624

klademe ve větách hlavních žádné spojky
souvztažné, jako se to v němčině děje, kde
Hlavní věta počíná obyčejně od spojky so;
když však v češtině souvztažné spojky po-
třebí, klade se: tedy, tehdy, tu, avšak nikdy::
tak, jehož se v obecné mluvě po německu
velmi zhusta užívá. Nepůjdeš-li se mnou,
tak se budu hněvati šp. m. budu se hně-
vati n. tehdy budu se hněvati. Vz Zk.
Skl. 469. —470., Brs. 122., 173.

Jestnosť, jistnosť, i, f., pol. = bytnosť,
jsoucnosť. Das Dasein, die Existenz.

Jestný, jistný, pol. = bytný, jsoucí, existi-
rend. L.

Jestojska, y, f., krmě, Speise. Žalt. vit.

Jestojský, zastr., essentialis. Pass.

Jestojství, n., zastr. = jestosť, die Wesen-
heit, das Wesen.

Jestosť, i, f., zastr., bytnosť, když co jest,
das Dasein; 2. to, co jest, das Wesen. Scip.

Jestota, y, f., das Wesen, zastr. Krok.,
Mark., Mus.

Jestotnosť, i, f., die Realität. Rk.

Jestotný, jistotu mající, wesentlich. — J.
znak, potah. Mark., Krok. — J., což v pravdě
jest, wirklich seiend, real. J. byt, moc. Mus. Jg.

Jestřáb, a, m. (zastar. jastřáb), jestřábek,
bka, něm. Habicht, lat. accipiter, dle S. N.
slove astur palumbarius. Vz Gb. III. 64. J.
pěnikavý, černý, peřestý, křepelčí, císařský.
V. Fičí j. v oblacích. Jel. Před j-bem se
krýti. Us. Utrhnouti se na chudé jako j.
na kuře. Ctib. Běda té slepici, na kteréž se
j. učí (o nových lékařích). Mus. Na co starý
j. chodí, tím se lovem baví mladí. L. — Jg.

Jestřábatý, habichtsartig. L.

Jestřábě, ěte, jestřabátko, a, n., mladý
jestřáb.

Jestřábec, bce, m. = jestřábek, pták, vz
Jestřáb. Kleiner Habicht. — J., rostlina,
jestřabí bylina, das Habichtskraut. J. horní,
bradavníkový, kosmáček, pochybný, myší
ouško, podokolkový, klasový, zední, blatný,
velkokvětý, baldaškovatý. L. — Jg.

Jestřábek, bka, m., malý jestřáb.

Jestřáběti, 3. pl. -bějí, ěl, ění, zjestřáběti
= jestřabí povahu přijímati, zum Habicht
werden. Jg. Když sova zjestřábí, výše lítá
než sokol (pán z nuzníka těžký). Jg. Vz
Jestřábiti.

Jestřabí, Habichts-. J. přirození, nos; by-
lina, Habichtskraut. Jg.

Jestřabice, f., ves u Kyjeva na Mor. Mřk.

Jestřabina, y, f., jestřabí bylina, das
Pestilenzkraut, Ziegenkraut. V.

Jestřábiti = jestřábem činiti, zum Habicht
machen. — se = jestřáběti. Když se vrána
zjestřábí, hleďte se ptáci (když chudý moci
dostane, neumí jí než k tyranství užívati).
Ros. — Jg.

Jestřábník, a, m., myslivec honící je-
střábem. Šp. — J., u, m. = jestřabina. Rostl.

Jestřábovec, vce, m., der Habichtsstein.
Rk. —

Jestřábový = jestřabí. J. péro. Habichts-.

Jg —

Jestřebec, bce, m., jm. místní. Mus.

Jestřebí, n. Jastersdorf, v Přerovsku na
Mor. Vz Gb. Hl. G4. — J., Habichtsstein, Hab-
stein, mě. v Litoměřicku.

Jestvo, a, n. = jestosť, das Wesen, das
Seiende.
Jesuita, y, m., pl.: Jesuité, ův. Der Jesuit.

— Jesuitism-us, u, m., z lat. Vz více v S.
N. IV. 251. Vz Jezuita.

Jesutnosť, zastar., nyní lépe: ješitnosť. Jg.

Jesutný = ješitný.

Ješče = ještě. Kat.

Ješit, jesit, jesiut, zastr. = marný, bez
výsledku, vergeblich, leer, eitel. V ješit —
prázdno, marně, darmo, eitel, umsonst. Boha
v jesit nejmenujte. St. skl. V ješut by chra-
brosť, udatenstvie. Rkk.

Ješitenství, n., ješitnosť, marnosť. Výb. I.

Ješitněti, ěl, ění = marněti, eitel werden.
Jg. —

Ješitniti, eitel machen. Jg.

Ješitno, ješitně = darmo, vergeblich. Tu
sien ješutno v Tatary teče. Rkk. Jar. 83. Vsak
se vsě jesiutně děje. St. skl. Jesiutně Boha
vzývati. St. skl.

Ješitnosť, i, f., ješitenství = marnosť,
prázdnosť, lat. vanitas, něm. Eitelkeit. Kde
jest mnoho snů, tu jest mnoho ješitenstvie.
Leg. Biskup ho často z ješitenstvie trestal.
Pass.

Ješitný (strč. ješiutný) z jašiťsa = blázněti.

— J. = marný, daremný, eitel. J. člověk,
zámysl, slovo, muž, chvála, smích, vášně,
srdce. Leg., Hus., Tkadl. Světské, ješitné
chvály hledá. Leg. O ješitných věcech mluviti.
Leg., Hus. V tělesné kráse slovutná a ve
všech svých mravích ješitná. Leg. — J. =
prázdný, leer. Bohaté pustil j-né. Hod. sv.
Mář. —

Ješiut (v ješut), na zmar. Jir. Vz Ješit.

Ješov, a, m., místo v Olomoučtě, Alttisch.
Mus.

Ještě, v obec. mluvě eště, na Slov. ešče.
Vz J. — J. = posud, posavad, až posavad.
Dnes j. živ. Ještě nepřišel. Cos j. tu? V.
Vymlouvá se, an ho j. neviní. Nevýskej, ještěs
nepřeskočil. Ještě mu brky nedorostly a už
chce létati. Neví j., kam pěnkava nosem sedá.
Skončils? J. ne. Us. — J. = již, schon. Jakob
j. v životě matky od Boha milovaný. L. —
J. = znamená přidání, zmnožení, více, dále,
nochmals, noch weiter, noch mehr, ferner noch.
J. tím více se ho bál. Br. Nabral si ještě
více synů a dcer. Br. J. něco přidali. D.
U komp. = lat. etiam. Gajus doctus est, Titus
etiam doctior, Titus ještě učenější. Kos. Jest
j. větší než byl. — J. = nad to, k tomu ještě,
anobrž, und noch dazu, oben drein, ja was
noch mehr ist. J. k tomu. V. Aniž mají na
tom dosti, ale že ještě mají za to. Br. Ty
pak miluješ zkaziti město, a to ještě hlavní
město v Israeli. Br.

Ještěd, a, m., hora u Liberce, něm. Jeschken,
Jeschkenberg. Vz více v S. N.

Ještěr, a, m. (zastr. ješčer), die Eidechse.

— Ještěři = 1. štítnatí, 2. šupinatí či praví,
3. kroužkovití, 4. veleještěři, 5. vodní, 6. lí-
tající. S. N. — J., jedovatý, zlý had, die
Natter, Otter. V. — J. = drak, saň, Der
Drache, Lindwurm — J. = nemoc koňská,
myš, der Koller. Kůň má ještěra. D. — J.,
hadové koření, kuří noha, ďáblík, die Drachen-
wurz. D., Jád. — J., znamení nebeské, der
Scorpion. Troj. — Vz Plazi.