607

Pass. Což je pod ním ječel (křičel, řičel).
Ros. — čím. Velkým pláčem ječel (lkál).
Pass., Leg.

Ječírna, ječárna, y, f., das Lärm-, Schrei-
haus. Rk.

Ječmen, e, obec. a, m., ječmének, ječmínek;
v pl. jen dle „Strom". Vz Kámen. Na Slov.
jačmen. Die Gerste. J. dvouřadý n. polský,
čtverořadý, čtyřřadý (čtvrták), šestiřadý (še-
sterák), jarý, pozdní, řádkový, Jg., Čl., zimní,
himalajský, perský, jerusalemský, S. N. IV.
201., rýžový, obecný, vousatý, nahý, myší
(vičinec), Šp., zopichaný (ječné kroupy), pra-
žený, V., přemočený, utopený, klihovatý,
moučnatý, odleželý, přikropený, suchý, spa-
řený, zrnatý. Us. J. již klasovati. Ječmen
ve štoku převrhovati; hromádka ječmene
prýchuje, prýtuje, puká, ne: špičatí, spitzt,
schiesst (v pivováře). J. močiti. Us. Snět
v ječmenu. Šp. Hrotek ječmene. Us. Řezátko
na j. (aby dobrota zrna se vyšetřila). Cn.
Do sv. Jana Křtitele nechvalme ječmene.
Hrš. — J. na oku, ječné zrno. Gestenkorn.
Us. —

Ječmenec, nce, m., Gerstenseim.

Ječmének, nku, m., vz Ječmen. — J.,
ječné zrno, das Gerstenkorn, vřed na očním
víčku.

Ječmeniště, ječniště, ě, n. Na ječmeniště
něco síti. Us. Das Gerstenfeld.

Ječmenka, y, f., Gerstenstroh. Rk.

Jeéménkový = ječmenný.

Ječmenky, pl., f., druh hrušek. Na Slov.

Ječmenný, ječmenový, ječný, Gersten-.

J. chléb, žeň, Br., voda, sláma, pléva, pivo,

tluč, mouka, slad, koláč, lívanec, kroupy,

(V. ), zrno, víno (pivo), V., kaše, V., opišky,

luština, role, Jg., půda, slupka, otruby, snět. Šp.

Ječmenovina, y, f., Gerstensaft. Rk.

Ječmenovitý, gerstenartig. J. rostliny.

Ječmenový = ječmenný.

Ječmínek, nka, m. Běhá jako j. Vz Bě-
hati.

Ječmiště = ječniště. 1651.

Ječmyk, u, m. = ječmen, Gerstenkorn,
zastar. — Č.

Ječniště, ě, f. = ječmeniště.

Ječný. J. mouka, chléb, atd. Vz Ječ-
menový.

Jed, u, m. Das Gift. J. živočišný: u hadů,
Štírů, pavouků, stonožek, sršní, vos, včel,
komárů, medáků, některých mravenců; u ne-
mocných zvířat: vzteklina u psův; vozhr
u koní; čema n. příjice u lidí a všecky na-
kaženiny, neštovice atd. S. N. Jed 1. ostrý,
dráždivý, leptavý, hlodavý — soli stříbrové,
rtuťové, arsenikové či otrušíkové, měďové;
kyseliny a alkalie sehnané; byliny pryšcové
(vlčí mléko), lýkovcové (vlčí lýko); 2. omá-
mivý n. narkotický (opium, morfium, psotina,
blín atd. ); 3. narkoticko-ostrý (oměj n. akonit,
ořech dávivý, pečárka, rulík, náprstník, dur-
man, bolehlav, čemeřice, nikotin, strychnin,
kafr, líh, plyn uhlíkový, plyn vodouhlíkový
atd. ) S. N. IV. 212. J. lítý; jed hadů lítých.
Br. Jed na mouchy (na Mor. muší kámen),
na myši, pro šváby (knoclík). Jg. Obchod
s jedem; lék proti jedu. J. tr. Jedem ka-
lený, Us., napuštěný. D. Jedem nakaziti,
tráviti, stráviti, namazati, V.; jedu někomu

dáti, dodati. D. Všecken jsi zlostí jako ně-
jakým jedem prošlý. Br. Jedem šípy nama-
zati. Reš. Pětilístek odpírá jedům. Byl. Jed
někomu připraviti; jed vzíti. Us. Vz Včela,

— J. = věc škodná, nakažlivá, etwas Schäd-
liches, Gift. Více jedu než medu. Na Slov.
Tu se jed medem kryje. Záv. Na jazyku
nosí med a v srdci kryje jed. U ústech má
med a stred, v srdci chová závisti jed. Us.
Není na světě jedu, aby neměl v sobě medu.
Šp. — J. = vzteklosť, hněv, Zorn, Wuth,
Gift. Oči mu jedem pálají. L. S jedem mu
vece. L. Z jedu (ze zlosti) tančila. Baiz. —
Přenes. J. převrácenosti. Jedem hříchu prošlý.
Br. — Jed studený v kostech = pakost-
nice, Gicht. Us. v Klat., Č. Budějov.

Jedačka, y, f., jedlice, die Esserin. Na
Slov.

Jedačný = jícný, gefrässig. Na Slov.
Bern.

Jedák, u, m., jícen, požerák, die Gurgel,
Speisröhre; chřtán křiklavý, ein Schreihals.
Ten má j., to je j. - - J., a, m. = jedlík,
kdo mnoho jí. Špatný jedák. Jg. Esser.

Jeda že, zastr. = sotva že.

Jedec, dce, m. = jídce, kdo jí, der Esser.

— Jg.

Jeden, dna, dno, m. jedinb, na, no, vlastně
adj. Schl, Einer, eine, ein. Odkud slovo to
odvozuje Šf., vz Mus. 1848. I. str. 229. Šg. nom.
jeden, -dna, -ono; gt. -dnoho, -dné, -dnoho; dat.
-dnomu, -dné, -dnomu; akks. jednoho (u ne-
živ. jeden), dnu, -dno; lok. -dnom, -dné,
-dnom; instr. -dním (ne: -dným), -dnou, -dním;
pl. nom. jedni (u neživ. jedny), jedny, jedna;
gt. -dněch pro všecky rody (ne: jedných);
dat. jedněm pro všecky rody; akkus. jedny,
-dny, -dna; lok. -dněch pro všecky rody;
instr. -dněmi pro všecky rody. — V již. Čech.
instr. sg. jednim m. jedním. V obec. mluvě
vých. Čech pl. jedny, jednejch, jednejm,
jednejma. Šb. U Čechův v prus. Slezsku
skloňuje se dle „Nový": jeden, dného, ému
atd. Šb. — V pl. přestává býti číslovkou zá-
kladní a přestupuje do třídy číslovek druho-
vých. Mk. Podržuje však moc číslovek zá-
kladních při jménech, jichž toliko v plur.
užíváme: jedny dvéře, jedna kamna. Da.

— J.. je 1. číslovka základní, eins, 2. druhová
= jednaký, jednerý, einerlei. Jedni lidé tam

bydleli, einerlei Menschen wohnten dort. Na
jeden způsob vše dělati. Vše jedno tak nebo
tak. Vz Lhostejný. Lb. — Neklade se ve vý-
znamu něm. neurčitého, ein'. Viděl jsem ovoce
(jednoho) stromu. Viděl v té zemi (jednu) ve-
likou řeku. Do jednoho roku, lépe: do roka.
Cf. Do dne a do roka slíbil jim hověti. Sych.
Hlavně pomíjí se, jeden', je-li celek předložkou
z určený přísudkem. Byli proti němu pra-
více, že jest z roty Pikhartské. Let. 446. Ty
jsi z učedlníkuov člověka tohoto. Pass. 285.
(Brt. ) Taktéž chybně: Pod jedním přílohy se
vám vracejí m. zároveň, spolu se vám pří-
lohy vracejí. — Při slovech kolikosť, míru, váhu
a p. označujících číslovka jeden še neklade:
měřice žita je za pět zl; lot. kávy, cukru.
(Brt). — Této číslovky užíváme takto: 1.
V počítání je základní číslovkou a počí-
táme: jeden, dva, tři atd. Eins. Jednou jedno
jest jedno. Před jedním a třiceti lety. V.