Předchozí (599)  Strana:600  Další (601) |
|
|||
600
|
|||
|
|||
Jamák, a, m., gonoplax, korýš. Krok.
Jamař, e, m., Grubengräber, -hüter. Bern.
Jamatka, y, f., scenopinus, hmyz mucho-
vitý. Krok. Jamatý, jamitý, plný jam, grubig. Aqu.
Jamholán, u, m., jambolifera, rostlina
routovitá. Jambor, u, m., Schweinsmagen. Na Slov.
Plk. — Jambora, y, f., vojanda, Soldatenhure. Us.
Jambos, u, m., eugenia, rostl. myrtovitá.
Rostl. Jambus, vz Iambus.
Jamčík, a, m., der Frettbär. Rk.
Jamisko, a, n., ošklivá jáma, abscheuliche
Grube. Jg. Jamistý = jamitý, grubig. Na Slov., Us.
u Strakonic. Jamčitý, plný dírek, löchrig. J. mlat. Da.
Jamka, vz Jáma.
Jamkovatý, důlkovatý, grubig. Kom.
Jamnatý = jamatý. J. podlaha = nerovná.
Us., Bern. Jamní = jamný.
Jamnice, e, f., Jemnice, v Znojemsku.
S. N. — J., tremanthus, rostl. Jamníci, kův, pl., přezdívka českých
bratří, poněvadž pronásledováni jsouce v ja- mách se scházívali. Gl., Kom. Jamník, a, m., pes na jezevce (krtonožec),
Šp. Der Dachshund. Jamnistý, lépe: jamitý. Us.
Jamný, v jamách bydlící. J. zvíře (liška,
jezvec). Jg. Höhlen-. — Jamny, pl., dle Do- lany, jm. místní. Jamola, y, f., cremstocheilus, hmyz chro-
bákovitý. Krok. Jamovec, vce, m., rostl. olivovitá. Rostl.
Jamovitý = jamatý. J. cesta. Aqu.
Jámový, Gruben-.
Jamž, zastar. = kamž. Abychom, odtud
vstanúc, jamž jsme vpadli, počeli jíti. Št. Jan, a (ne: Ján), m., Jeník, Jeníček, Janek,
Janeček, Jano, Januš, Janoušek, Jošek, Ja- šek, Ješek, Hanuš, Johann. Jan, vok. Jene, (spodobou a v e před koncovkou e. Vz Spodobování; proto máme také: Jeník. Ale: o svatém Janě m. staršího spodobe- ného: Jeně. Jane, synu milý; Jene, synu milý. Arch. I. 86., 92. Sv. J. křtitel, nepo- mucký. Sv. Jana oheň. D. Kam jdeš Jene? Já jdu k ženě. Us. Do Jana křtilele nechval ječmene. Č. Na sv. Jana kvete bez z rána; O sv. Janě do řeky se skáče (počínáme se koupati). Hrš. Prosíme-li před sv. Janem o déšť, po Janu přijde bez prošení. Vz Ho- spodářský. Lb. Na sv. Jana není noc žádná; Prší-li na Jana křtitele, pršívá tři dni celé; pěkně-li na Jana křtitele, máš pěkné tři dni celé; Kolik dní po sv. Janě kukačka kuká, po tolika groších (zlatých) bude korec žita. Er. P. 79., 80. — V botan. Sv. Jana bylina (černobýl); sv. Jana jahody, Johannisbeere, tvář (Aronova brada), chléb (svatojanský), Johannisbrod, květ, Johannisblume, pás, Jo- hannisgürtel. Jg. — Sv. Jana muška (svato- janská), Johanniswürmchen. Jg. Jan, u, m., závět, znamení a) zapověděné
pastvy, b) vinobraní. Na Slov. |
Jana, y, f. = Johana, Johanna. Záp. měst.
1448. — Janausehendorf, Janoušov, a, m., u Sum-
perka na Mor. Jančar, jančaryn, janyčar, jeničar, jenčar,
jeničar, jeničaryn = pěší voják turecký, der Janitschar. — Jančarka, y, f., Janitscharen- flinte. — Jančarský, Janitscharen-. — Jan- čarství, n., Janitscharenstand. Rk. — Jan- čary, ů, m., druh botek, na Mor. (topanky, kratice). Plk. Wallachische Schuhe. Jancikrist, a, m. = antikrist. V Opav. Pk.
Jančí mu v uších, srv. ječí, jekot ze strsl.
jęk. V Opav. Pk. Jač-mýk, u, m., jako ka-mýk tvořeno,
znamená vřed čili nežit na oku. V Opav. Pk. Janda, y, f., z Jan, d je přisuto. Vz Gb.
Hl. 120. Jandera, y, m., dle Despota, ve vých.
Čechách = Andreas, Ondřej. Janeček, čka, m. Hanschen. Vz. Jan. —
J., u, m., v ševcovství, Vinzenzel. Tpl. Janek, nka, m. Hans. Obyčejně s pří-
hanou, člověk nemotora. Da. Nosí-li Jeníček džbánek, nepustí ho ani Janek. Č., Sbr., Pk. Janku, zavři hubu, lítají letos kravince po světě. Vz Hloupý. Č. Čemu se nenaučí Janoušek v mladosti, tomu se nenaučí Ja- nek v starosti. Jg. Kůň brůna, žena Důra, Janek pachole, řídko z toho trého co v hod bude. Jg. Sedl Janek na koníčka (rozhorlil se). Jede Janek na koníku (rozhněvaný od- jíždí, utíká). Č. Na Janka uhoditi (= na hněvivého vraziti). Vz Hněvivý. Lb. Shle- dáš, že tu na Janka uhodíš, že nebudeš vě- děti, ze zadu-li čili ze předu zvoní. Vz Ne- snáze. Č. — J., kůň nemocný, který má myši; kůň jankovitý, myš, ještěr; kůň ne- mocí mozkovou trpící, ein kolleriges Pferd, Koller. J. hloupý, je-li nemoc počasná n. chronická; j. vzteklý, je-li rychlá, prudká. S. N. J. ospalý, tichý, hloupý; spurný, zu- řivý, vzteklý. Šp. Tys Janek. Janek hla- vatý (tvrdohlavý). Ale u Lacedaemenských všecko přísněji se dálo, kdežto zřídka tako- vých velikých a hlavatých jankův (eigen- sinnige Starrköpfe) ušetřili. V. pol. 524. — J. slunečný = slunečnice, der Sonnenkoller. D. — J., bělice zamodralá, ryba, der Bläu- ling. D. — J. = hříbek (houba). V Opav. Pk. — J., klacek, Prügel. Místy mlsným kravám uvazují na pastvě kolem krku pro- vaz, na němž visí vodorovně klacek, so- chůrek (janek), který je do nohou tluče, za- bíhají-li od stáda. Da. Odtud snad: Tluče ho Janek pod kolena (o lenoších. Č. ). Janicul-um, a, n., lat., dle „Slovo", jeden
ze 7 pahrbkův římských. Janičar = jančar.
Janíček = Jeníček, vz Jan. Na Slov.
-janín. Příponou -(j)an a -ěnín (m. ja-nín
strb. ja-ninb) tvoří se jména rodová a místní: Říman a Říměnín, strb. Rimljaninb, měšťan, zeman; Lužany. Tu pak byla pravidlem pře- hláska e (ě, zeměnín), když následovala hláska měkká, buď ve druhé příponě odvozovací -ín aneb i ve příponě odvozovací jiné, buď ve příponě ohýbací. Tedy v sg. veskrze ze- měnín, gt. -a atd., když se dle staršího způ- sobu přípona druhá -ín podržuje, ale zeman, |
||
|
|||
Předchozí (599)  Strana:600  Další (601) |