619

hlavní je záporná. Nehnu se pryč, jeliž mi
povíš (až mi povíš). Pass., Št. — Zk.

Jelokoz, a, m. Antilope. Ssav.

Jelovice, e, f., rostl., elate.

Jelový, jelenový. Hirsch-, zastr.

Jelšava, y, f., Eltsch, mě. v Uhřích.

Jelše, e, f. = olše. Erle.

Jelšina, y, f. = olšina, Erlenwald.

Jelšový = olšový, Erlen-. Koll.

Jem, jmu, m. = cit, Gefühl (slovo nové).
Mus. V.

Jemčina, y, f., (němčina v obec. mluvě,
ku př. v již. Čech. Vz N. Kts. ). J., veliká
vrata u jezu, nejméně 6° zšíří. Vys. Die
Schleusse, das Thor.

Jemela, y, f., v Slezs. = jmelí. V Opav.
jemelucha. Mistel. Pk.

Jemine, jemináčku, jeminánku svatý.
O jemine! V dolnoněm. Jemini. Jinde: Jegerle
(Dch. ).

Jemka = jímka.

Jemně, vz Jemný.

Jemné, ého, n., plat za držení u vězení,
das Arrestgeld. Gl. 82.

Jemněti, ěl, ění, jemným býti, lahodněti,
sanft, liebreich weiden. — v čem. Počal
v mraviech j. Ms.

Jemniště, ě, n., ves u Benešova.

Jemniti, il, ěn, ění, jemné činiti, sanft,
gelind machen. — co čím. Hrubé mravy
dobrým příkladem j.

Jemno, n. Die Milde. — J. adv., z jemna,
sanft. Rk.

Jemnocitnosť, i, f., das Zartgefühl. Rk.

Jemnocitný, fein-, zartfühlend. Rk.

Jemnoduchosť, i, f., Sanftmuth. Rk.

Jemnoduchý, gemüthlich. Rk.

Jemnohlasý, von sanfter Stimme. Rk.

Jemnomyslný, feinsinnig. Dch.

1. Jemnosť, z Jeho (n. její) Milosť -
pán svůj, sobě pán. L. — Titul lidí volných.
Gnädiger Herr, Seine Gnaden, Ihre Gnaden.
Není každý Jemnosť vysoko učený. Jg. Se
slovy pán, paní (titul nešlechtických vzne-
šenějších osob, vz Blahorodí, Titul) se ne-
sklání: jemnosť pán, jemnosť pána, jemnosť
pánu, jemnosť paní atd.

2. Jemnosť, i, f. = jakostjemného, jebného,
ostrého, Schärfe, eingreifendes Wesen. Pila
ta nemá žádné jemnosti (neřeže). Us. Řeč
jeho měla jemnosť. Sych. — J. = schopnosť,
chopnosi. Empfänglichkeit. J. a ostrosť vtipu.
Koc. — J., příjemnost. Annehmlichkeit. —
J. = obsah. Inhalt. Syn boží jest tuk a j.
všeho, což je dobré. St.

Jemnosťpán, a, m., gnädiger Herr. Rk.

Jenmosťpaní, f., gnädige Frau. Rk.

Jemnota, y, f. = jemnosť. Č.

Jemňoučký, jemňounký, sehr fein.

Jemnovlasý, feinhaarig.

Jemný, jemně. — J. = jímací, chopný,
ostrý, greifend, eingreifend. J. zbroj, šíp,
pila (v obec. mluvě: jebná). Jemný nůž =
ostrý. Us. na Mor. Brt. — J. = důmyslný,
chápavý, učeliv ý, empfänglich, gelehrig,
scharfsinnig, fein. J. mysl, učedlník, vtip; j.
a soudné uši. Jg. — k čemu. člověk k do-
brému jemný a způsobný. Žalán. J. k lásce.
J. k vymýšlení rady. Rváč. — J.. = dojímavý,
jímající, ergreifend, eingreifend. Zlý příklad

je věc jemná. Lom. Pronikavá a jemná slova.
Br. J. řeč. Ros. — J. co se snadno ujímá,
roste, leicht Wurzel fassend. Jemné jsou
tykvice plané tak, že jednou usazeny samy
se potom rozplozují. V. — J. = hebký, fein.
J. látka. — J. = zdvořilý, höflich. — J.,
příjemný, angenehm, einnehmend, sanft, edel.
J. hlas, Let., slova, Rváč., spisy, Kom., cho-
vání. Us. Kralováše v jemnej chvále. Kat. 32.
— komu. Lidem jemný. D. Slova lahodná
a tělu jemná. Rvač.

Jemše = javše, strč. Výb. I.

Jemu, dat. zájmena on. Vz On. Máme-li
ve větách skrácených klásti jemu aneb sobě?
Vz Se.

Jen, adv. Za nynější spisovné jen, jenom
nalézají se v památkách starších a v dialektech
rozmanité tvary jiné, které však vesměs
s akkus. jedno a lok. jednom souvisí a rozma-
nitým odsouváním, seslabováním a měněním
hlásek se vyvinuly. S akkus. jedno souvisí:
ledno, jedne, jene, jen, len, eno, ene; a k lok.
jednom patří: jenom, jenem, enom, enem, edem.
Gb. Hl. 116. Vz tam příklady z Výb. I.,
hlavně ze Sš. (tedy z Mor. ) atd. — J. = toliko,
jenom, jediné, jedno, nur, einzig, nichts mehr,
allein, lediglich. Ve větách výlučných. Uží-
váme ho, když ze všech věcí, vlastností, čin-
ností jedinou věc, činnosť, vlastnosť oddělu-
jeme. Zloděj nepřichází, jen aby kradl a hubil.
Br., Zk. Vz Leč. Jen pokrápá. Vojna nebývá
každému hojná, ale jen někomu. Jg. — J.
co = vše, co. Má, jen co hrdlo ráčí. Jg. —
Hrozivě. Jen toho nenech! Us. Unterstehe
dich! Jen do toho! D'rauf los! Dch. — Prší,
jen se lije (jakoby se lilo). — J. = hned jak,
sobald. Jen se ukázal, již utekli. Us. — Hned
půjde, jen co domete. Us. — J. sotva,
kaum, nur, nur eben dass. Jg. Jen jsem se
provazu chytil. Us. — J. - asi, wohl, doch.
Na koho to jen vytáhl král? Br. Proč jsi jen
ze života vyvedl mne. Br. — J. = právě,
eben. Jenže odešel. Ros. — Jg.

Jena, y, f., mě. v saském Výmarsku. —
Jeňan, a, m. — Jenský.

Jenč, e, m., ves u Prahy.

Jenčar, vz Jančar.

Jeneral, jenerálka atd., lépe: generál atd.
Vz General atd.

Jeničar = jančar.

Jeník, a, m. Janík, vz Jan.
Jenikalský (taurický) průliv, spojuje
Černé moře s Azovským. Vz S. N.

Jeníkov, a, m. l. J. Golčův v Čáslav-
sku, 2. Větrní J. v Čáslavsku. Vz S. N. IV.
234. Jenikau.

Jenisej, e, m., 1. řeka, 2. mě. v Sibiři.

Jenisejsk, a, m., mě. v Sibiři.

Jenišov, a, m., Hohenstreit, jm. místní. Mus.

Jeno, parte. pass. odjedu, lat. itum. Výb I.

Jenom m. jednom, z číslovky. Kt. — J.
=jen, jediné, einzig, allein, bloss, nur. Tehdy
jenom starších rady užívej. Zák. sv. Ben.
Chodobná děvečka ta ničehož nemá, jenom
tu poctivosť (má, tedy ne: té poctivosti!
Vz Než), kterou si zachová; My živnosti ne-
máme, jenom naše dobré meno. Er. P. 161.,
259. (Ht. Brus 269. ). Ostatně vz Jen.

Jenotina, y, f., pentestemon, rostl. krtič-
níkovitá. Rostl.