590

Iterace, e, f., z lat., opakování, Wieder-
holung. — Iterativní, opakovací, wieder-
holend. — Iterativum (verbum), časoslovo
opakovací n. opětovací. Rk.

Iternatý kysličník, Yttriumoxyd. Rk.

Ithaka, y, f., ostrov moře iónského, vlasť
Odysseova, nyní: Teaki. — Ithačan, a, m.
(= Odysseus, Ulixes). — Ithacký.

-iti, časoslova v-iti. Vz Časoslovo, třída IV.

Itinerari-um, a, n., lat., dle „Gymnasium",
popis cesty. Rk. Reisetagebuch, Reisebe-
schreibung.

-ítko, přípona: kuřítko (kuřátko), jehnítko
(jehňátko). Us. v Opavsku. Pk. Vz -dko.

-itký, přípona adj., vz -ičký.

-ito, přípona subst. rodu střed.: jelito. D.

Itřík, u, m., ytřík, Yttrium. Nz.

-itý, přípona jmen přídavných, před kterouž
široké souhlásky v úzké se mění a dlouhé
kmenové samohlásky se krátí; báně — ba-
nitý, kámen — kamenitý. Pk. Bahnitý, hla-
dovitý, vejčitý, letitý, očitý, peněžitý, pra-
menitý, ušitý (svědek), křemenitý, pracovitý,
hbitý. Mkl. B. 195. Přípona má týž význam
jako -atý. Někdy se obou užívá: masitý —
masatý, zrnitý — zrnatý. — Od časoslov od-
vozená obsahují pojem časoslova smyslu
trpného: pečitý, zavřitý = pečený, zavřený,
T., Ch., skladitý, zapaditý. Mkl. — U ná-
sobných číslovek přichází jen ve: dvojitý,
trojitý. — U slov v lučbě užívaných značí
poměr R₂O₃: kysličník hlinitý, železitý, man-
ganitý. Šf.

Ity-s, a, m., syn Tereův a Proknin, jejž
máti zavraždila a otci k večeři předložila. Vj.

-iu, v staroč. dvojhláska: Božiu mateřiu =
boží mateří. Za bývalé iu máme nyní í. Avšak
iu se udrželo ve spisovném nářečí slovenském
a kromě toho v českých nářečích, když se
vyslovuje: poliuka m. polívka. Gb. Hl. 15.

-ium. Jména lat. v-ium ukončená skloňují
se dle „Gymn. ". Vz Gymnasium. Prk. v Km.
1. (nový běh), č. 29. píše o věci takto: Cizí
jména s touto koncovkou sklánějí se brzo
dle, Slovo' brzo dle, Pole'; jen pády se širokou
koncovkou -a (gt. sg., nom., akkus., vok.
pl. ) vždy dle, Slovo'; totéž bude se díti i tam,
kde se jeví v koncovce původní -u (v dat.
sg. ), jež bývá potud nepřehláseno, pokud a.
Kde by se však vyskytlo původní o (v instr.
sg., dat. pl. ), ě (v lok. sg. a pl. ) neb y (v instr.
pl. ), nesnese se s ním předchozí i a přípony ty
musí se nahraditi svými střídnicemi e (í), i
(í) a i; sklánějí se pak jména zmíněná dle
, Pole', což se s nimi děje i v gt. pl., kde
přeskočí jako Pole do i-ových kmenův.
Vzorec jich sklánění jest tedy tento: Sg.

nom., akkus., vok. -ium, gt. -ia, dat. -iu, lok.
-ii (-iu pak týmž právem, jako u jiných, jež
lok. sg. nahrazují dativem sg., na př. na dubu,
v člověku a p. ), instr. -iem; pl. nom., akkus.,
vok. -ia, gt. -ií, dat. -iím, lok. -iích, instr.
-ii. Totéž platí o jménech v -eum, jež vzniklo
z -eium (-eiov), na př. museum.

-iv, strč. přípona j men osadních jednotných:
Veliv, Třebiv. Cf. Želivo. Jir.

-iva, přípona, subst. rodu žen.: kopřiva,
tětiva, mleziva. Vz -va. D.

Iva = jíva.

Ivančice, Evančice, Vančice, pl., dle Bu-
dějovice, něm. Eibenschütz, mě. na Mor.
v kraji brněnském. Vz více v S. N. IV. 119.

— Ivančický.

Ivera, y, f., jivera, das Abholz. Na Slov.

-ivný, přípona adj. v strč.: vojivný. Jir.

-ivo, přípona subst. rodu stř., před níž se
dlouhá kmenová samohláska krátí: louč —
lučivo, Pk., kladivo, palivo, D., melivo, mle-
zivo, pečivo, stelivo. Mkl. B. 225. Želivo.

-ivý, přípona adj., před níž se dlouhá
kmenová samohláska krátívá; znamená ná-
chylnosť k něčemu nebo nucenosť: hněvivý,
bláznivý, Klc., lživý, neduživý, lstivý, mi-
lostivý, ohnivý, soplivý, učivý, lenivý, zdrže-
livý, mlčelivý, trpělivý, Mkl. B. 223., 224.,
pláč — plačivý, déšť — deštivý, plíseň —
plesnivý, mráz — mrazivý. Pk. Strč. přípona
adj. v neobyčejném nyní složení: plapolivý,
hadlivý, chodlivý, spasilivý. Jir. Vz -avý.

Ixentrám, u, m., u tesařů šp. m. koléb-
kové břevno. Kmp. Vz Ixma.

Ixion, a, m., otec Pirithoův. — Ixionovič
= Pirithous.

Ixma, u tesařů, šp. m. kolébka: dvě
střechy sbíhají se v kolébku. Kmp.

Iz, strč. = z. Iz. zákona = ze zákona. Šb.
K chlumku iz Tatar přemnostvie. Rkk.

iz předpona v strslv., v Bulharsku a Srbsku
m. naší předpony vy-. Mkl. S. 201. Vz Z.

íz, přípona: peníz. Pk.

Izaiáš, Isaiáš, e, m.

Izba = jizba, světnice, na Slov.

-izna, přípona subst. rodu žen., před níž
se dlouhá kmenová samohláska krátí: bába

— babizna, Pk., podobizna, občizna, divizna.
Jir., Č., D. Stává m. -ina: otčina, podobina,
občina. Mkl. B. 139.

Izok, zastr. = červen. Rk.

Izop, vz Isop.

Ižádný, zastr. = nižádný, žádný. Přieliš
Boha milovati i. nemóž. Št. — Kat. 1203.,
1844., 2157.

Ižorsko, a, n., krajina v Rusku Inger-
mannland. Světoz.