589

Irutsk, a, m., mě. v Sibiři. Vz více
v S. N. IV. 82.

Irland, u, m. — Irlanďan, a, m., nebo
lépe: Ir, a, m. — Irlandský, irländisch. Vz
Irsko.

-írna, mor. -írňa, přípona subst. rodu
žen., před níž se dlouhá kmenová samohláska
krátí: spíže — spižírna, kůň — konírna, Pk.,sušírna, kropírna. Vz -árna, -na. Mkl. B. 154.

Ironický, z řec., úsměšný, posměšný, vý-
směšný, úšklebný, ironisch. — Ironie, e,
f., úsměšek, výsměšek, opačné mluvení n.
dotýkání, úsměšné mluvení, opakomluv, Rk.,
Nz., řeč opačného smyslu, Ironie, feiner Spott,
Spottrede. I. (ti^ortla. úsměšek), když mlu-
vící opak toho slovy pronáší, co vlastně míní,
na př. chválí haněti chtěje. Úsměšek jizlivý
slove sarkasmem. Co mi říci o kráse forem
, vedem, budem, nést, povídaj' m., vedeme,
budeme, nésti, povídají' ? V tomtě právě ta-
ková krasochuť, jako když před lety koním
utínány ocasy a místo řasnatého chvostu zů-
staven jakýsi nemotorný pahýl o kratinkých
žíních. Jen tak dále, jen amputujme kde co!
— až nám z jazyka nezbude než neforemný
dřík! KB. 242. Vz Zk. Ml. II. 179.; Mk. Ml.
204., 311. — Ironisovati, zdánlivě pochvalně
se vysmívati, úšklebně chváliti, opačně chvá-
liti, řeč opačného smyslu míti, Rk., ironisiren.

Irracionalism-us, u, m., z lat., neužívání
rozumu ve věcech náboženských. Vernunft-
widrigkeit. — Irracionalita, y, f., nevy-
počitatelnosť, nerozumnosť. Irrationalität. —
Irracionalní, nevypočitatelný, nedoplni-
telný, neskončitý, nesměřitelný, Rk., irrational.

Irrealní, z lat., nevěcný, neskutečný, ne-
pravdivý, Rk., irreell.

Irregularní, z lat., nepravidelný, Rk., irre-
gulär, unregelmässig, regellos.

Irreligiosita, y, f., z lat., nenábožnosť,
bezbožnosť. Rk. Irreligiosität, Gottverges-
senheit.

Irritace, e, f., dráždění, podněcování,
Irritation, Anreizung; Erbitterung. — Irri-
tament-um, a, n., popud, prostředek dráž-
dicí, Rk., Reizmittel.

Irsko, a, n. Irland. — Irský. Vz více
v S. N. IV. 83.

-is, přípona subst. rodu muž., městis vedlé
městys. D.

Isabela, y,. špan. jméno žen, Alžběta. —
Isabelina barva, špinavožlutá, hnědožlutá.

Ischl, a, m., městys v Horních Rakousích.
Vz více v S. N. IV. 89.

Isidor-os, a, m., jm. řec. vlastní.

Isi-s, dy, f., bohyně aegyptská.

Iskati, jiskati = hledati (strč. ), suchen.
Výb. I. — co kde. Nechvalno nám v Něm-
cěch iskati pravdu (právo). L. S. v. 109. — I.,
hnidy louskati. Na Slov.

-isko, přípona jmen podstat. rodu střed.,
před níž se dlouhá kmenová samohláska krátí;
často k zvětšení pojmu podstatných jmen;
i povržlivé, neohrabané, příliš veliké se jí
vyjadřuje: hubisko (veliká huba), kravisko,
masisko, očisko, chlapisko, nůž — nožisko,
babisko. Potom znamená ještě místo, kde
něco jest nebo bylo: ohnisko, pastvisko,
plavisko; držadlo: bičisko, topořisko. Mkl. B.
277. — C před -isko v č: vrabec — vrabčisko.

D., Ht. V Krkonoších jediné v: chlapisko. Kb.
Často se s -ište stejně užívá: pastviště —
pastvisko. T. — Vz -ák, -iště.

Islam, u, m., víra Muhamedanův. Rk. Islam,
Islamismus.

Island, u, m., vz více v S. N. — Islan-
ďan, a, Islandec, dce, m., Isländer. — Island-
ský mech (plícní). Rk.

lsmar-os, a, m., či Ismara, gt. Ismar, n.,
pl., mě. v Thracii.

Ismen-os, a, m., řeka Boeotie.

Ismenský = thebanský, thebanisch.

Isochromatický, z řec., stejně barvený,
Rk., isochromatisch, gleichfarbig.

Isokol-on, u, n., řec., stejnosť částí ve větě;
rovnočlennosť. Rk. Vz Zk. Ml. II. 174.; Mk.
Ml. 296.

Isokrat-es, a n. ea, m., řečník athenský.

Isolace, e, f., osamotění. Isolation, Isoli-
rung, Absonderung. — Isolator, a, m., sa-
motič, samotidlo. Rk. I. dokonalý, nedoko-
nalý. Nz. — Isolovaný, osamotnělý, isolirt,
abgesondert, vereinzelt.

Isop, u, m., izop, hyssopus.

Israelita, y, m., dle „Despota, " — Israel,

e, m. — Israelka, y, f. — Israelkyně, ě,

f. — Israelský. — Israelit; Israelitin; israeli-
tisch.

Iss-us, a, m., mě. v Cilicii.

-isť, přípona jmen podstatných rodu žen.:
kopisť, čelisť, kořisť. Vz f.

Ister, gt. Istra, m., jm. dolejšího Dunaje.

Isthm-os, u, m., mezimoří, okřídlí, zvl.
korinthské. — Isthmický.

Istrie, e, f. Istrien. Vz více v S. N. IV. 98.

-istvý, přípona jmen přídavných m. star-
šího -istý: mladistvý, celistvý, plodistvý. Č.,
Mkl. B. 196.

-istý, přípona, značí v lučbě poměr O₇:
kyselina chloristá, bromistá. Šf.

Išpán, ze strslov. župan, na Slov., Gespan,
Span. — Išpánka, y, f.; išpánův; išpánský;
išpánství, n. Plk., Jg.

-iště, přípona jmen podstatných rodu střed-
ního. Jména v -iště skloňují se v obec. mluvě
dle: Kníže: spáleniště, gt. spáleništěte, ale
mají se skloňovati dle „Pole", gt. tedy: spá-
leniště, avšak tak, že gt. pl. nemá koncovky
-í: spálenišť, ne: spáleništi (polí); lučišť,
ohnišť. Podlé „Kníže" sklánějí se jen jména
živých bytostí. — Přípona tato znamená
a) místo, prostoru, rozsáhlosť: tržiště, hno-
jiště, jeviště, ohniště, spáleniště, hliniště, úto-
čiště, pastviště, trhoviště, hrachoviště, ječniště,
strniště, žitniště. — b) Někdy také nástroj: lu-
čiště, bičiště, topořiště. Vz Mkl. B. 277. —
c) U Jilem. ironii: hošiště, mlíčiště (hoch,
mléko). — Vz -isko, Tvoření slov. — D.,
č. — Od slov na -iště tvořila se u starých
adjektiva příponou-ný (ne: -ní): bahništný,
strništný. Šf.

Italie, e, f., Vlachy. — Italové. — Italský.
— Italianissim-us, a, m., nejitalštější, pře-
zdívka dávaná v něm. novinách italským
vlastencům. Rk. — Vz více v S. N. IV. str.
100. — 115.

Ite, missa est, lat., jděte, propuštěna jest
(obec); závěrečná slova ve mši. Rk.

-itelný. Přípona adjektiv, vz -telný.