616

Jehličné, vz Jehelné.

Jehliční, -čný. Nadel-, Tangel-. J. dříví
(chvojové), j. (n. černý) les, trny. Us.

Jehlitý, nadelartig.

Jehlopad, u, jehlotrus, u, m., nemoc
boroviček (jehly jim odpadají). Nadelfall.
Um. les.

Jehloroh, u, m., oxycerus, hmyz. Krok.

Jehlovati = beraniti, pilotiren. Čsk.

Jehlovatý = jehlovitý.

Jehlovec, vce, m., sloanea, rostl.

Jehlovitý, nadelartig. Rostl.

Jehlovka, y, f. Ziindnadel. Prusové mají
j-ky. J-ku nabiti, z j-ky stříleti. Vz Ručnice.

Jehlovníček, čku, m. Nadelkisschen,
Nadelpölsterchen. Rk.

Jehně, čte, jehňátko, jehňátečko, a, n.,
v již. Čech. ňehňe, vz Ń. Příbuzné s lat.
agnus, ale je slovanské, vz Mz. str. 15—17.
Das Lamm. J. jednoroční: jarník. Jehňatana-
držovati, přisazovati, podsazovati (pod ovce,
aby pila). Šp. J. odsazené, neodsazené, pozdní,
dvouleté (zubák). J. mlékem odchovati. Jg.
— J.: Boží jehňátko hlupec, dub, Schafs-
kopf. D. — Má své jehně (zisk, výdělek)
v suchu. Šm. —

Jehnec, jehence, m. = jehně. Jg., Mz.

Jehněcí hlavička, nožičky. D. Obyč. ale
méně správně: jehněčí, poněvadž se t mění
v c (jetnět-í). Vz Jehenčí, a str. 566. b. ř. 42.

Jehněcina, y, f., jehněčí maso, Lamm-
fleisch. Na Slov. Vz Jehnětina.

Jehněčí, vz Jehenčí a Jehněčí. V.

Jehněd, u, m., pl. jehnědy — berušky, ko-
ťata, kočičky, julus, amentum, Kätzchen an
Bäumen. J-dy světiti (Vz Bahňátko. Na Slov. ).

Jehněda, y, f., placka, hnětinka, ein Platz;
bílý topol, die weisse Pappel. Bern.

Jehnědovitý, kätzchenartig.

Jehnědový, z jehnědu, Palmen-. Vzěchu
ratolesti j-vé. Jan. 12.

Jehnětina, y, f., kůže jehněčí, Lammfell.
V. — J., maso jehněčí, Lammfleisch. Ros.

Jehnětník, a, m. Lämmerknecht. — J.,
druh luňáků, Lämmergeier. — J., u, m., chlév
na jehňata, Lämmerstall; matemík ovčí. Jg.

Jehnice, e, f., vyrostlá ovčička, bahnice,
Mutterlamm. Br.

Jehnice, ete, n. = jehně.

Jehniti se, il, ění, ojehniti se = bahniti
se. Ovce se jehní. Jg. Lammen, schafen.

Jeho, gt. a akkus. m., sg. zájmena on,
ejus, něm. seiner. Vlastní-li se co osobě třetí
rodu muž. n. středu. sg., která není podmětem
věty, vyřizuje se přivlastňování genitivem
ukazovacího zájmena jeho; vlastní-li se však
něco více osobám, užívá se: jich, jejich
(eorum, carům). Je-li osoba rodu ženského
sg., klade se její (ne: jeho). To jest jeho
otec. Viděl jsem jejich otce. To jest její dítě.
Jak mnoho jsme v službách jeho vytrpěli.
Vrat. Rány jeho vše zacelily. Dal. Znáš-li
jeho syna? Us. — Jeho vlastní. = lat. suus.
Hannibalem sui cives o civitate ejecerunt.
Hannibala jeho vlastní spoluobčané z obce
vypudili. Kos. Zde časteji svůj klademe: svoji
občané. Brt. — Před j nestaví se v tomto
případě vsuvné n, poněvadž předložka ne-
patří k: jeho, její, jejich, jich, nýbrž k jménu
podstatnému, na němž gt. jeho atd. visí. Šel

jsem k jeho (ne: k něho) bratru = k bratru
jeho. Kz. Vz On. — O jeho a jej vz Ho. —
Jeho a svůj. Kdykoliv jest majetníkem sám
podmět věty, přivlastňuje mu Čech zájmenem
, svůj' ať jest podmět v osobě kterékoliv a
v čísle jednotném n. množném. Jiné tedy jest:
Václav přišel o jmění svou nedbalostí' a Vác-
lav přišel o jmění nedbalostí jeho (jiné osoby
než jest Václav)'., Hádá dle skutků svých'
a, Hádá dle skutků jeho'. Chybně tedy:
Pan polesný byl pochválen za jeho snahu
m.: za svou. Naopak chybou jest: Výbor
má za svou povinnosť panu B. díky vzdáti
za blahodárné působení své m.: jeho. (Sám
sobě výbor neděkuje za své působení, nýbrž
jinému za jeho působení). Mk. — To jest mého
bratra jeho dům šp. m. To jest dům mého
bratra. Brs. 95. — Vz Jejich, Její, Svůj.

Jehož, vz Jenž.

Jech, u, m., běh, Lauf. Jedním jechem
(tryskem) se klidil. Us.

Jechati — jeti, fahren. — čím: vozem. —
kudy: mořem, polem, lesem, krajem, Jg.,
po zemi. Jg. — kam. Jg. — na čem: na
koni, na lodi. Jg. — J. také — silně, rychle
jíti. Ten jechał (vytahoval, paloval)! Us. Kam
jecháš ? Us.

Jechovati. Od jechování dvou kolí 1 groš.
Břez. 235.

Jechtati, beben, vz Jektati.

Jechu = jali, počali. Kat.

Jej, akkus. sg. masc. zájmena on. Užívá
se ho i u životných i u bezživotných. Geni-
tivu jeho, ho užívá se m. jej obyčejně jen
u životných. D. Vz Ho, Zájmeno, Brs. 12.
Bůh postavil jej (člověka) v ráji. Br. — Pří-
pona. Vz Tvoření slov.

Jejda, ano, freilich. Předseda: Měla man-
žela ráda? Svědek: O jejda, ta ho měla. Př.
Byla rada na světě? Svědek: Oh, jejda, ta
byla, ta jen všecko viděť. Pokrok. 1870. č.
67. (Ve vsi Křivicích u Rakovn. ). Zk.

Její, jejíž bylo u starých spisovatelů
nesklonné. Ale již asi od času Tomáše ze
Štítného skloňuje se podlé, Dnešní' ve všech
rodech, pádech a číslech. Její syn je na
vojně. Psal jsem jejímu synovi. Viděl jsem
jejího syna. Šel jsem s jejím synem. Její dceři
jsem to dal. — Třetí osobě přivlastňuje se
totiž ve slovanštině genitivem osobního zá-
jmena též osoby; tedy v muž. a středu, rodě
sg. genitivem jeho (k nominat on, ono), v zen.
rodě jejia — jejie — její; a ve všech rodech
pl. genitivem jich n. jejich. Ale na těchto
genitivech přivlastňovacích nepřestalo se; po
něvadž se v jiných případech přivlastňuje
přídavnými jmény, vzala se z toho lichá ana-
logie a přetvořují se také tyto genitivy zne-
náhla na adjektiva possessivná. Působením
takové analogie pokládalo se české jejie
a její za adjektivum, které podlé vzoru
, Dnešní' skloňovati se má; podobně jako snad
lat. genitiv cujus za adjektivum se bral: cujus,
cuja, cujum. V Št. Naučení křest, jest prostý
gt. jejie pravidlem. Pod jejie jménem jsú
všecky ctnosti; Byv v svatém živote jejie.
Št. N. 205., 9. Ale jednou čte se tam přece
již skloněné adjekt.: (Jakub) sedm let s ní
byl u otce jejieho (43., 29. ). Nyní pak pokládá
se, ´její´ za adjekt. snad ve všech dialektech



	616

	Jehličné, vz Jehelné. Jehliční, -čný. Nadel-, Tangel-. J. dříví (chvojové), j. (n. černý) les, trny. Us. Jehlitý, nadelartig. Jehlopad, u, jehlotrus, u, m., nemoc boroviček (jehly jim odpadají). Nadelfall. Um. les. Jehloroh, u, m., oxycerus, hmyz. Krok. Jehlovati = beraniti, pilotiren. Čsk. Jehlovatý = jehlovitý. Jehlovec, vce, m., sloanea, rostl. Jehlovitý, nadelartig. Rostl. Jehlovka, y, f. Ziindnadel. Prusové mají j-ky. J-ku nabiti, z j-ky stříleti. Vz Ručnice. Jehlovníček, čku, m. Nadelkisschen, Nadelpölsterchen. Rk. Jehně, čte, jehňátko, jehňátečko, a, n., v již. Čech. ňehňe, vz Ń. Příbuzné s lat. agnus, ale je slovanské, vz Mz. str. 15—17. Das Lamm. J. jednoroční: jarník. Jehňatana- držovati, přisazovati, podsazovati (pod ovce, aby pila). Šp. J. odsazené, neodsazené, pozdní, dvouleté (zubák). J. mlékem odchovati. Jg. — J.: Boží jehňátko hlupec, dub, Schafs- kopf. D. — Má své jehně (zisk, výdělek) v suchu. Šm. — Jehnec, jehence, m. = jehně. Jg., Mz. Jehněcí hlavička, nožičky. D. Obyč. ale méně správně: jehněčí, poněvadž se t mění v c (jetnět-í). Vz Jehenčí, a str. 566. b. ř. 42. Jehněcina, y, f., jehněčí maso, Lamm- fleisch. Na Slov. Vz Jehnětina. Jehněčí, vz Jehenčí a Jehněčí. V. Jehněd, u, m., pl. jehnědy — berušky, ko- ťata, kočičky, julus, amentum, Kätzchen an Bäumen. J-dy světiti (Vz Bahňátko. Na Slov. ). Jehněda, y, f., placka, hnětinka, ein Platz; bílý topol, die weisse Pappel. Bern. Jehnědovitý, kätzchenartig. Jehnědový, z jehnědu, Palmen-. Vzěchu ratolesti j-vé. Jan. 12. Jehnětina, y, f., kůže jehněčí, Lammfell. V. — J., maso jehněčí, Lammfleisch. Ros. Jehnětník, a, m. Lämmerknecht. — J., druh luňáků, Lämmergeier. — J., u, m., chlév na jehňata, Lämmerstall; matemík ovčí. Jg. Jehnice, e, f., vyrostlá ovčička, bahnice, Mutterlamm. Br. Jehnice, ete, n. = jehně. Jehniti se, il, ění, ojehniti se = bahniti se. Ovce se jehní. Jg. Lammen, schafen. Jeho, gt. a akkus. m., sg. zájmena on, ejus, něm. seiner. Vlastní-li se co osobě třetí rodu muž. n. středu. sg., která není podmětem věty, vyřizuje se přivlastňování genitivem ukazovacího zájmena jeho; vlastní-li se však něco více osobám, užívá se: jich, jejich (eorum, carům). Je-li osoba rodu ženského sg., klade se její (ne: jeho). To jest jeho otec. Viděl jsem jejich otce. To jest její dítě. Jak mnoho jsme v službách jeho vytrpěli. Vrat. Rány jeho vše zacelily. Dal. Znáš-li jeho syna? Us. — Jeho vlastní. = lat. suus. Hannibalem sui cives o civitate ejecerunt. Hannibala jeho vlastní spoluobčané z obce vypudili. Kos. Zde časteji svůj klademe: svoji občané. Brt. — Před j nestaví se v tomto případě vsuvné n, poněvadž předložka ne- patří k: jeho, její, jejich, jich, nýbrž k jménu podstatnému, na němž gt. jeho atd. visí. Šel	jsem k jeho (ne: k něho) bratru = k bratru jeho. Kz. Vz On. — O jeho a jej vz Ho. — Jeho a svůj. Kdykoliv jest majetníkem sám podmět věty, přivlastňuje mu Čech zájmenem , svůj' ať jest podmět v osobě kterékoliv a v čísle jednotném n. množném. Jiné tedy jest: Václav přišel o jmění svou nedbalostí' a Vác- lav přišel o jmění nedbalostí jeho (jiné osoby než jest Václav)'., Hádá dle skutků svých' a, Hádá dle skutků jeho'. Chybně tedy: Pan polesný byl pochválen za jeho snahu m.: za svou. Naopak chybou jest: Výbor má za svou povinnosť panu B. díky vzdáti za blahodárné působení své m.: jeho. (Sám sobě výbor neděkuje za své působení, nýbrž jinému za jeho působení). Mk. — To jest mého bratra jeho dům šp. m. To jest dům mého bratra. Brs. 95. — Vz Jejich, Její, Svůj. Jehož, vz Jenž. Jech, u, m., běh, Lauf. Jedním jechem (tryskem) se klidil. Us. Jechati — jeti, fahren. — čím: vozem. — kudy: mořem, polem, lesem, krajem, Jg., po zemi. Jg. — kam. Jg. — na čem: na koni, na lodi. Jg. — J. také — silně, rychle jíti. Ten jechał (vytahoval, paloval)! Us. Kam jecháš ? Us. Jechovati. Od jechování dvou kolí 1 groš. Břez. 235. Jechtati, beben, vz Jektati. Jechu = jali, počali. Kat. Jej, akkus. sg. masc. zájmena on. Užívá se ho i u životných i u bezživotných. Geni- tivu jeho, ho užívá se m. jej obyčejně jen u životných. D. Vz Ho, Zájmeno, Brs. 12. Bůh postavil jej (člověka) v ráji. Br. — Pří- pona. Vz Tvoření slov. Jejda, ano, freilich. Předseda: Měla man- žela ráda? Svědek: O jejda, ta ho měla. Př. Byla rada na světě? Svědek: Oh, jejda, ta byla, ta jen všecko viděť. Pokrok. 1870. č. 67. (Ve vsi Křivicích u Rakovn. ). Zk. Její, jejíž bylo u starých spisovatelů nesklonné. Ale již asi od času Tomáše ze Štítného skloňuje se podlé, Dnešní' ve všech rodech, pádech a číslech. Její syn je na vojně. Psal jsem jejímu synovi. Viděl jsem jejího syna. Šel jsem s jejím synem. Její dceři jsem to dal. — Třetí osobě přivlastňuje se totiž ve slovanštině genitivem osobního zá- jmena též osoby; tedy v muž. a středu, rodě sg. genitivem jeho (k nominat on, ono), v zen. rodě jejia — jejie — její; a ve všech rodech pl. genitivem jich n. jejich. Ale na těchto genitivech přivlastňovacích nepřestalo se; po něvadž se v jiných případech přivlastňuje přídavnými jmény, vzala se z toho lichá ana- logie a přetvořují se také tyto genitivy zne- náhla na adjektiva possessivná. Působením takové analogie pokládalo se české jejie a její za adjektivum, které podlé vzoru , Dnešní' skloňovati se má; podobně jako snad lat. genitiv cujus za adjektivum se bral: cujus, cuja, cujum. V Št. Naučení křest, jest prostý gt. jejie pravidlem. Pod jejie jménem jsú všecky ctnosti; Byv v svatém živote jejie. Št. N. 205., 9. Ale jednou čte se tam přece již skloněné adjekt.: (Jakub) sedm let s ní byl u otce jejieho (43., 29. ). Nyní pak pokládá se, ´její´ za adjekt. snad ve všech dialektech