Předchozí (621)  Strana:622  Další (623) |
|
|||
622
|
|||
|
|||
pínati od čbtu, nihh-nouti, pi>nu, čbna — počí-
nati; b) v o: opona, zvon od pbnu, od starosl. zvtn-eti (čes. zníti); c) v dlouhé ě, čili strč. ie, novoč. í: mieniti — míniti od mbn-íti. Ht., Kt. — Pozn. Jak jiné slov. řeči s jery naklá- daly, o tom vz S. N. IV. str. 238. atd. — Vzato ze S. N. IV. 238. -239. (Gb. ), z Ht. Zv. 67. — 69., z Kt. 8., 18. Ostatně vz nové spisy: Bž. Ml. 8., Gb. Hl. str. 27. -32., 83. Jeř, zastr. = jaro. Jir. — J., jař, jarní
obilí, die Sommersaat. Pobral mi mé obilí jeř i ozim. Půh. Ol. 1412. — Gl. 82. Jeřáb, řeřáb, řežáb, žeráv, zorav, a, m.,
pták bahní, grus, der Kranich. V jeřáb a řeřáb střídají se ř a j a obé vzniklo ze ž: žeřáb. Gb. 111. 97. Stran jeřáb a žeráv vz tamtéž str. 93. Vz Souhláska. Jeřábí velmi pořádně létají. Kom. Řežábi, když letí, všichni řadem letí, vůdce následují. Rad. zv. J. kýhá. — J.. nástroj, kterým se těžké věci nahoru ta- hají, šlapací kolo. Der Krahn, Kranich, der Storchschnabel, die Winde, die Wagenwinde. Vz Jeřabí. J-bem táhnouti kamení, vodu, zboží na břeh z lodí. Ros. Kolo jeřabí. V. — J., sloup, na kterém dlouhé dřevo (váha) pohybuje se, majíc na konci okov k vážení vody. Die Ruthe am Brunnen. Bidlo u řeřábu. D. — J. = na korábu stěžeň. — J., jeřábek, bku, m., strom. J. obecný, die Eberesche, der Sperberbaum, Vogelbeerbaum; pýřitý; jeřáb oškeruše, der Speierling. Jg. Vz S. N. IV. 401. —402. Jeřabatěti, ěl, ění, jeřabatým se státi,
strakatěti, gcsperbert werden; ježiti se, strup- pig werden. Jg. Jeřabatiti, il, cen, ení, jeřabaté činiti,
gesperbert machen; ježiti, struppig machen. Jg. ┼
Jeřabatý, gesperbert, bunt gefiedert;
struppig. Chodí nevyspalý, celý jeřabatý. Er. P. 262. Jeřábče, ete, jeřábě, ěte, n., jeřabátko,
mladý jeřáb, junger Kranich. V. Jeřábek, řeřábek, řežábek, bka, m.,
malý jeřáb. — J.., pták z pokolení divokých kourův, tetrao bonasia, Haselhuhn, Rothhuhn. J. panský pták a chlapská potrava. L., Pk. Holub sedlský j. Rad. zv. Lepší holub v ruce, než j. na střeše. Mus. — J., na Slov. = tetřívek, Birkhuhn. — J. = nástroj k dělání podobizen v černě. Storchenschnabel. Č. Jeřaběti, ěl, ění = jeřabatěti. Naše husy
jeřabějí. Er. P. 284. Jeřabí, řeřabí, řežábí, od jeřába pochá-
zející, Kranich-. J. zvuk, hlas n. kýhání, V., přirození. Rad. zv. — J.. či jeřabí kolo, kolo šlapací, samotížné, v kterém se chodí, když se něco nahoru táhne. Jg. Tritt-, Tret-, Schöpf-, Gangrad. Jg. — J., od jeřábu stromu, Sperberbaum-. — J., nůsek, nos, der Kra- nichschnabel. Jeřabice, e, f., na Slov., jeřábek, Hasel-
huhn. Jeřabina, y, f., řeřabina, jeřabinka, řeřa-
binka, jeřáb, strom, bobkový strom, břek. Der Sperberbaum. D. J-ny bobky nesou. Kom. — J., pl. j-ny = jahůdky n. bobky jeřabové n. jeřabinové, Vogelbeere, Sperber- baumbeere. J-ny naléceti, do ok dáti. D. Strom jeřabinami vypeřiti. Šp. |
Jeřabinný, řeřabinný, jeřabinový, jeřa-
binkový, řeřabinový, řeřabinkový. Sperber- baum-, Sperbeer-. J. jahody, voda, pecky, kyselina. Jg. Jeřabiti, řeřabiti, il, en, ení = vlniti,
kräuseln. Neřeřabí svých vod. Gníd. — se. Moře se řeřabí. D. — se kde. Vlna na hla- dině mořské se řeřabí a čeří. Krok., Jg. Jeřábník, u, m., řeřábník, pelargonium.
Rostl. Jeřábový, řeřabový, řeřábový, Kranich-.
J. peří, chřtán n. hrdlo (dlouhé). — J. kolo, jeřabí kolo, vz Jeřabí. J. dřevo, vz Jeřáb. Das Sperberholz. Jeřabý, jako jeřáb peřestý, sprenklicht.
— Plk.
Jeřaď, i, f., puky, vruby z jara nasazené,
jabřadky. Ms. z 15. stol. Neuer Trieb. Jeřátko, a, n. jehně jarní. Jährling. Rkp.
Jeřavý = řeřavý, glühend. J. popel. Ms.
Jerej, e, m., mistus, ryba sumcovitá. Krok.
Jeremiada, y, f. Nářek, žalozpěv Jere-
miášův, jenž nad zbořením Jerusalema plakal. Podobný nářek. Rk. Jeremiáš, e, m., prorok, Jeremias.
Jereš, rše, jerš, m. Vz Jelec.
Jeřice, e, f. = jařice. — J., pták vrabcovitý.
Jeřicha = řeřicha.
Jericho, a, n., město v Palaestině, u Je-
rusalema. Vz S. N. IV. 242. Růže z Jericha, jerišská, jeriská. Jeřina = jařina.
Jeřka = hláska měkká jako: ď, f, ň, ř;
odtud jeřkový rým, za výraz jeřku mající: loj—roj, voď—choď. Puch. Weicher Laut. Jerlín, u, m., sophora, rostl. vikvovitá.
Jermeník, u, m., manganium. Rostl.
Jernau, Jaronov v prus. Slez.
Jeřní, vz Jarní. — J., desátek, vz Jeř.
Der Zehent von der Sommerfrucht. Půh. brn. 1581. Jeronym, Jerolím, Jarolím z Hieronymus.
— Jg.
Jerusalem, Jeruzalem, Jerusalém, Jeru-
zalém, a, m. (ě, f., dle St. skl. ), mě. v Pa- laestině. Vz více v S. N. Jerusalemský, jeruzalemský, jerusalém-
ský, jeruzalémský. Vz více v S. N. IV. 246. Jes, a, jesen, a, m., jelec, hlaváč, hlava-
tice, der Alant (ryba); 2. die Alse, der Gold- fisch. — J. = chrt, zastr. Ms. 1588. Boč. — J., u, m., jesen, strom, die Esche. Puch. Jeschken = Ještěd.
Jeselný = jeslový.
Jesen, V., jasen, jasan, u, m., Aesche,
Esche. J. stepilý, zakončitý, plaskoplodý, čtyřhranný, klínoplodý, ořecholistý, úzko- listý. Rostl. — J., a, m., vz Jes. Jeseň, ě, f., jesen, u, m. = podzim, der
Herbst. Kakby mrzli klasi v stozě, by vezdy jeseň byla? Rkk. 64. Jak sě množie tma v jeseň (tak rozmnoží se Tatar množství). Rkk. 50. Čas byl, kdy vytlačují hrozny vinné pod jeseň. Troj. Jesenec, nce, m., Tausendguldenkraut,
zeměžluč, rostl. L. Jesenice, ic, pl., m., Jechnitz, v kraji
žateckém. Dle Budějovice. Jeseník, a, Jeseníky, jesenické hory, das
Gesenke, východ. čásť Sudetů. Vz S. N. |
||
|
|||
Předchozí (621)  Strana:622  Další (623) |