Předchozí (618)  Strana:619  Další (620) |
|
|||
619
|
|||
|
|||
hlavní je záporná. Nehnu se pryč, jeliž mi
povíš (až mi povíš). Pass., Št. — Zk. Jelokoz, a, m. Antilope. Ssav.
Jelovice, e, f., rostl., elate.
Jelový, jelenový. Hirsch-, zastr.
Jelšava, y, f., Eltsch, mě. v Uhřích.
Jelše, e, f. = olše. Erle.
Jelšina, y, f. = olšina, Erlenwald.
Jelšový = olšový, Erlen-. Koll.
Jem, jmu, m. = cit, Gefühl (slovo nové).
Mus. V. Jemčina, y, f., (němčina v obec. mluvě,
ku př. v již. Čech. Vz N. Kts. ). J., veliká vrata u jezu, nejméně 6° zšíří. Vys. Die Schleusse, das Thor. Jemela, y, f., v Slezs. = jmelí. V Opav.
jemelucha. Mistel. Pk. Jemine, jemináčku, jeminánku svatý.
O jemine! V dolnoněm. Jemini. Jinde: Jegerle (Dch. ). Jemka = jímka.
Jemně, vz Jemný.
Jemné, ého, n., plat za držení u vězení,
das Arrestgeld. Gl. 82. Jemněti, ěl, ění, jemným býti, lahodněti,
sanft, liebreich weiden. — v čem. Počal v mraviech j. Ms. Jemniště, ě, n., ves u Benešova.
Jemniti, il, ěn, ění, jemné činiti, sanft,
gelind machen. — co čím. Hrubé mravy dobrým příkladem j. Jemno, n. Die Milde. — J. adv., z jemna,
sanft. Rk. Jemnocitnosť, i, f., das Zartgefühl. Rk.
Jemnocitný, fein-, zartfühlend. Rk.
Jemnoduchosť, i, f., Sanftmuth. Rk.
Jemnoduchý, gemüthlich. Rk.
Jemnohlasý, von sanfter Stimme. Rk.
Jemnomyslný, feinsinnig. Dch.
1. Jemnosť, z Jeho (n. její) Milosť -
pán svůj, sobě pán. L. — Titul lidí volných. Gnädiger Herr, Seine Gnaden, Ihre Gnaden. Není každý Jemnosť vysoko učený. Jg. Se slovy pán, paní (titul nešlechtických vzne- šenějších osob, vz Blahorodí, Titul) se ne- sklání: jemnosť pán, jemnosť pána, jemnosť pánu, jemnosť paní atd. 2. Jemnosť, i, f. = jakostjemného, jebného,
ostrého, Schärfe, eingreifendes Wesen. Pila ta nemá žádné jemnosti (neřeže). Us. Řeč jeho měla jemnosť. Sych. — J. = schopnosť, chopnosi. Empfänglichkeit. J. a ostrosť vtipu. Koc. — J., příjemnost. Annehmlichkeit. — J. = obsah. Inhalt. Syn boží jest tuk a j. všeho, což je dobré. St. Jemnosťpán, a, m., gnädiger Herr. Rk.
Jenmosťpaní, f., gnädige Frau. Rk.
Jemnota, y, f. = jemnosť. Č.
Jemňoučký, jemňounký, sehr fein.
Jemnovlasý, feinhaarig.
Jemný, jemně. — J. = jímací, chopný,
ostrý, greifend, eingreifend. J. zbroj, šíp, pila (v obec. mluvě: jebná). Jemný nůž = ostrý. Us. na Mor. Brt. — J. = důmyslný, chápavý, učeliv ý, empfänglich, gelehrig, scharfsinnig, fein. J. mysl, učedlník, vtip; j. a soudné uši. Jg. — k čemu. člověk k do- brému jemný a způsobný. Žalán. J. k lásce. J. k vymýšlení rady. Rváč. — J.. = dojímavý, jímající, ergreifend, eingreifend. Zlý příklad |
je věc jemná. Lom. Pronikavá a jemná slova.
Br. J. řeč. Ros. — J. co se snadno ujímá, roste, leicht Wurzel fassend. Jemné jsou tykvice plané tak, že jednou usazeny samy se potom rozplozují. V. — J. = hebký, fein. J. látka. — J. = zdvořilý, höflich. — J., příjemný, angenehm, einnehmend, sanft, edel. J. hlas, Let., slova, Rváč., spisy, Kom., cho- vání. Us. Kralováše v jemnej chvále. Kat. 32. — komu. Lidem jemný. D. Slova lahodná a tělu jemná. Rvač. Jemše = javše, strč. Výb. I.
Jemu, dat. zájmena on. Vz On. Máme-li
ve větách skrácených klásti jemu aneb sobě? Vz Se. Jen, adv. Za nynější spisovné jen, jenom
nalézají se v památkách starších a v dialektech rozmanité tvary jiné, které však vesměs s akkus. jedno a lok. jednom souvisí a rozma- nitým odsouváním, seslabováním a měněním hlásek se vyvinuly. S akkus. jedno souvisí: ledno, jedne, jene, jen, len, eno, ene; a k lok. jednom patří: jenom, jenem, enom, enem, edem. Gb. Hl. 116. Vz tam příklady z Výb. I., hlavně ze Sš. (tedy z Mor. ) atd. — J. = toliko, jenom, jediné, jedno, nur, einzig, nichts mehr, allein, lediglich. Ve větách výlučných. Uží- váme ho, když ze všech věcí, vlastností, čin- ností jedinou věc, činnosť, vlastnosť oddělu- jeme. Zloděj nepřichází, jen aby kradl a hubil. Br., Zk. Vz Leč. Jen pokrápá. Vojna nebývá každému hojná, ale jen někomu. Jg. — J. co = vše, co. Má, jen co hrdlo ráčí. Jg. — Hrozivě. Jen toho nenech! Us. Unterstehe dich! Jen do toho! D'rauf los! Dch. — Prší, jen se lije (jakoby se lilo). — J. = hned jak, sobald. Jen se ukázal, již utekli. Us. — Hned půjde, jen co domete. Us. — J. sotva, kaum, nur, nur eben dass. Jg. Jen jsem se provazu chytil. Us. — J. - asi, wohl, doch. Na koho to jen vytáhl král? Br. Proč jsi jen ze života vyvedl mne. Br. — J. = právě, eben. Jenže odešel. Ros. — Jg. Jena, y, f., mě. v saském Výmarsku. —
Jeňan, a, m. — Jenský. Jenč, e, m., ves u Prahy.
Jenčar, vz Jančar.
Jeneral, jenerálka atd., lépe: generál atd.
Vz General atd. Jeničar = jančar.
Jeník, a, m. Janík, vz Jan.
Jenikalský (taurický) průliv, spojuje Černé moře s Azovským. Vz S. N. Jeníkov, a, m. l. J. Golčův v Čáslav-
sku, 2. Větrní J. v Čáslavsku. Vz S. N. IV. 234. Jenikau. Jenisej, e, m., 1. řeka, 2. mě. v Sibiři.
Jenisejsk, a, m., mě. v Sibiři.
Jenišov, a, m., Hohenstreit, jm. místní. Mus.
Jeno, parte. pass. odjedu, lat. itum. Výb I.
Jenom m. jednom, z číslovky. Kt. — J.
=jen, jediné, einzig, allein, bloss, nur. Tehdy jenom starších rady užívej. Zák. sv. Ben. Chodobná děvečka ta ničehož nemá, jenom tu poctivosť (má, tedy ne: té poctivosti! Vz Než), kterou si zachová; My živnosti ne- máme, jenom naše dobré meno. Er. P. 161., 259. (Ht. Brus 269. ). Ostatně vz Jen. Jenotina, y, f., pentestemon, rostl. krtič-
níkovitá. Rostl. |
||
|
|||
Předchozí (618)  Strana:619  Další (620) |