600

Jamák, a, m., gonoplax, korýš. Krok.

Jamař, e, m., Grubengräber, -hüter. Bern.

Jamatka, y, f., scenopinus, hmyz mucho-
vitý. Krok.

Jamatý, jamitý, plný jam, grubig. Aqu.

Jamholán, u, m., jambolifera, rostlina
routovitá.

Jambor, u, m., Schweinsmagen. Na Slov.
Plk. —

Jambora, y, f., vojanda, Soldatenhure. Us.

Jambos, u, m., eugenia, rostl. myrtovitá.
Rostl.

Jambus, vz Iambus.

Jamčík, a, m., der Frettbär. Rk.

Jamisko, a, n., ošklivá jáma, abscheuliche
Grube. Jg.

Jamistý = jamitý, grubig. Na Slov., Us.
u Strakonic.

Jamčitý, plný dírek, löchrig. J. mlat. Da.

Jamka, vz Jáma.

Jamkovatý, důlkovatý, grubig. Kom.

Jamnatý = jamatý. J. podlaha = nerovná.
Us., Bern.

Jamní = jamný.

Jamnice, e, f., Jemnice, v Znojemsku.
S. N. — J., tremanthus, rostl.

Jamníci, kův, pl., přezdívka českých
bratří, poněvadž pronásledováni jsouce v ja-
mách se scházívali. Gl., Kom.

Jamník, a, m., pes na jezevce (krtonožec),
Šp. Der Dachshund.

Jamnistý, lépe: jamitý. Us.

Jamný, v jamách bydlící. J. zvíře (liška,
jezvec). Jg. Höhlen-. — Jamny, pl., dle Do-
lany, jm. místní.

Jamola, y, f., cremstocheilus, hmyz chro-
bákovitý. Krok.

Jamovec, vce, m., rostl. olivovitá. Rostl.

Jamovitý = jamatý. J. cesta. Aqu.

Jámový, Gruben-.

Jamž, zastar. = kamž. Abychom, odtud
vstanúc, jamž jsme vpadli, počeli jíti. Št.

Jan, a (ne: Ján), m., Jeník, Jeníček, Janek,
Janeček, Jano, Januš, Janoušek, Jošek, Ja-
šek, Ješek, Hanuš, Johann. Jan, vok. Jene,
(spodobou a v e před koncovkou e. Vz
Spodobování; proto máme také: Jeník.
Ale: o svatém Janě m. staršího spodobe-
ného: Jeně. Jane, synu milý; Jene, synu
milý. Arch. I. 86., 92. Sv. J. křtitel, nepo-
mucký. Sv. Jana oheň. D. Kam jdeš Jene?
Já jdu k ženě. Us. Do Jana křtilele nechval
ječmene. Č. Na sv. Jana kvete bez z rána;
O sv. Janě do řeky se skáče (počínáme se
koupati). Hrš. Prosíme-li před sv. Janem
o déšť, po Janu přijde bez prošení. Vz Ho-
spodářský. Lb. Na sv. Jana není noc žádná;
Prší-li na Jana křtitele, pršívá tři dni celé;
pěkně-li na Jana křtitele, máš pěkné tři dni
celé; Kolik dní po sv. Janě kukačka kuká,
po tolika groších (zlatých) bude korec žita.
Er. P. 79., 80. — V botan. Sv. Jana bylina
(černobýl); sv. Jana jahody, Johannisbeere,
tvář (Aronova brada), chléb (svatojanský),
Johannisbrod, květ, Johannisblume, pás, Jo-
hannisgürtel. Jg. — Sv. Jana muška (svato-
janská), Johanniswürmchen. Jg.

Jan, u, m., závět, znamení a) zapověděné
pastvy, b) vinobraní. Na Slov.

Jana, y, f. = Johana, Johanna. Záp. měst.
1448. —

Janausehendorf, Janoušov, a, m., u Sum-
perka na Mor.

Jančar, jančaryn, janyčar, jeničar, jenčar,
jeničar, jeničaryn = pěší voják turecký, der
Janitschar. — Jančarka, y, f., Janitscharen-
flinte. — Jančarský, Janitscharen-. — Jan-
čarství, n., Janitscharenstand. Rk. — Jan-
čary, ů, m., druh botek, na Mor. (topanky,
kratice). Plk. Wallachische Schuhe.

Jancikrist, a, m. = antikrist. V Opav. Pk.

Jančí mu v uších, srv. ječí, jekot ze strsl.
jęk. V Opav. Pk.

Jač-mýk, u, m., jako ka-mýk tvořeno,
znamená vřed čili nežit na oku. V Opav. Pk.

Janda, y, f., z Jan, d je přisuto. Vz Gb.
Hl. 120.

Jandera, y, m., dle Despota, ve vých.
Čechách = Andreas, Ondřej.

Janeček, čka, m. Hanschen. Vz. Jan. —
J., u, m., v ševcovství, Vinzenzel. Tpl.

Janek, nka, m. Hans. Obyčejně s pří-
hanou, člověk nemotora. Da. Nosí-li Jeníček
džbánek, nepustí ho ani Janek. Č., Sbr.,
Pk. Janku, zavři hubu, lítají letos kravince
po světě. Vz Hloupý. Č. Čemu se nenaučí
Janoušek v mladosti, tomu se nenaučí Ja-
nek v starosti. Jg. Kůň brůna, žena Důra,
Janek pachole, řídko z toho trého co v hod
bude. Jg. Sedl Janek na koníčka (rozhorlil
se). Jede Janek na koníku (rozhněvaný od-
jíždí, utíká). Č. Na Janka uhoditi (= na
hněvivého vraziti). Vz Hněvivý. Lb. Shle-
dáš, že tu na Janka uhodíš, že nebudeš vě-
děti, ze zadu-li čili ze předu zvoní. Vz Ne-
snáze. Č. — J., kůň nemocný, který má
myši; kůň jankovitý, myš, ještěr; kůň ne-
mocí mozkovou trpící, ein kolleriges Pferd,
Koller. J. hloupý, je-li nemoc počasná n.
chronická; j. vzteklý, je-li rychlá, prudká.
S. N. J. ospalý, tichý, hloupý; spurný, zu-
řivý, vzteklý. Šp. Tys Janek. Janek hla-
vatý (tvrdohlavý). Ale u Lacedaemenských
všecko přísněji se dálo, kdežto zřídka tako-
vých velikých a hlavatých jankův (eigen-
sinnige Starrköpfe) ušetřili. V. pol. 524. —
J. slunečný = slunečnice, der Sonnenkoller.
D. — J., bělice zamodralá, ryba, der Bläu-
ling. D. — J. = hříbek (houba). V Opav.
Pk. — J., klacek, Prügel. Místy mlsným
kravám uvazují na pastvě kolem krku pro-
vaz, na němž visí vodorovně klacek, so-
chůrek (janek), který je do nohou tluče, za-
bíhají-li od stáda. Da. Odtud snad: Tluče
ho Janek pod kolena (o lenoších. Č. ).

Janicul-um, a, n., lat., dle „Slovo", jeden
ze 7 pahrbkův římských.

Janičar = jančar.

Janíček = Jeníček, vz Jan. Na Slov.

-janín. Příponou -(j)an a -ěnín (m. ja-nín
strb. ja-ninb) tvoří se jména rodová a místní:
Říman a Říměnín, strb. Rimljaninb, měšťan,
zeman; Lužany. Tu pak byla pravidlem pře-
hláska e (ě, zeměnín), když následovala hláska
měkká, buď ve druhé příponě odvozovací
-ín aneb i ve příponě odvozovací jiné, buď
ve příponě ohýbací. Tedy v sg. veskrze ze-
měnín, gt. -a atd., když se dle staršího způ-
sobu přípona druhá -ín podržuje, ale zeman,