622

pínati od čbtu, nihh-nouti, pi>nu, čbna — počí-
nati; b) v o: opona, zvon od pbnu, od starosl.
zvtn-eti (čes. zníti); c) v dlouhé ě, čili strč.
ie, novoč. í: mieniti — míniti od mbn-íti. Ht.,
Kt. — Pozn. Jak jiné slov. řeči s jery naklá-
daly, o tom vz S. N. IV. str. 238. atd. —
Vzato ze S. N. IV. 238. -239. (Gb. ), z Ht.
Zv. 67. — 69., z Kt. 8., 18. Ostatně vz nové
spisy: Bž. Ml. 8., Gb. Hl. str. 27. -32., 83.

Jeř, zastr. = jaro. Jir. — J., jař, jarní
obilí, die Sommersaat. Pobral mi mé obilí
jeř i ozim. Půh. Ol. 1412. — Gl. 82.

Jeřáb, řeřáb, řežáb, žeráv, zorav, a, m.,
pták bahní, grus, der Kranich. V jeřáb a řeřáb
střídají se ř a j a obé vzniklo ze ž: žeřáb.
Gb. 111. 97. Stran jeřáb a žeráv vz tamtéž
str. 93. Vz Souhláska. Jeřábí velmi pořádně
létají. Kom. Řežábi, když letí, všichni řadem
letí, vůdce následují. Rad. zv. J. kýhá. —
J.. nástroj, kterým se těžké věci nahoru ta-
hají, šlapací kolo. Der Krahn, Kranich, der
Storchschnabel, die Winde, die Wagenwinde.
Vz Jeřabí. J-bem táhnouti kamení, vodu,
zboží na břeh z lodí. Ros. Kolo jeřabí. V.
— J., sloup, na kterém dlouhé dřevo (váha)
pohybuje se, majíc na konci okov k vážení
vody. Die Ruthe am Brunnen. Bidlo u řeřábu.
D. — J. = na korábu stěžeň. — J., jeřábek,
bku, m., strom. J. obecný, die Eberesche, der
Sperberbaum, Vogelbeerbaum; pýřitý; jeřáb
oškeruše, der Speierling. Jg. Vz S. N. IV.
401. —402.

Jeřabatěti, ěl, ění, jeřabatým se státi,
strakatěti, gcsperbert werden; ježiti se, strup-
pig werden. Jg.

Jeřabatiti, il, cen, ení, jeřabaté činiti,
gesperbert machen; ježiti, struppig machen.

Jg. ┼

Jeřabatý, gesperbert, bunt gefiedert;
struppig. Chodí nevyspalý, celý jeřabatý.
Er. P. 262.

Jeřábče, ete, jeřábě, ěte, n., jeřabátko,
mladý jeřáb, junger Kranich. V.

Jeřábek, řeřábek, řežábek, bka, m.,
malý jeřáb. — J.., pták z pokolení divokých
kourův, tetrao bonasia, Haselhuhn, Rothhuhn.
J. panský pták a chlapská potrava. L., Pk.
Holub sedlský j. Rad. zv. Lepší holub v ruce,
než j. na střeše. Mus. — J., na Slov. =
tetřívek, Birkhuhn. — J. = nástroj k dělání
podobizen v černě. Storchenschnabel. Č.

Jeřaběti, ěl, ění = jeřabatěti. Naše husy
jeřabějí. Er. P. 284.

Jeřabí, řeřabí, řežábí, od jeřába pochá-
zející, Kranich-. J. zvuk, hlas n. kýhání,
V., přirození. Rad. zv. — J.. či jeřabí kolo,
kolo šlapací, samotížné, v kterém se chodí,
když se něco nahoru táhne. Jg. Tritt-, Tret-,
Schöpf-, Gangrad. Jg. — J., od jeřábu stromu,
Sperberbaum-. — J., nůsek, nos, der Kra-
nichschnabel.

Jeřabice, e, f., na Slov., jeřábek, Hasel-
huhn.

Jeřabina, y, f., řeřabina, jeřabinka, řeřa-
binka, jeřáb, strom, bobkový strom, břek.
Der Sperberbaum. D. J-ny bobky nesou.
Kom. — J., pl. j-ny = jahůdky n. bobky
jeřabové n. jeřabinové, Vogelbeere, Sperber-
baumbeere. J-ny naléceti, do ok dáti. D.
Strom jeřabinami vypeřiti. Šp.

Jeřabinný, řeřabinný, jeřabinový, jeřa-
binkový, řeřabinový, řeřabinkový. Sperber-
baum-, Sperbeer-. J. jahody, voda, pecky,
kyselina. Jg.

Jeřabiti, řeřabiti, il, en, ení = vlniti,
kräuseln. Neřeřabí svých vod. Gníd. — se.
Moře se řeřabí. D. — se kde. Vlna na hla-
dině mořské se řeřabí a čeří. Krok., Jg.

Jeřábník, u, m., řeřábník, pelargonium.
Rostl.

Jeřábový, řeřabový, řeřábový, Kranich-.
J. peří, chřtán n. hrdlo (dlouhé). — J. kolo,
jeřabí kolo, vz Jeřabí. J. dřevo, vz Jeřáb.
Das Sperberholz.

Jeřabý, jako jeřáb peřestý, sprenklicht.

— Plk.

Jeřaď, i, f., puky, vruby z jara nasazené,
jabřadky. Ms. z 15. stol. Neuer Trieb.

Jeřátko, a, n. jehně jarní. Jährling. Rkp.

Jeřavý = řeřavý, glühend. J. popel. Ms.

Jerej, e, m., mistus, ryba sumcovitá. Krok.

Jeremiada, y, f. Nářek, žalozpěv Jere-
miášův, jenž nad zbořením Jerusalema plakal.
Podobný nářek. Rk.

Jeremiáš, e, m., prorok, Jeremias.

Jereš, rše, jerš, m. Vz Jelec.

Jeřice, e, f. = jařice. — J., pták vrabcovitý.

Jeřicha = řeřicha.

Jericho, a, n., město v Palaestině, u Je-
rusalema. Vz S. N. IV. 242. Růže z Jericha,
jerišská, jeriská.

Jeřina = jařina.

Jeřka = hláska měkká jako: ď, f, ň, ř;
odtud jeřkový rým, za výraz jeřku mající:
loj—roj, voď—choď. Puch. Weicher Laut.

Jerlín, u, m., sophora, rostl. vikvovitá.

Jermeník, u, m., manganium. Rostl.

Jernau, Jaronov v prus. Slez.

Jeřní, vz Jarní. — J., desátek, vz Jeř.
Der Zehent von der Sommerfrucht. Půh.
brn. 1581.

Jeronym, Jerolím, Jarolím z Hieronymus.

— Jg.

Jerusalem, Jeruzalem, Jerusalém, Jeru-
zalém, a, m. (ě, f., dle St. skl. ), mě. v Pa-
laestině. Vz více v S. N.

Jerusalemský, jeruzalemský, jerusalém-
ský, jeruzalémský. Vz více v S. N. IV. 246.

Jes, a, jesen, a, m., jelec, hlaváč, hlava-
tice, der Alant (ryba); 2. die Alse, der Gold-
fisch. — J. = chrt, zastr. Ms. 1588. Boč. —
J., u, m., jesen, strom, die Esche. Puch.

Jeschken = Ještěd.

Jeselný = jeslový.

Jesen, V., jasen, jasan, u, m., Aesche,
Esche. J. stepilý, zakončitý, plaskoplodý,
čtyřhranný, klínoplodý, ořecholistý, úzko-
listý. Rostl. — J., a, m., vz Jes.

Jeseň, ě, f., jesen, u, m. = podzim, der
Herbst. Kakby mrzli klasi v stozě, by vezdy
jeseň byla? Rkk. 64. Jak sě množie tma
v jeseň (tak rozmnoží se Tatar množství).
Rkk. 50. Čas byl, kdy vytlačují hrozny vinné
pod jeseň. Troj.

Jesenec, nce, m., Tausendguldenkraut,
zeměžluč, rostl. L.

Jesenice, ic, pl., m., Jechnitz, v kraji
žateckém. Dle Budějovice.

Jeseník, a, Jeseníky, jesenické hory, das
Gesenke, východ. čásť Sudetů. Vz S. N.