620

Jenštein, a, m., zbořený hrad u Brandýsa
n. L.

Jenť, v již. Čech. = vždyť. Kts.

Jen toliko, vz Jediné toliko.

Jenž, jenžto (dříve onž) = který, welcher.
Tohoto zájmena v již. Čech. neznají, snad
obec. čeština vůbec. Kts. Jenž obsahuje v sobě
tři živly: ukazovací zájmeno ji, jehož i tu
asi tak přešlo do e jako v jehla m. jihla, slov.
igla (vz J povstává, d); 2. přísuvku n ob-
dobnou té, ktera jest v te-n, one-n, śe-n
a slov. ktore-n, konečně 3. příklonné ž m.
staršího že. Staří nejednou užívali i pouhého
je-n, Ht. Sr. ml. 241. Vz Mkl. Vergl. Gr.
III. 367. Sf. (Počátky strč. ml. 77., Pozn.,
rozkládá jenže v j-enže a n jmenuje eufo-
nickou přirážkou. L. J. Fischer (Sborník vě-
decký musea král. čes. Odbor historický,
filolog, a filos. I. str. 34. o násl. ) má tento
tvar za akkus. Vz tam. — Kromě nom. sklo-
ňuje se jenž jako on, ona, ono s přidáním
ž (vyjmouc, že u něho kratších tvarů gen.
a dat. sg. nikdy se neužívalo než jen delších:
jeho-ž, jemu-ž, nikdy: ho-ž, mu-ž. Ht. Sr.
ml. 242. ). Sg. nom. jenž, jež, jež; gt. jehož,
jíž, jehož; dat. jemuž, jíž, jemuž; akkus.
jejž n. jehož, již, jež; lok. v němž, v níž,
v němž; instr. jímž, jíž, jímž; pi. nom. již,
jež, jež; gt. jichž pro všecky rody; dat. jimž
pro všecky rody; akkus. jež pro všecky rody;
lok. v nichž pro všecky rody; instr. jimiž
pro všecky rody. Je-li na jenž důraz, připo-
juje se k němu ještě to: jenžto, ježto (Cf.
Ht. Sr. ml. 242. ) a toto jako jenž se skloňuje,
přidám se jen to: jehožto, jížto, jímžto,
jichžto atd. — V pádech nepřímých vsouvá
se po přepložkách n: od něhož (m. od jehož),
s nímž (m. s jímž). Vz On. — Jenž se klade
v nom. a akkus. pro všecky rody a čísla ne-
změněné asi od polovičky 14. stol. (Jir. ), ale
je to chyba právě tak, jako kdybychom
řekli: země, který; synové, který; žena, který;
dítě, který. Vz Č. Srovn. ml. 237. a Mkl.
S. 81., Ježto. A Ht. píše: Staří nedali dosti
dlouho hlásce n vniknouti do ostatních
tvarů nominativu obou čísel, píšíce stále
v jednotném čísle: muž. jen anebo jenž, stř.
jež, žen. jaž, přehlášené jež; v plur. muž.
již, stř. jaž, přehlás. jež a žen. jež. V po-
zdější době mužský tvar jenž usadil se na
místě všech ostatních, odkud jej tím dříve
vyhnati třeba, čím je jistější, že hláska n je-
diné jemu náleží, ústrojí všech ostatních ne-
odolatelně se protivíc (Sr. ml. 241. ). Tedy:
země, jež: dítě, jež; synové, již. Jak se shoduje
se substantivem, ku kterému, se táhne? Vz
Který. Otče náš, jenž jsi na nebesích. Rosa,
jež roli mú skropuje. Tkadl. Ti, již tu byli.
Dal. Vydej toho, jenž zabil bratra svého. Br.
Který jest syn, jehož by netrestal otec? Br.
Zdaliž ne Hospodin, proti němuž jsme zhře-
šili? lír. Ten, po němž ty túžíš. Kat, 1284.
Někteří z těch, jenž (m. již) tuto stojí. Br.
I pravil všem, ježto (m. jižto) tu byli. Br.
Měrou, jenž jí měříte (m. jíž,, kterou jí), tat
váni odměřena bude. Tkadl. O kak je dobrý
Buoh těm, jenž (m. již) upřiemého jsú srdce.
Št, N. 181. A oheň spálí stany těch, jenž
(m. již) oslepeni bývají dary. Br. Neboť nejste
vy, jenž (m. již) mluvíte, ale duch svatý. Br.

Tito pak jsou, ježto (m. jižto). Br. — Ve
větách přívlastkových pojí se s indikativem a
konditionalem. Za starého zákona bylo sedm
bratřencův, jižto tvrdě svůj zákon drželi.
Pass. Všechněm lidem potřebí nějakého pra-
vidla, po němž by život řídili. V. Vystavěl
jsem dům, v němž by (aby v něm) přebýval.
Kde Čech klade konditional, klade Latiník
qui (ut is) s konj. praes. n. imperfti, Řek
indikativ futuri. Lid se na tom usnesl voliti
30 mužů, kteří by domácí zákony sestavili.
"EdoCt trn rh'jf. ioi Tyiáxovtec aváj/ccc ékéóO-ai, oi
xovq naTQWve válove ovyyeárpovóiv, qui COI1-

scriberent. Vz Niederlovu Řec. mluv. §. 915.
(o větách vztažných žádacích). Vz Věta pří-
vlastkuvá, účelná. — Formy gt. fem. jíž,
jížto užívá se, visí-li na časoslově. Tato
forma, jíž jsi užil, je dobrá. Pakli visí na
jméně podstatném, klade se přisvojovací
přídavná forma: jejíž, jejíhož, jejímuž atd.
(vz Její). Byl dán do vězení nějaké vdově,
jejíhož manžela o hrdlo připravil. V. — O ge-
nitivě pl. jichž a jejichž vz Jejich. Jenž za-
stupuje pády nepřímé se zájmenem osobným
n. dle Ht. Sr. ml. 68.: Ježto ve starší češtině,
co v obec. češtině, v mor. a slov. podnes
velmi často přicházejí na místě který a jenž
i v nepřímých pádech, které se však ne na
nich jakožto nesklonných, než na zájmeně
třetí osoby s nimi spojovaném označují. Mám
děla, ježto z nich (m. z kterých) velikým
kamením mohu stříleti. Jg. Věřitele máš, ježto
ho (lépe: jehožto) nemůžeš oklamati. Jel.
Služebníci Ctiradovi, jenž jest je (lépe: jež)
děvčí rukou zmordovala. Háj. Mierú, jenž jí
(lépe: jíž) mieříte, tať vám odmieřena bude.
Tkadl Jenžto jsem měl při sobě všechny ty
moci, jenž on je (lépe: jež on) měl. Tkadl.
Vz Ježto. — Místo jenž a kterýž, táhnou-li
se na zájmena, užívá se i zájmen: kdo, kdož,
co, což. Kdo oře, v naději orati má. Br. Jeden
každý hledej toho, což jest bližního. Br. Vy-
naložíš peníze na všecko, čehož žádá duše
tvá, Zk. — Jenž a který. Jenž je starší. Mkl.
S. 84. Tázacího který ještě ve 14. stol. mnohem
řidčeji užíváno vztažně nežli starého jenž.
Ht. Šr. ml. 242. — Který, á, é, klademe nyní
míchaně vedle a místo jenž, jež, jež. Vol si
jen takové lidi za přátely, kteří tě v neštěstí
neopustí, jichžto věrnost' jsi zkusil, kterým
se vždy svěřiti můžeš a již n. kteří ode všech
lidí jsou váženi. Mk.

Jenžto, vz Jenž.

Jepice, e, f., z řec. turri^, komár. Mz. 184.
Die Eintagsfliege. J., vodní muška, letní
komár, který jen jeden den žije. Jg.

Jeptiška, z lat. abbatissa, prostředkem
střněm, aptessin. eppetisse, Gl. 82., mniška.
Die Nonne. Vz Rb. str. 266. Když má aba-
tyše jedno dítě, má každá jeptiška dvě (i. e.
dovolí-li si představený něco nepříslušného,
dovolí si podřízení ještě více), Hnš. - Jeptišky,
šek, pl., f., podlouhlá jablka, temně červená,
uvnitř též červená. Jg.

Jeptišský, jeptišky, Nonnen-. J. klášter,
obyčej. Jg.

Jeptišství, jeptiství, n. Der Nounenstand.

Jg. -

Jer. Stará bulharština má dvě hlásky, které
se v abecedě nazývají jery; b jmenuje se tvrdé