemnonova.
Ifikrat-es, a, m., athénský vojevůdce.
Igla, Iglava, Jihlavka, y, f., řeka na Mor.
Iglau, Jihlava.
Ignac, e, m., v obec. mluvě Nácek; šp.
Hynek, toto znamená: Heinrich, Heinz. Vz Hynek. Ignominie, e, f., z lat., hanba, potupa,
Schmach, Schimpf, Schande. — Ignomini- osní, hanebný, potupný, Rk., ignominiös, schimpflich, schändlich, entehrend. Ignorance, e, f., z lat., nevědomosť, ne-
znalosť. Ignoranz, Unwissenheit, Unkunde, Ungeschicklichkeit. Ignorantia facti, neznání poměrů; ig. juris, neznání práva. — Igno- rant, a, m., z lat. nevědomec, neznalec, ne- umělec, Unwissender, Dummkopf. — Igno- rovati, nevšímati si, neuznávati, nechtíti věděti, S. N., ignoriren, nicht wissen, unwis- send sein; nicht wissen wollen. Igumen, a, m., představený jednoho klá-
štera v církvi východní, první hodnostář po archimandritovi, představeném několika klá- šterův. KB. 310. Ihla, y, f. = 1. jehla; 2. přebroušené ostří
na noži. Na Slov. Vz I. Ihned = hned.
-ího, přípona jmen přidav, jednoho za-
|
končení a to v genitivu mascul. a neutr. a
v akkus. sg. živých bytostí: dnešního dne, vodního kola, zastřelil jsem vodního ptáka, Ihra, zastr. = hra. jg. Vz I.
Ihřec, zastr. = hřec. Jg.
-ich, přípona subst. rodu muž.: kožich,
D., živočich. Mkl. B. 288. -ích, koncovka lok. pl. I. skl. (vedlé:
-ech a -ách); v lok. pl. 2. skl. hráčích, me- čích; v lok. pl. 4. skl.: růžích; v lok. pl. 5. dekl. vzorce „Daň": daních; ale vzorec , Kosť' má: v kostech, avšak ve vých. a již. Čech. mají i zde -ich, -ích: v kostich, ko- stích (jako i: v dařich). Jir. Potom je -ích v lok. pl. 6. sklon. (vedlé: -ech, -ách): slo- vích; v lok. pl. 7. a 9. skl.: polích, zname- ních; u jmen přídavných jednoho zakončení v gt. a lok. pl.: dnešních. Kromě toho v okolí pražském v gt. pl. jmen rodu žen.: do ve- řejných místnostích (m. místností). Os. -icha, přípona subst.: pleticha. D., Mkl.
B. 289. -icherný, přípona adj.: malicherný. D.
-ichný, přípona adj. v staroč.: malichný,
mladichný. Jir. ii (ij) přešlo dílem v ej, obecně však v í:
božii — boží, myšlenii — myšlení. Jir. ij, vz ii.
-ije (í), přípona, Vz Tvoření slov.
Ijeden, ni jeden, nikdo, niemand. Kat.
495, 1370., 1825., 1831., 1870 atd. -iji, -iju. Místo toho -ím. Vz -ím, -aju.
-ik (ic), přípona jmen podstatných: okamžik.
Mřk. Cizí slova na-ik rnají krátké i: medik, technik, akademik, Šlesvik. Mk. -ík, přípona jmen podstatných rodu muž.,
před níž se dlouhá kmenová samohláska krátívá: slavík, stehlík, kominík. Přípona tato značí často jména zdrobnělá nebo něco méně váženého: koník (kůň), oslík, správčík, písařík, kovářík, králík, stolík (stul), kolik (kůl), červík, chlapík, mužík, tatík (táta), větřík (vítr), Václavik. Potom substantivuje adjektiva a participia: malý — malík, bez- božník, bídník, bojovník, kouzelník, muče- dlník, nájemník, rybník, rolník, senník, jedlík, prchlík. T., Pk., Mkl. B. 251. -ika, přípona jmen podstatných: osyka
(v Čech. ), osika na Slov. Mkl. B. 253. Ikar-os, a, m., syn Daidalův, Daedalův.
-íko, přípona subst. v již. Čech.: masíko.
Z toho: masíčko. Kts. Ikonolatrie, e, f., z řec., klanění se obra-
zům, Bilderdienst. Ikonologie, e, f., z řec., obrazosloví, vý-
klad význakův, Erklärung der alten Sinn- bilder und Denkmäler. Rk. Ikrovatý = jikrovatý.
Ikry = jikry.
Ikto = nikdo; ikomu = nikomu. Kto obýrá,
takový ikomuť dá pokoj. Št. -iký, přípona adj.: veliký.
IIa, Ilka, y, f. = Helena. Na Slov. Plk.
-ile, přípona subst., košile. Vz -le. Troj-
slabičná na -le nepřijímají v gt. pl. í: ko- šile — košil m. košilí. Vz Tvoření slov. Ili. = neb, oder. Na Slov.
Ilia-s, dy, f., Homerův hrdinský zpěv
o válce Trojské, Ilias. Ilias post Homerum = Ilias po Homérovi = něco zbytečného. |
||
|
|||
Předchozí (568)  Strana:569  Další (570) |