606

učovací. Rk. Učitel, znatel (Jg. ), známosť,
povědomosť (J. tr. ), prvkové, forma, duch
(Nz. ), správnosť, látka, studium jazyka. Roz-
hraní, meze jazykové. J. tr. Zběhlý v ja-
zyku, v jazycích. Jg. Z jednoho j-ka do
druhého vykládati, vyložiti, překládati, tlu-
močiti; přenésti, obrátiti do jiného jazyka;
jiným jazykem vyložiti, vysvětliti. V. J.
uměti, dobře jazyku rozuměti. V. Knihu v j.
český vyložiti. V. Knihu z německého jazyka
v český přeložil. V. Řeckým j-kem mluviti.
V. J. vybrousiti, zdokonaliti, ohebným uči-
niti. Nz. Správný co do j-ka. Št. Co se do-
týče j-ka. Št. To čelí proti správnosti ja-
zyka; to uráží správnosť jazyka. To je proti
jazyku. Us. Čítati dávné j-ky a cizím Roz-
uměti, to dobře, avšak otcovský (jazyk)
třeba napřed uměti. Lb. Jazyk jest posel
rozuma. Výb. I. 350. Povědomosť jazykův
zemských, zbehlosť v jazycích zemských. J.
tr. Všecko, co se přednáší, ať se jazykem
srozumitelným děje. Kom. Kdo se za svůj
j. stydí, hoden potupy všech lidí. Lb., Š.
a Ž. Stran rozdílu slov: „Jazyk, mluva, řeč"
vz v Jg. slovníku: „Jazyk", str. 575. Stran
dějepisu jazyka českého vz S. N. II. str. 815.
J. na súdu a při dskách, vz Vš. 564., Rb.
str. 266. Příčiny proměn jazykových: 1. pří-
činy subjektivní zvl. fysiologické; 2. chybná
obdoba domácí; 8. vliv jazyku cizích (chybná
obdoba cizí); 4. zřetelnosť; 5. změna života
duševního. Vz o tom více v Gb. Uved. 24.
— J. = národ, die Nation, Zunge. Řeč ja-
zyka českého. Zlob. Milostivostí jsa hnut
k rodu a j-ku svému. Háj. Jazykové se sbí-
hali (lidé všelikých národův). Kom. Pro
křivé nařčení, kteréž jest jemu bez viny
a skrze to vsí české koruně a jazyku při-
pisováno. Arch. III. 184. Abychom se strhli
proti nepřátelóm a zhubcím jazyka českého.
1410. Arch. Kudyž by jazyk český od něho
nejohavnější potupú a kacířstvím po všem
světě nevinně zhaněný shladiti mohl a cizo-
zemce v této zemi zvelebiti a města Če-
chuov vyhnaných jimi osaditi; jakož jest to
znamenitě v den všech svatých před Vyše-
hradem ukázal, pány, rytieře a panoše ja-
zyka českého, jim zrádcí nadávav... více
než do pěti set nejčelnějších o hrdlo jest
připravil (Sigmund), jichžto zavedení s pravú
věrú litujíce želíme, jakožto Čechuov nám
přirozených a k umdlení našeho jazyka če-
ského jeho navedením poražených. 1415. Hfl.
(Höflerovi Geschichtsschreiber der husitisch.
Bewegung). — J. v hornictví, podlouhlé dřevo
se železnými zuby, jímž zdržuje se dřevo
trejbem spouštěné, aby příliš náhle v důl
nepadalo, der Hund. V., Jg. — J. v knih-
tiskárně, tenká prkenná n. zinková deska,
kterou se vysázené řádky na sazečské prkno
vykládají, die Schiffzunge. Jg. — J. váhy,
vz Jazýček. — J. v botan.: ptačí, jelení,
hadí, psí (užanka), volový (pilat; červený,
lékařský, planý), beraní (menší kopice, cel-
ník, špičatý jitrocel), vrabčí. Kom., V., D., Jg.

Jazykatý, grosszüngig.

Jazykotepec, pce, m., tlachal, žváč, Ra-
bulist, Zungendrescher. Řečník ať hájí podlé
spravedlnosti a slušnosti, aby jazykotepcem
nesloul (rabulistou). Kom. — Jg.

Jazykotepeetví, n., die Zungendrescherei.
Th. —

Jazykovatý, -ovitý, zungenförmig. Rostl.

Jazykové, čeleď Maďarův v Uhřích. Rk.

Jazykověda, y, f., Sprachkunde. Rk.

Jazykový, Zungen-. J. kosť, nervy, žíly,
polívka (domluva). Jg. Jedl jazykovou po-
lívku (dostalo se mu domluvy). Ros. Dostaneš
od něho jazykovou polívku (zlou hubu). Us.
J-kové polívky mu dal (vyvadil se s ním). Lb.

Jazykoznalec, lce, m., Sprachkenner.

Jazykozpyt, u, m. Vz S. N. IV. 207. až
210. Sprachforschung.

Jazykozpytec, tce, m., Sprachforscher,
Philolog. — Jazykozpytecký, jazyko-
zpytný, sprachforschend, philologisch; Sprach-
forschungs-. J. kniha, studium, bádání, roz-
prava.

Jazykule, e, f. = jazyčnice, Zungendre-
scherin. Na Slov.

Jaže, zastr. dual = již, kteří. L. S. v. 58.

Jdeže = kdeže, kdež, wo (strč. ). Výb. I.

Jdiechu = šli. Kat.

Jdoucí. Vz Jíti. J. stroj, mlýn. D. Gang-
bar, gehend. Rk.

Jdu, vz Jíti.

Je. 1. = jest. — 2. Místo é na střed. Slov.,
vz é. — Něm. je = po. Dal každému po
krejcaru, po jablku. — Je-desto: Kdo hod-
nější, ten Bohu milejší. Kdo nejvíce jest
účasten dobrého, ten jest i nejvíce chvali-
tebný. Čím více člověk umí, tím více po
umění prahne. — Je nach: Jak kdo činí, tak
odplatu béře. Mk. — 4. Je = jal (zastar. ).
Je se jich súditi. Dal. — 5. Akkus. sg. zá-
jmena: ono; akkus. pl. všech rodů (eos,
eas. ea); nom. f. a n. sg. a pl. (ea, id; eae,
ea, zastar. ). Jg.

Jebák, a, jebáček, čka, m., kdo jazykem
seká, dojímá, der Hunzer, Karnifler. — J.,
obscoen.

Jebati, jebu a jebám; jebávati = řezati,
schneiden; drbati, česati, záda prášiti, her-
nehmen, karnifeln, ledern, pelzen; obscoen.
tělesně obcovati, beischlafen, beiwohnen. —
abs. Kosa tenkého čepele a ostrá dobře
jebá (seká). Us. — koho. Jebe ho zimnice.
Na Mor. A Mikuláš proti mnie vyšel, jebal
mě, já sem mu slova neřekl. Svěd. 1570. —
koho pro co. Nebe nás pro hříchy jebe.
Puch. — koho čím: slovy (láti, plísniti,
peskovati, trestati). V.

Jebavý, kdo jebe, schneidend, riffelnd.
J. noc = prozračná. Us. Beneš.

Jebný, dobře řezající, gut schneidend. J.
kosa. Us. — Jebná holka, která se dá jebati.
Us. -

Jebtiška, y, f., vz Jeptiška.

Ječen, a, m. (zastar. ), pták, lednáček, Eis-
vogel. Aqu.

Ječení v uších. Lk. Hrozné j. vod. Kom.
Das Brausen, Gebrause, Gellen.

Ječeti, 3. os. pl. -čí, el, en; jeknu, kl n.
knul, utí, jekati, ječívati, hučeti, brausen,
erschallen; stonati, lkáti, stöhnen, ächzen,
seufzen; řičeti, hrčeti. Jg. — abs. Vody, Br.,
moře, Kom., vítr, Štelc., basa ječí. Kolouch,
daňče ječí = bojácně křičí. Šp. — komu
kde. Ječí mu v hlavě (má šumění, tikot,
tikání v uších). Lk. V něm srdce ječí (lká).