Předchozí (589)  Strana:590  Další (591) |
|
|||
590
|
|||
|
|||
Iterace, e, f., z lat., opakování, Wieder-
holung. — Iterativní, opakovací, wieder- holend. — Iterativum (verbum), časoslovo opakovací n. opětovací. Rk. Iternatý kysličník, Yttriumoxyd. Rk.
Ithaka, y, f., ostrov moře iónského, vlasť
Odysseova, nyní: Teaki. — Ithačan, a, m. (= Odysseus, Ulixes). — Ithacký. -iti, časoslova v-iti. Vz Časoslovo, třída IV.
Itinerari-um, a, n., lat., dle „Gymnasium",
popis cesty. Rk. Reisetagebuch, Reisebe- schreibung. -ítko, přípona: kuřítko (kuřátko), jehnítko
(jehňátko). Us. v Opavsku. Pk. Vz -dko. -itký, přípona adj., vz -ičký.
-ito, přípona subst. rodu střed.: jelito. D.
Itřík, u, m., ytřík, Yttrium. Nz.
-itý, přípona jmen přídavných, před kterouž
široké souhlásky v úzké se mění a dlouhé kmenové samohlásky se krátí; báně — ba- nitý, kámen — kamenitý. Pk. Bahnitý, hla- dovitý, vejčitý, letitý, očitý, peněžitý, pra- menitý, ušitý (svědek), křemenitý, pracovitý, hbitý. Mkl. B. 195. Přípona má týž význam jako -atý. Někdy se obou užívá: masitý — masatý, zrnitý — zrnatý. — Od časoslov od- vozená obsahují pojem časoslova smyslu trpného: pečitý, zavřitý = pečený, zavřený, T., Ch., skladitý, zapaditý. Mkl. — U ná- sobných číslovek přichází jen ve: dvojitý, trojitý. — U slov v lučbě užívaných značí poměr R2O3: kysličník hlinitý, železitý, man- ganitý. Šf. Ity-s, a, m., syn Tereův a Proknin, jejž
máti zavraždila a otci k večeři předložila. Vj. -iu, v staroč. dvojhláska: Božiu mateřiu =
boží mateří. Za bývalé iu máme nyní í. Avšak iu se udrželo ve spisovném nářečí slovenském a kromě toho v českých nářečích, když se vyslovuje: poliuka m. polívka. Gb. Hl. 15. -ium. Jména lat. v-ium ukončená skloňují
se dle „Gymn. ". Vz Gymnasium. Prk. v Km. 1. (nový běh), č. 29. píše o věci takto: Cizí jména s touto koncovkou sklánějí se brzo dle, Slovo' brzo dle, Pole'; jen pády se širokou koncovkou -a (gt. sg., nom., akkus., vok. pl. ) vždy dle, Slovo'; totéž bude se díti i tam, kde se jeví v koncovce původní -u (v dat. sg. ), jež bývá potud nepřehláseno, pokud a. Kde by se však vyskytlo původní o (v instr. sg., dat. pl. ), ě (v lok. sg. a pl. ) neb y (v instr. pl. ), nesnese se s ním předchozí i a přípony ty musí se nahraditi svými střídnicemi e (í), i (í) a i; sklánějí se pak jména zmíněná dle , Pole', což se s nimi děje i v gt. pl., kde přeskočí jako Pole do i-ových kmenův. Vzorec jich sklánění jest tedy tento: Sg. |
nom., akkus., vok. -ium, gt. -ia, dat. -iu, lok.
-ii (-iu pak týmž právem, jako u jiných, jež lok. sg. nahrazují dativem sg., na př. na dubu, v člověku a p. ), instr. -iem; pl. nom., akkus., vok. -ia, gt. -ií, dat. -iím, lok. -iích, instr. -ii. Totéž platí o jménech v -eum, jež vzniklo z -eium (-eiov), na př. museum. -iv, strč. přípona j men osadních jednotných:
Veliv, Třebiv. Cf. Želivo. Jir. -iva, přípona, subst. rodu žen.: kopřiva,
tětiva, mleziva. Vz -va. D. Iva = jíva.
Ivančice, Evančice, Vančice, pl., dle Bu-
dějovice, něm. Eibenschütz, mě. na Mor. v kraji brněnském. Vz více v S. N. IV. 119. — Ivančický.
Ivera, y, f., jivera, das Abholz. Na Slov.
-ivný, přípona adj. v strč.: vojivný. Jir.
-ivo, přípona subst. rodu stř., před níž se
dlouhá kmenová samohláska krátí: louč — lučivo, Pk., kladivo, palivo, D., melivo, mle- zivo, pečivo, stelivo. Mkl. B. 225. Želivo. -ivý, přípona adj., před níž se dlouhá
kmenová samohláska krátívá; znamená ná- chylnosť k něčemu nebo nucenosť: hněvivý, bláznivý, Klc., lživý, neduživý, lstivý, mi- lostivý, ohnivý, soplivý, učivý, lenivý, zdrže- livý, mlčelivý, trpělivý, Mkl. B. 223., 224., pláč — plačivý, déšť — deštivý, plíseň — plesnivý, mráz — mrazivý. Pk. Strč. přípona adj. v neobyčejném nyní složení: plapolivý, hadlivý, chodlivý, spasilivý. Jir. Vz -avý. Ixentrám, u, m., u tesařů šp. m. koléb-
kové břevno. Kmp. Vz Ixma. Ixion, a, m., otec Pirithoův. — Ixionovič
= Pirithous. Ixma, u tesařů, šp. m. kolébka: dvě
střechy sbíhají se v kolébku. Kmp. Iz, strč. = z. Iz. zákona = ze zákona. Šb.
K chlumku iz Tatar přemnostvie. Rkk. iz předpona v strslv., v Bulharsku a Srbsku
m. naší předpony vy-. Mkl. S. 201. Vz Z. íz, přípona: peníz. Pk.
Izaiáš, Isaiáš, e, m.
Izba = jizba, světnice, na Slov.
-izna, přípona subst. rodu žen., před níž
se dlouhá kmenová samohláska krátí: bába — babizna, Pk., podobizna, občizna, divizna.
Jir., Č., D. Stává m. -ina: otčina, podobina, občina. Mkl. B. 139. Izok, zastr. = červen. Rk.
Izop, vz Isop.
Ižádný, zastr. = nižádný, žádný. Přieliš
Boha milovati i. nemóž. Št. — Kat. 1203., 1844., 2157. Ižorsko, a, n., krajina v Rusku Inger-
mannland. Světoz. |
||
|
|||
Předchozí (589)  Strana:590  Další (591) |