601

a atd., když se později druhá přípona -ín
odsula. V čísle pak množném nebývá druhé
přípony -ín a přehlasování záleží na kon-
covce ohýbací: nom. a vok. zeměnie či ze-
měné (poněvadž i -né platí za měkké, ať po-
vstalo z -nie anebo z původního e), gt. ze-
man, dat. zemanóm, akk. zemany, lok. ze-
měniech či zeměnech, instr. zemany. A tak
bývalo i jméno přídavné zeměn(b)ský a pod-
statné zemén(h)stvo; oboje mají přehlásku od
svých přípon, které se začínaly původní
samohláskou měkkou (strb. -bskt, -Lstvo).
Co do času pozoruje se tato přehláska v če-
štině spisovné od dob nejstarších, pokud je
k tomu příležitosť. Při delším singularovém
kmeni udržela se, pokud se vůbec kmen
udržel; dosud mluvíme správněji dvořenín
než dvořanín, ale ve kratším kmeni (bez
-ín) jsou výjimky s nepřehlasovaným a staré
a čím dále četnější, až v 16. stol. přehláska
e docela se zrušila: zemané, lok. zemanech
a vedlé toho i sg. zeman, a atd.; a podobně
i v adj. zemanský a v subst. zemanstvo. Gb.
Hl. 58. Vz tam více. Vz také: Tatar, Křesťan,
Zemanský, Slovanský, -ěnín.

Janka, y, f. Diadem der slow. u. mähr.
Landmädchen. Rk.

Janko = Jan.

Jankov, a, m., městys v Táborsku. Vz
S. N. IV. 170. Vyhlíží tam jako u Jankova
(pusto). Pořídíš tam co Kec u Jankova. Č.
(Vz Č. Mudr. str. 480. ). Byl bit (dostal, po-
řídil), co Kec u Jankova. Jg.

Jankovati se, myšiti se, kollern, o ko-
ních. Kůň se jankuje. D. Vz Janek.

Jankovice, pl., dle Budějovice, ves v Krá-
lovéhradecku.

Jankovitosť, i, f., der Koller. Jg.

Jankovitý kůň, kollerig, vz Janek. —
J. člověk (lenivý, tvrdohlavý), faul, hals-
starrig. — J. rod = luza, Hagel, Pöbel. D.

Janofít, janofit, u, janovec, vce, m., kovyl,
rostlina. Das Pfriemenkraut.

Janoklika, y, f., angelika, Angelike, Hei-
ligengeistwurzel. D.

Janot, a, m., janota, y, f., lesní kočka,
die Genette. Bern.

Janotina, y, f., der Genettpelz. Rk.

Janoušek, ška, m. Břez. 179.

Janov, a, m., it. Genova, něm. Genua, fr.
Gnes, mě. Italie, vz S. N. IV. 171. —173.
— Janovan. — Janovský.

Janovec = janofít.

Janovice, 1. Uhlířské v Čáslavsku; 2.
Vrchotovy v Táborsku; 3. Červené (Jano-
vičky) v Kutnohorsku; 4. v Klatovsku. Vz
S. N. IV. 174. Dle Budějovice.

Janovky, pl., f., třešně zralé k sv. Janu.

Janské lázně, Teplice svatojanská u Trut-
nova. Vz S. N. IV. 177.

Jantar, u, m., z rus. jantarb, a to z lit.
genteras (electrum). Vz Mz. 38. Der Bern-
stein. J. jest zkamenělá pryskyřice a nalézá
se zvlášť na jižním břehu baltického moře
v Prusku. Pt. Vz Pryskyřice zemní. Dle Štk.
534. jest j. změněná pryskyřice prasvětových
stromů jehličnatých a obsahuje volnou kyse-
linu jantarovou, silici, pryskyřici v líhu roz-
pustnou a takovoutéž v líhu a jiných roz-
pustidlech nerozpustnou (tak zvané bitumen

succini). Vz tam o ní více. Vz také v S. N.
str. 177. (IV. )

Jantaran, u, m., Bernsteinsaures Salz. J.
ammonatý, ammonatý tekutý, draselnatý, chi-
ninný, sodnatý, Kh., železitý, manganatý. Šfk.

Jantarový, Bernstein-. J. kyselina. Vz
S. N. IV. 177.; Šfk. 449.

Januar, u, m., z lat., od, Jana', Boha
římského. Rk. Vz Janus.

Jan-us,, a, m., bůh římský všelikého vchodu
a začátku, pročež byl i bohem roku, času
atd., měsíc leden sobě zasvěcený maje. Vj.

Japan, a, m., Japonie, e, f., Japon, a, m.,
domácím jménem Nipon č. Nifon, východně
od Číny. — Japonec, nce či Japanec. —
Japanský n. japonský. Vz více v S. N. IV.
str. 179. —186.

Japati, zastar. = chápati. Kat. 1368.

Japiti, zastar. = šlapiti, treten. Ros.

Jápně = hbitě, hurtig. V. Velmi j. se
k tomu máš. Ros.

Jápněti = jápným se činiti, hurtig werden.

Jápnosť, i, f. = hbitosť, čerstvosť, spěš-
nosť. Die Hurtigkeit. Jg.

Jápný, lépe: japný, vz -ný. Pk. J. = čer-
stvý, hbitý, spěšný, hurtig, geschickt; em-
pfänglich. V. Hrozně nejápný člověk. Ne-
jápný a rozmazaný chod. Koc. Nejápný den
(nepříjemný, mrzutý). Herb.

Japonec, vz Japan.

1. Jar, u, m., jař, i, f., nejobyčejněji jaro,
a, n., podletí, u Slovanů vesna, der Früh-
ling. Z jara. V., Br. Na jaře. Když přichází
jaro. Kom. Na jaře čber deště, lžíce bláta;
na podzim lžíce deště, čber bláta. Č. Na jaře
zamaž, na podzim zapraš Č. Jaro přízeň,
léto trýzeň. Hrš., Pk. J. krásné všem tvo-
rům spasné; Z jara déšť paří a na podzim
močí. Pk. Zahrada každým jarem omládá.
Sš. Jestli z jara mnoho bodláčí, bude pěkný
podzimek. Er. P. 53.

2. Jar, u, járek, rku, járeček, čku, m.,
na Mor. a na Slov. = příkop, rýha, Graben;
potok, strouha, žlab, rýha, rozvor, ein Bäch-
lein, eine Wasserfurche, Rinne, ein Graben.
Vodu tekoucí nazýváme járkem, potůčkem
a řekou. Koll.

Jař, i, f. = jarní obilí, jařina, jeřina, je-
řice, jaří; na Slov. jarec, jarice, Sommersaat,
-getreide; na Slov. jarec zvl. ječmen. Jař
= obilí, které se z jara seje. Zasetí jaři,
setba z jara. D. Jař lepší letos než ozimina.
Ozim i jař potlučena byla. Šelc. Jař dala
dlouhou slámu, ale klasy prázdné. Kram.

Jaráb, na Slov. = jeřáb.

Jarabice, e, f., kuroptva, jeřábek. Na Slov.

Jarabý = jeřabí. Kranich-. Na Slov.

Jarcový = ječný. Gersten-. Na Slov.

Járčiti, il, en, ení, járky dělati, vertiefen,
umgraben. Bern.

Jarec, vz Jař.

Járeček, vz Jar, 2.

Jarek, rka, Jareš, Jaroš, e, m. = Jaro-
slav. Gl.

Járek, vz Jar, 2.

Jargeltník, a, m., kdo má Jahrgeld,
roční plat. Žer. Záp. I. 91.

Jargon, u, m., (fr., žargon), žvatlanina;
pokrajní mluva. Rk. Sprachwidriges, unver-
ständliches Gerede.