Předchozí (606)  Strana:607  Další (608) |
|
|||
607
|
|||
|
|||
Pass. Což je pod ním ječel (křičel, řičel).
Ros. — čím. Velkým pláčem ječel (lkál). Pass., Leg. Ječírna, ječárna, y, f., das Lärm-, Schrei-
haus. Rk. Ječmen, e, obec. a, m., ječmének, ječmínek;
v pl. jen dle „Strom". Vz Kámen. Na Slov. jačmen. Die Gerste. J. dvouřadý n. polský, čtverořadý, čtyřřadý (čtvrták), šestiřadý (še- sterák), jarý, pozdní, řádkový, Jg., Čl., zimní, himalajský, perský, jerusalemský, S. N. IV. 201., rýžový, obecný, vousatý, nahý, myší (vičinec), Šp., zopichaný (ječné kroupy), pra- žený, V., přemočený, utopený, klihovatý, moučnatý, odleželý, přikropený, suchý, spa- řený, zrnatý. Us. J. již klasovati. Ječmen ve štoku převrhovati; hromádka ječmene prýchuje, prýtuje, puká, ne: špičatí, spitzt, schiesst (v pivováře). J. močiti. Us. Snět v ječmenu. Šp. Hrotek ječmene. Us. Řezátko na j. (aby dobrota zrna se vyšetřila). Cn. Do sv. Jana Křtitele nechvalme ječmene. Hrš. — J. na oku, ječné zrno. Gestenkorn. Us. — Ječmenec, nce, m., Gerstenseim.
Ječmének, nku, m., vz Ječmen. — J.,
ječné zrno, das Gerstenkorn, vřed na očním víčku. Ječmeniště, ječniště, ě, n. Na ječmeniště
něco síti. Us. Das Gerstenfeld. Ječmenka, y, f., Gerstenstroh. Rk.
Jeéménkový = ječmenný.
Ječmenky, pl., f., druh hrušek. Na Slov.
Ječmenný, ječmenový, ječný, Gersten-.
J. chléb, žeň, Br., voda, sláma, pléva, pivo,
tluč, mouka, slad, koláč, lívanec, kroupy,
(V. ), zrno, víno (pivo), V., kaše, V., opišky,
luština, role, Jg., půda, slupka, otruby, snět. Šp.
Ječmenovina, y, f., Gerstensaft. Rk.
Ječmenovitý, gerstenartig. J. rostliny.
Ječmenový = ječmenný.
Ječmínek, nka, m. Běhá jako j. Vz Bě-
hati. Ječmiště = ječniště. 1651.
Ječmyk, u, m. = ječmen, Gerstenkorn,
zastar. — Č. Ječniště, ě, f. = ječmeniště.
Ječný. J. mouka, chléb, atd. Vz Ječ-
menový. Jed, u, m. Das Gift. J. živočišný: u hadů,
Štírů, pavouků, stonožek, sršní, vos, včel, komárů, medáků, některých mravenců; u ne- mocných zvířat: vzteklina u psův; vozhr u koní; čema n. příjice u lidí a všecky na- kaženiny, neštovice atd. S. N. Jed 1. ostrý, dráždivý, leptavý, hlodavý — soli stříbrové, rtuťové, arsenikové či otrušíkové, měďové; kyseliny a alkalie sehnané; byliny pryšcové (vlčí mléko), lýkovcové (vlčí lýko); 2. omá- mivý n. narkotický (opium, morfium, psotina, blín atd. ); 3. narkoticko-ostrý (oměj n. akonit, ořech dávivý, pečárka, rulík, náprstník, dur- man, bolehlav, čemeřice, nikotin, strychnin, kafr, líh, plyn uhlíkový, plyn vodouhlíkový atd. ) S. N. IV. 212. J. lítý; jed hadů lítých. Br. Jed na mouchy (na Mor. muší kámen), na myši, pro šváby (knoclík). Jg. Obchod s jedem; lék proti jedu. J. tr. Jedem ka- lený, Us., napuštěný. D. Jedem nakaziti, tráviti, stráviti, namazati, V.; jedu někomu |
dáti, dodati. D. Všecken jsi zlostí jako ně-
jakým jedem prošlý. Br. Jedem šípy nama- zati. Reš. Pětilístek odpírá jedům. Byl. Jed někomu připraviti; jed vzíti. Us. Vz Včela, — J. = věc škodná, nakažlivá, etwas Schäd-
liches, Gift. Více jedu než medu. Na Slov. Tu se jed medem kryje. Záv. Na jazyku nosí med a v srdci kryje jed. U ústech má med a stred, v srdci chová závisti jed. Us. Není na světě jedu, aby neměl v sobě medu. Šp. — J. = vzteklosť, hněv, Zorn, Wuth, Gift. Oči mu jedem pálají. L. S jedem mu vece. L. Z jedu (ze zlosti) tančila. Baiz. — Přenes. J. převrácenosti. Jedem hříchu prošlý. Br. — Jed studený v kostech = pakost- nice, Gicht. Us. v Klat., Č. Budějov. Jedačka, y, f., jedlice, die Esserin. Na
Slov. Jedačný = jícný, gefrässig. Na Slov.
Bern. Jedák, u, m., jícen, požerák, die Gurgel,
Speisröhre; chřtán křiklavý, ein Schreihals. Ten má j., to je j. - - J., a, m. = jedlík, kdo mnoho jí. Špatný jedák. Jg. Esser. Jeda že, zastr. = sotva že.
Jedec, dce, m. = jídce, kdo jí, der Esser.
— Jg.
Jeden, dna, dno, m. jedinb, na, no, vlastně
adj. Schl, Einer, eine, ein. Odkud slovo to odvozuje Šf., vz Mus. 1848. I. str. 229. Šg. nom. jeden, -dna, -ono; gt. -dnoho, -dné, -dnoho; dat. -dnomu, -dné, -dnomu; akks. jednoho (u ne- živ. jeden), dnu, -dno; lok. -dnom, -dné, -dnom; instr. -dním (ne: -dným), -dnou, -dním; pl. nom. jedni (u neživ. jedny), jedny, jedna; gt. -dněch pro všecky rody (ne: jedných); dat. jedněm pro všecky rody; akkus. jedny, -dny, -dna; lok. -dněch pro všecky rody; instr. -dněmi pro všecky rody. — V již. Čech. instr. sg. jednim m. jedním. V obec. mluvě vých. Čech pl. jedny, jednejch, jednejm, jednejma. Šb. U Čechův v prus. Slezsku skloňuje se dle „Nový": jeden, dného, ému atd. Šb. — V pl. přestává býti číslovkou zá- kladní a přestupuje do třídy číslovek druho- vých. Mk. Podržuje však moc číslovek zá- kladních při jménech, jichž toliko v plur. užíváme: jedny dvéře, jedna kamna. Da. — J.. je 1. číslovka základní, eins, 2. druhová
= jednaký, jednerý, einerlei. Jedni lidé tam bydleli, einerlei Menschen wohnten dort. Na
jeden způsob vše dělati. Vše jedno tak nebo tak. Vz Lhostejný. Lb. — Neklade se ve vý- znamu něm. neurčitého, ein'. Viděl jsem ovoce (jednoho) stromu. Viděl v té zemi (jednu) ve- likou řeku. Do jednoho roku, lépe: do roka. Cf. Do dne a do roka slíbil jim hověti. Sych. Hlavně pomíjí se, jeden', je-li celek předložkou z určený přísudkem. Byli proti němu pra- více, že jest z roty Pikhartské. Let. 446. Ty jsi z učedlníkuov člověka tohoto. Pass. 285. (Brt. ) Taktéž chybně: Pod jedním přílohy se vám vracejí m. zároveň, spolu se vám pří- lohy vracejí. — Při slovech kolikosť, míru, váhu a p. označujících číslovka jeden še neklade: měřice žita je za pět zl; lot. kávy, cukru. (Brt). — Této číslovky užíváme takto: 1. V počítání je základní číslovkou a počí- táme: jeden, dva, tři atd. Eins. Jednou jedno jest jedno. Před jedním a třiceti lety. V. |
||
|
|||
Předchozí (606)  Strana:607  Další (608) |