593

U Valachů na Mor.: sobja, tobja m. sobě,
tobě. Šf. — Ja, něm., překládá se: Byls
tam? Ano; tak jest. Proč pláčete? Neumřelať
jest děvečka, ale spí. Br. Nebeř, však tvé
není. Ja sogar: nýbrž, ba i. Je dobrý, nýbrž
výborný. Ja vielmehr: nýbrž. Mk. Ja wohl
= ba, arciť, ovšem; však, vždyť, ale. Rk.
— Sie hat ihr, Ja' gegeben = svolila.

Já (azb, lit. asz, zend. azem, skr. ah-am,
řec. éyá, lat. ego, goth. ik. Schl. ) m. strčes. jáz,
z se odsulo, vz Gb. Hl. str. 115. Skloňuje
se takto: nominat. sg.: já, gt. mne (tvar
, mě' není doložen. Pk. ), dat. mně n. mi, akk.
mě, ale také mne, který tvar jest vlastně
genitiv, lok. mně, instr. mnou; pl.: nomi-
nativ: my, gt. nás, dat. nám, akkus. a lok.
nás, instr. námi. Strč.: jáz, mne (mene), mně
n. mi, mě, mně, mnú; dual. nom.: va n. vě,
akkus. (na), gt., lok. najú, dat., instr. náma;
pl. nom. my, gt. nás, dt. nám, akk. ny, lk. nás,
inst. námi. — Širší tvary mne, mně kladou
se: 1. Kdyži se s nějakým důrazem pronášejí n.
na začátku věty kladou. Tobě a ne mně to
dal. Mně to přináleží. — 2. Po předložkách.
Přišel ke mně. Střelil do mne. — 3. Z pra-
vidla, když je přívlastkem určujeme. Běda
mně nešťastnému. Kz., Kt. Na Mor. Běda mi
nešťastnému. Brt. vz také Hatt. Srovnávací
mluvnici str. 232. Nominativ jáz jest ve všech
starých památkách až do 14. století. — Gt.
mene jest jen v Ev.: mene sleduj. — Dat.
plný mně je důrazný, sesláblý mi více en-
klitický. — Instr. mnú povstal stažením z před-
historického mnoju. — Akk. dual na není
posud doložen. V staročes. památkách za-
stupuje jeho místo gt. dual: Tu na jú nalezú,
Pass., nebo akkus. pl. ny. — Dat. pl. pře-
hlasuje se dosti zhusta během 14. stol. v.:
nem, zvl. u Dal. a v Alx.: Co nem kážeš
ješče. ŽSK. — V akkus. pl. ve všech star-
ších památkách: ny; teprv později: nás.
Vzbuď ny. Št. Hospodine pomiluj ny. St.
skl. — Gt. a akkus. mne rozeznává se zře-
telně od dat. mne u Čechů v prus. Slezsku
jako v písmě. Šb. — Akk. sg. v již. Čech.
mje m. mne a me m. mě; pro mje; on me
ošidil. Kts. Na Mor. gt. a akkus. pravidelně
jen mne (zřídka akk.: mě). Hněvá se na mne.
Šb. — Pod Krkonoši v gt. a akkus. a lok.
mňe. Tamtéž me rn. my (nominat. pl. ), u sta-
rých lidí. Kb. — Rozbolelo mne mé srdce.
Er. P. 153. — Já (my) ve větě obyčejné
se vynechává, ale klade se: 1. Když se
osoba mluvící silněji vytýká. Já jsem ten,
kterýž rozptyluje znamení lhářův. Br. My
jsme jen pohostinu. Kram. Raději potáhnu
já na Poláky. Háj. — 2. V protivách. Já
o slivách a on o blumách mluví. Us. My
o voze a vy o koze. Prov. — Při zájmeně
, já' (taktéž při: ty, my, vy, ona, sebe, kdo,
někdo) užívá se m. genitivu mne (taktéž
m.: tebe, nás, vás, jí, sebe, koho, někoho),
je-li přívlastkem, zájmena přisvojova-
cího: můj (taktéž: tvůj, náš, váš, její, svůj,
čí, něčí), a) Místo genitivu přivlastňo-
vacího. Ona je sestra má (tvá). Br. Města
vaše vypálena ohněm. Br. Jméno naše přijde
v zapomenutí. Nebude se ostýchati velikosti
něčí. Z čích rukou jest to ? Br. — b) Místo
genitivu podmětu. Podlé mé vší žádosti stalo

se. V. Chtěl se mstíti svého pádu. Br. Tvé
žádání, mé rozkázáni, domnění vaše, její
kvílení, něčí naříkání. — c) Místo genitivu
předmětu. Toť k zlehčení jejímu bylo. Br.
To k svému vzdělání obrátil. V. — d) Místo
genitivu příčiny a původu. Připadl na nás
strach váš (m. strach vás, od vás). Br. —
e) Místo dativu předmětného. Velicí páni
svých křivd náhle mstívají (i. e. křivd sobě
učiněných). V. — Pozn. Přidá-li se k těmto
zájmenům přívlastek, kladou se z pravidla
do genitivu. Radosť má jest všech vás (m.
všech vaše) radosť. Br. To jest všech nás
obyčej (ale: To jest náš obyčej). Ale praví
se také: Že jsi hřešil, není tvůj samého pád,
ale i náš. Br. — Zk. Skl. str. 305. Vz tam
více příkladův.

Jabčený, jabčen = jableční, Apfel-. Žalt.
vit. —

Jabčiště, ě, n., plané jablko. Holzapfel.
Us. Bolesl.

Jabko, lépe: jablko, l se vysulo.

Jablaň, ě, f. = jabloň. Zrnatá j. Ms.
z 15. století.

Jablanie, n., zastr., kollekt. Št.

Jablčák, u, m. Apfelmost.

Jablče, ete, n. Kochapfel.

Jablčiště, vz Jabčiště.

Jable, ete, jablátko, a, n., ein Aepflein.

Jablečnan, u, m. J. olovnatý, vápenatý,
železitý, železitý nečistý. Kh.

Jablečnatý (jablkové barvy). J. kůň.
Apfelschimmel. D.

Jableční, jablečný, od jablek. J. hruška,
V., skyvka (křížalka, na Slov. štípka), koláč
(jablky položený), D., nápoj, Ros. — Jg.
Aepfel-, Apfel-. — J., apfelgrau. J. kůň,
Apfelschimmel. — J., apfelrund.

Jablečnice, e, f., zahrada jablečná. Apfel-
garten. Kom. — J., prodavačka jablek, Obst-
händlerin. D.

Jablečnický obchod. Jg. Obsthändler-.

Jablečnictví, n. Obsthandel. Ros.

Jablečník, a, m., kdo jablka prodává,
Obsthändler; 2. jablkovatý kůň. Apfelschim-
mel. D. — Jablečník, u, m. a) nápoj z vy-
kvasených jablek, Apfelmost, -wein; b) jídlo
z jablek, Apfelbrei, -koch; c) rostlina, An-
dorn. Jabl. černý neb smrdutý; vonný neb
polní; hluchá kopřiva. Jg.

Jablečníkový, Apfelmost-, Apfelkuchen-,
Andorn-. Vz Jablečník.

Jablečnina, y, f. Apfelkoch (jídlo). Rk.

Jablkany, pl., m., äpfelsauere Salze.

Jablko, jablo, jabko, jabléčko, ja-
blíčko, na Slov. jablčko, a, n.; gt. pl.
jablek (od: jablko), vz e. Der Apfel. Jablko
ananasové, bělicové, bílé, bílé panenské,
bousovské, broskovní, bubenecká reneta Chot-
kova, bubínky, cerekvické, cibuláč, cikánky,
citronák, cukrové, červené, dančík, dolanské
sladké (koláčové), dozránka, drkačové, fel-
čárek tvrdý, felčarské, fialové, francouzské,
gdoule červená, gdoule (bílá a letní; na Slov.
hrušné), granatové (řepinské červené), hed-
vábné (červené), honza z Přelouče, hovězí
huba, hranáč, hvězdové, chocholouš, cho-
mouty, chrastáče, chřestáče, jaderník, jaho-
dové, jakubata, ječnaté, ječné, jelení huby,
jeptišky, jezbiny, jezbínské, kalvarůže, kalva