572

Kat. 3. Husy paňmáminy, Er. (Mkl. S. 90. );
sestřin, holčin, nevěstin. Mkl. B. 132. Avšak
jsou příklady i ze staroslovanské i ze staro-
české mluvy, že se přípony -in (-ina, -ino)
i k substantivům rodu muš. dávaly: holubin,
Neklanin, pastušin. (Ht., Č. ). Zastena pláčem
holubiným. Rkk. 7. Slyše volánie pastušino.
Rkk. 31. Přijde nová radosť v junošino srdce.
Rkk. 29. Osoba musí býti určitá, chcemeť
touto příponou říci, že něco majetnici jediné,
určité přináleží: matčin čepec = čepec jisté
matky. Č. Klade-li se místo genitivu jméno
přídavné přivlastňovací, nemívá nyní onen
genitiv žádného přívlastku; pakli má u sebe
nějaký přívlastek, zůstává jméno podstatné
nyní z pravidla v genitivu. Vzal kosti Saulovy
a kosti Jonaty (m. Jonatovy), syna jeho. Br.
Husy matčiny jsou tlusty. Ale: Husy naší
matky jsou tlusty. Ale říkali také: Přivedl
duši Hektorovu, toho pracovitého muže. Mudr.
— Pass., Troj. A novočeský výraz, slova
Isaiáše proroka' zněl by staročesky: a) slova
Isaiáše prorokova; o) slova Isaiášova proroka;
c) slova Isaiášova prorokova. Gb. Zahrada
sestry, která v Praze jest, je veliká, zde ne:
sestřina (smysl by mohl býti: zahrada sestřina
v Praze jest). (Vz o tom více v článku:
Genitiv, ku konci: O náhradě genitivu ad-
jektivy a v článku: -ův, -ova, -ovo). —
U Plzně, Manětína a na Plaště přivlastňuje
se jedné osobě u masc. příponou -ovo, u fem.
příponou -íno pro vše pády, rody a čísla.
Udělal to přes otcovo zákazy; matčino šaty
se mi líbí. Prk. v Listech filolog. II. 231.
Vz o tom více v článku -ův. — Není-li řeč
o majetnici jedné, určité, nýbrž o celém druhu
n. rodu osob, neužíváme přípon -in (-ina, -ino),
a -ův (-ova, -ovo), nýbrž jiných: žebrák —
hůl žebrákova t. j. hůl jistého žebráka, ale:
hůl žebrácká = taková, jakou mívá žebrák
kterýkoli, jakou mívají žebráci vůbec; vdoví,
pastuší, otcovský, bratrský. — U jmen zvířat
se neužívá přípon -in a -ův, aneb jen zřídka,
poněvadž u zvířat vlastnictví vždy více na
celý rod než na jednotlivce přenášíme: hadí,
včelí, beraní, lví. Ale: Eva hadovou řečí
svésti se dala (i. e. řečí jistého hada). Č. Vz
-ský, í (přípona str. 566., b. ) — Přídavná
jména tato skloňují se jako přídavná jm. na -ův
(ova, -ovo) zakončená. Vz Otcův, Tvoření slov.

-ín, přípona jmen podstatných: čeledín,
ovčín, Jičín, komín, kmín, klín, kravín. Vz
Mkl. B. 132. Značí často místo n. prostor:
ovčín, včelín, Kolín, Tetín, Berlín. T. Jména
v -an zakončená, která v sg. tuto příponu
přijímají, v pl. zase ji odvrhují: měštěnín,
dvořenín, pl. měšťané, dvořané. Schl. —
-ín před -ský krátí prý dlouhé í v i: Berlín
— berlinský. Pk. Vz stran toho -ský. — Vz
také -ice. — Po -ěnb a-janb- může -inb od-
padnouti: dvořenín — dvořan, krajenín —
krajan, měštěnín — měšťan, Říměnín —
Říman. Mkl. B. 132.

-ina, přípona jmen podstatných rodu žen.
Němci mají z pravidla složeniny. Třetina,
pětina, desetina, D., zvěřina, jelenina, Ht.,
slezina, otčina, dolina, křovina, olšina, jistina,
mydliny, pevnina, bylina, hlubina, zadina,
ořešina, bzdina, březina, dědina, jelenina,
křovina, lesina, souchotiny, zadina, čeština,

cizina, bublina atd. Mkl. B. 139. Před ní se
dlouhá kmenová samohláska krátí: býlí —
bylina, louka — lučina, skála — skalina,
péro — peřina. Pk. — Jména zhrubělá v -ina
bývají fem., ačkoliv z pravidla dle významu
by masc. býti měla: chlapina, hadina, čerto-
vina, lotrovina. Ht., Č. Někdy se z vsouvá:
babina — babizna, rus. podobina — čes.
podobizna. Vz -ň (přípona). — Stran změny
předcházejících souhlásek vz -in. Vz Tvoření

slov. — -ina příponou v již. Čech.: nožina =

nohavice. Kts. — Od slov v -ina zakončených
tvořila se u starých adj. příponou -ný (ne:
-ni): dědinný, jistinný. Šf. — Vz také -in
(-ina, -ino).

Inach-os, a, vystavěl mě. Argos. — I.,
řeka v Argolidě.

Inak = jinak. Na Slov.

Inaugurace, e, f., z lat., slavné uvedení
do úřadu, zasvěcení místa k jistému účelu;
slavnosť při udílení hodnosti akademické.
S. N. Inauguration, feierliche Einweihung o.
Einsetzung zu einer Würde. — Inaugurační
řeč, řeč při nastoupení na úřad. Inaugurations-.
— Inaugurovati, zasvěcovati, slavně v úřad
uváděti, inauguriren, einweihen, einsetzen. Rk.

Incasso, a, n., z lat., vybírání, vyzdviho-
vání hotových peněz, die Einziehung baren
Geldes. I. -Geschäft, inkassní obchod, obchod
s vybíráním peněz. I. einesWechsels besorgen,
vybrati peníze pro někoho za směnku. S. N.

Incest-us, u, m., z lat., pokrevní smilství.
Rk. Blutschande.

Incidence, e, f., z lat., případ, událosť,
pře mezitímní, Incidenz, Einfall, Eintritt. —

Incidentní, případný, příležitostný. Rk.
Incidenz-.

Incitace, e, f., z lat., dráždění, podněco-
vání, Anreizung, Antrieb, Aufregung.

Inclusive, lat., včetně, v to počítaje. Rk.
Einschliesslich, mit Einschluss.

Incognito, vz Inkognito.

Incolat, vz Inkolat.

Ind, a, m. Indier. Staří Indové. V.

Indě, inděl = jinady, wo anders her. Na
Slov.

Indecence, e, f., z lat., neslušnosť, ne-
ctnosť, vada, Indecenz, Unanständigkeit, Un-
schicklichkeit. — Indecentní, neslušný, ne-
ctný. Rk. Indecent, unanständig, unschicklich.

Iudeclinabilis, lat., neohebný, nesklonný,
nesklonitelný. Rk. Indeklinabel, unabänderlich.

Indelikatní, nejemný, neslušný. Rk. Inde-
likat, unzart, grob.

Indemnita, y, f., z lat., náhrada škody.
Rk. Indemnität, Schadenersatz.

Independentní, z lat., neodvislý, Rk.,
unabhängig, selbstständig.

Index, lat., ukazovatel, obsah, seznam,
S. N., rejstřík. Register, Nachweiser, Inhalts-
verzeichniss.

Indián, a, m., pl. Indiáni, ne: Indiáné,
vz -an, -é. Indianer. I. v Americe: Eskimáci,
Aztekové, Karajbové, Patagonci atd. Tl. Vz
více v S. N. IV. 33. — Indiánka, y, f.
Indianerin. — Indiánský, indianisch.

Indici-um, a, n., lat., známka, znamení,
naznačení. Rk. Merkmal, Anzeichen.

Indický, indský (z Indie). Indisch. I. jazyk,
literatura, náboženství, ocean, společnosť. Vz