Předchozí (605)  Strana:606  Další (607) |
|
|||
606
|
|||
|
|||
učovací. Rk. Učitel, znatel (Jg. ), známosť,
povědomosť (J. tr. ), prvkové, forma, duch (Nz. ), správnosť, látka, studium jazyka. Roz- hraní, meze jazykové. J. tr. Zběhlý v ja- zyku, v jazycích. Jg. Z jednoho j-ka do druhého vykládati, vyložiti, překládati, tlu- močiti; přenésti, obrátiti do jiného jazyka; jiným jazykem vyložiti, vysvětliti. V. J. uměti, dobře jazyku rozuměti. V. Knihu v j. český vyložiti. V. Knihu z německého jazyka v český přeložil. V. Řeckým j-kem mluviti. V. J. vybrousiti, zdokonaliti, ohebným uči- niti. Nz. Správný co do j-ka. Št. Co se do- týče j-ka. Št. To čelí proti správnosti ja- zyka; to uráží správnosť jazyka. To je proti jazyku. Us. Čítati dávné j-ky a cizím Roz- uměti, to dobře, avšak otcovský (jazyk) třeba napřed uměti. Lb. Jazyk jest posel rozuma. Výb. I. 350. Povědomosť jazykův zemských, zbehlosť v jazycích zemských. J. tr. Všecko, co se přednáší, ať se jazykem srozumitelným děje. Kom. Kdo se za svůj j. stydí, hoden potupy všech lidí. Lb., Š. a Ž. Stran rozdílu slov: „Jazyk, mluva, řeč" vz v Jg. slovníku: „Jazyk", str. 575. Stran dějepisu jazyka českého vz S. N. II. str. 815. J. na súdu a při dskách, vz Vš. 564., Rb. str. 266. Příčiny proměn jazykových: 1. pří- činy subjektivní zvl. fysiologické; 2. chybná obdoba domácí; 8. vliv jazyku cizích (chybná obdoba cizí); 4. zřetelnosť; 5. změna života duševního. Vz o tom více v Gb. Uved. 24. — J. = národ, die Nation, Zunge. Řeč ja- zyka českého. Zlob. Milostivostí jsa hnut k rodu a j-ku svému. Háj. Jazykové se sbí- hali (lidé všelikých národův). Kom. Pro křivé nařčení, kteréž jest jemu bez viny a skrze to vsí české koruně a jazyku při- pisováno. Arch. III. 184. Abychom se strhli proti nepřátelóm a zhubcím jazyka českého. 1410. Arch. Kudyž by jazyk český od něho nejohavnější potupú a kacířstvím po všem světě nevinně zhaněný shladiti mohl a cizo- zemce v této zemi zvelebiti a města Če- chuov vyhnaných jimi osaditi; jakož jest to znamenitě v den všech svatých před Vyše- hradem ukázal, pány, rytieře a panoše ja- zyka českého, jim zrádcí nadávav... více než do pěti set nejčelnějších o hrdlo jest připravil (Sigmund), jichžto zavedení s pravú věrú litujíce želíme, jakožto Čechuov nám přirozených a k umdlení našeho jazyka če- ského jeho navedením poražených. 1415. Hfl. (Höflerovi Geschichtsschreiber der husitisch. Bewegung). — J. v hornictví, podlouhlé dřevo se železnými zuby, jímž zdržuje se dřevo trejbem spouštěné, aby příliš náhle v důl nepadalo, der Hund. V., Jg. — J. v knih- tiskárně, tenká prkenná n. zinková deska, kterou se vysázené řádky na sazečské prkno vykládají, die Schiffzunge. Jg. — J. váhy, vz Jazýček. — J. v botan.: ptačí, jelení, hadí, psí (užanka), volový (pilat; červený, lékařský, planý), beraní (menší kopice, cel- ník, špičatý jitrocel), vrabčí. Kom., V., D., Jg. Jazykatý, grosszüngig.
Jazykotepec, pce, m., tlachal, žváč, Ra-
bulist, Zungendrescher. Řečník ať hájí podlé spravedlnosti a slušnosti, aby jazykotepcem nesloul (rabulistou). Kom. — Jg. |
Jazykotepeetví, n., die Zungendrescherei.
Th. — Jazykovatý, -ovitý, zungenförmig. Rostl.
Jazykové, čeleď Maďarův v Uhřích. Rk.
Jazykověda, y, f., Sprachkunde. Rk.
Jazykový, Zungen-. J. kosť, nervy, žíly,
polívka (domluva). Jg. Jedl jazykovou po- lívku (dostalo se mu domluvy). Ros. Dostaneš od něho jazykovou polívku (zlou hubu). Us. J-kové polívky mu dal (vyvadil se s ním). Lb. Jazykoznalec, lce, m., Sprachkenner.
Jazykozpyt, u, m. Vz S. N. IV. 207. až
210. Sprachforschung. Jazykozpytec, tce, m., Sprachforscher,
Philolog. — Jazykozpytecký, jazyko- zpytný, sprachforschend, philologisch; Sprach- forschungs-. J. kniha, studium, bádání, roz- prava. Jazykule, e, f. = jazyčnice, Zungendre-
scherin. Na Slov. Jaže, zastr. dual = již, kteří. L. S. v. 58.
Jdeže = kdeže, kdež, wo (strč. ). Výb. I.
Jdiechu = šli. Kat.
Jdoucí. Vz Jíti. J. stroj, mlýn. D. Gang-
bar, gehend. Rk. Jdu, vz Jíti.
Je. 1. = jest. — 2. Místo é na střed. Slov.,
vz é. — Něm. je = po. Dal každému po krejcaru, po jablku. — Je-desto: Kdo hod- nější, ten Bohu milejší. Kdo nejvíce jest účasten dobrého, ten jest i nejvíce chvali- tebný. Čím více člověk umí, tím více po umění prahne. — Je nach: Jak kdo činí, tak odplatu béře. Mk. — 4. Je = jal (zastar. ). Je se jich súditi. Dal. — 5. Akkus. sg. zá- jmena: ono; akkus. pl. všech rodů (eos, eas. ea); nom. f. a n. sg. a pl. (ea, id; eae, ea, zastar. ). Jg. Jebák, a, jebáček, čka, m., kdo jazykem
seká, dojímá, der Hunzer, Karnifler. — J., obscoen. Jebati, jebu a jebám; jebávati = řezati,
schneiden; drbati, česati, záda prášiti, her- nehmen, karnifeln, ledern, pelzen; obscoen. tělesně obcovati, beischlafen, beiwohnen. — abs. Kosa tenkého čepele a ostrá dobře jebá (seká). Us. — koho. Jebe ho zimnice. Na Mor. A Mikuláš proti mnie vyšel, jebal mě, já sem mu slova neřekl. Svěd. 1570. — koho pro co. Nebe nás pro hříchy jebe. Puch. — koho čím: slovy (láti, plísniti, peskovati, trestati). V. Jebavý, kdo jebe, schneidend, riffelnd.
J. noc = prozračná. Us. Beneš. Jebný, dobře řezající, gut schneidend. J.
kosa. Us. — Jebná holka, která se dá jebati. Us. - Jebtiška, y, f., vz Jeptiška.
Ječen, a, m. (zastar. ), pták, lednáček, Eis-
vogel. Aqu. Ječení v uších. Lk. Hrozné j. vod. Kom.
Das Brausen, Gebrause, Gellen. Ječeti, 3. os. pl. -čí, el, en; jeknu, kl n.
knul, utí, jekati, ječívati, hučeti, brausen, erschallen; stonati, lkáti, stöhnen, ächzen, seufzen; řičeti, hrčeti. Jg. — abs. Vody, Br., moře, Kom., vítr, Štelc., basa ječí. Kolouch, daňče ječí = bojácně křičí. Šp. — komu kde. Ječí mu v hlavě (má šumění, tikot, tikání v uších). Lk. V něm srdce ječí (lká). |
||
|
|||
Předchozí (605)  Strana:606  Další (607) |