617

a v jazyce spisovném jenom někteří spisovatelé
od dialektu se liší a starého genitivu se drží.
Ano místy šlo se i dále a jako se skloňuje její,
jejího, jejímu atd., tak slyšeti také degenero-
vané formy: (jejich), jejichho, jejichmu za
prostý genitiv: jejich. Gb. Listy filolog,
a paedag. I. 48. Brs. 13. praví: Obojí způsob
jest dobrý. Ht. v Bruse 240., 241. doporučuje
skloňování zájmena 'její'. Vz tam důvody
a Jejichho. Jg. uvádí oba tvary podotýkaje,
že 'její' u starých nesklonné bylo. Stran
ostatního užívání vz: Jeho.

Jejich m. jich teprv od počátku 15. stol.
Ht. Sr. ml. 234. Širší formy jejich (m. jich)
užíváme, když se jí jméno podstatné omezuje.
Učitel chválil žáky, jichžto n. jejichžto úlohy
dobré byly. Zk. Ml. I. 73. Jich (jejich) dům.
Ale: Ponížíte jich. Bůh jejich brániti bude
jich. Br. Učíval ve školách jejich. Br. Vz Jg.
O užívání tohoto nesklonného zájmena vz
Jeho a Zájmeno. O genitivě jejichho, dat. je-
jichmu atd. vz Její. — Dodatek. Je-li logický
podmět všeobecný, neurčitý (=lidé), přiči-
ňuje čeština k slovům dotčeným gt. jich.
Mnoho jich poranil. Let... neb črt přieliš
mnoho jich oklamal. Št. Kde jich mnoho velí,
tam se mysli dělí. Č. Nemnoho jich o tom
vědělo. Bl. (Brt. ). O vsutém n vz Jeho. —
Jejich rozdílné jest od jejích. Jejích domův
= domů jí příslušných; jejich domů = domů
jim příslušných. Jejich je rodu muž., žen.
a střed. pl. a vztahuje se k několika osobám,
ať se jim přivlastňuje věc jedna anebo více
jich: jejich dům, jejich domy, v jejich domech.
Jejích se vztahuje k jedné toliko osobě a to
ženské, když se jí přivlastňuje věcí více.
V jejích domech. Jejich je gt. pl. zájmen on,
ona, ono, a může se na místě jeho říci: jich;
jejích jest gt. n. lok. zájmena její (skloňova-
ného dle „Dnešní"). Dívka, na jejíchž lících
ruměnce kvetou. Dívky, na jejichž lících ru-
měnce kvetou. Od, její´je: jejích, jejíchž;
od: oni, ony, ona jenom: jich, jejich, jichž,
jejichž. Mk. — Vz Její.

Jejichho místo: jejich. Vz Její (na konci).
Ht. v Bruse 241. neodporuje zdvojování přípon
ohýbacích řídě se příkladem starých Čechů,
kteří říkávali a psávali: nikohého, nikomému
m. nikoho a nikomu, kde jim o důraz šlo;
ale my jich v tom následovati nemůžeme.

Jejichmu m. jejich. Vz Jejichho. Dal to
jejichmu (m. jejich) klukovi.

Jejin, a, o, na Slov. a na Mor. =její:
jejin otec umřel; viděl jsem jejinu sestru,
jejino dítě. Brt.

Jejíž, vz Její.

Jejun-um, a, n., lat. t. intestinum, střevo
lačné n. prázdné, čásť tenkého střeva, ležící
mezi dvanactníkem (int. duodenum) a ky-
čelním (int. ileum). S. N.

Jek, u, m. = hlahol, zvuk. Schall, Hall,
Getöse. J. vln, potoků, vody. Us., Jg. V krutém
války jeku. Puch. — J. = ohlas, echo, der
Wiederhall. Reš. — Jg.

Jekati = ječeti.

Jeket, zastr. = jekot. Rkk. 22. Cf. Tluket,
blsket, drnket, siket, rächet. Rkk.

Jeklivý, jek vydávající, tönend, schallend.

Jekot, u, m., jek, hřmot, hlahol, das Ge-
räusch, Gebrause, Hall. J. moře, D._; v uších.

V. — J. = ohlas, echo. V., Kom. Vz Jek. —
Jg. -

Jekotati, jekotám, jektati, jektám; jeko-
távati, jektávati — blekotati, stammeln; třásti
se, zittern. Tu kvielíci a jekcíci na svého
syna zpomínáše. Paš. sv. Jana. — čím. Ja-
zykem ustavičně j. = blektati daremné věci.
Us. J. zuby (klapati). Až zuby jekotal. Zimou.
Aqu. Cf. Zimou, zuby jechtati. Hlas. — Jg.

Jekotiti, il, cení, jekot činiti, lärmen. Us.

Jekotlivý, blekotlivý, stammelnd.

Jekotný, plný jekotu, lallend, schallend. C.

Jektati = jekotati.

Jektavý, zajíkavý, stammelnd.

Jel = jelen (zastar. ). Jg. — J., vz Jeti.

Jelcový, od jelce. Vz Jelec. Alant-.

Jelčí, ího, m. = tesař, der Zimmermann.
Na Slov.

Jelčina, y, f., druh síti na ryby s hustými
oky. Vz více v S. N.

Jelec, lce, m., říční ryba z pokolení kaprů.
Alant. Jg. — J. = jilec.

Jelen, a, jelínek, jelének, nka, jelíneček, čka,
jel, a, m. Der Hirsch. Sr. lit. elnis. —Samice:
laň, lanka, laně, jelenka, jelenice; mladý j.:
kalouch, kolouch, koloušek, jelenec, jelínek,
jelíně, jeleně, jeleňátko, špičák (kolouch v 8. --9.
měsíci, když parůžky dostává); tele ženského
pohlaví sluje šmolka. Vidlák jelen v druhém
roce, má-li na parozích již vidle (dvě výsady),
potom šesták, osmerák, desátník atd., má-li
na parohu 6, 8 atd. výsad. Šp. a S. N. Vz
více v S. N. IV. str. 228. Jeho huba sluje
svírák. Šp. J. hlavní (má-li více než 12 výsad
vysazených). J. řevný, řvoucí, štvaný, chudý
(hubený), slabý, odříjený, ustřelený, odstře-
lený, lužní, horní, říjný, v říji, lovný, honný.
J. se zlomil (klesl, sklesl); si zalehl, se složil.
J. jde do říje, na lovce, hodlá plachty n. te-
nata překročiti, ryje, zapadá, přeskakuje stoku,
učinil veliký skok, nabodl se na psa, stojí
v huštině, v některém hájemství, zbujněl, se
napájí, leze (na laň), jde do kalu, kalí se,
ozývá se, hlásí se, proráží les, vysazuje, za-
bekl, se zarazil, se odrazil. Šp. J-na zaraziti,
zavažiti (dobiti), skotským oharem vystopo-
vati, poraziti, střeliti. Myslivec j-na po stopě
udal. Šp. J-na ustanoviti, lapiti. Šp. J. řve,
napichuje psy na parohy. J. se občerstvuje
(pije). Šp. Nastřeleného jelena myslivec te-
sákem (zaražcem) dobíjí. Pt. J. má lože. J.
se pase, paství, béře pastvu, jde na pastvu;
jde do vazby (do sítí). J. vybarvuje (färbt
sich), potýká se, bojuje. J. se prolomil (utekl).
J. tluče, vytlouká. J. zahodil (má-li některého
roku méně výsad než roku předcházejícího).
J. se ruší, rozrušuje (rozřezává). J. přeskakuje
tenata, dokonává, umírá, pošel, zhynul, klesl,
sklesl. J. úplně vysadil n. vyhranil. Šp. J.
doráží (na myslivce), staví se. O kolika jest
koruna? O kolika jest vysazeno? Jelena vy-
vrhnouti. J. má na palici parohy, má doko-
nalé parohy. J. paličkář, pokud má malé pa-
rohy (paličky). J. přesazuje (wechselt); parohy
sráží, shazuje, roní. J-nu parohy raziti, uťati.
Zasaditi j-nu křížovou ránu. J. padá, hlásá
(meldet sich), nasadil, se vylomil (aufstehen).
Přiznati jelena v léči (bestätigen). J. travní,
který ještě nežral obilí. Obora, pes, honba,
slupice, štvanice, truhlík, tenata na jeleny.