625

Ještěrče, ete, n., ještírče, ještěrčátko,
ještírčátko = mladý ještěr. Jel.

Ještěrčí, Eidechsen-, Ottern-. J. plemeno,
Br., pokolení, D., žluč (jed), jed (Otterngift).
V. — J. huba = zlá. Us. — Vz Ještěrka.

Ještěří, Vipern-. J. jazyk. Jel.

Ještěřice, e, f. = ještěrka.

Ještěrka, y, f., ještěřice, die Eidechse.
V Opav. jašťurka, což by přehlasovaně znělo:
ještirka. Pk. J. obecná (zelená, sivá), vodní,
živorodá, chlumní, tmavá, zelená. S. N. Ještěrky
nejsou jedovaté. — J. = zmije, die Natter,
Viper, v. J. jedovatá, vlaská (křeček). Jg.

— J. == nevděčný, jedovatý jako zmije. Je-
štěřice zrádná. Hlas. — J. jezerní, ryba. L.

— J. = malé dělo. L.

Ještěrkovitý, eidechsenähnlich. Rk.

Ještěrkový, Eidechsen-.

Ještěrovitý, k ještěru podobný, eidechsen-
artig. —

Ještěrový, Eidechsen-, Vipern-, Drachen-.
J. hlava, ocas. Troj.

Ještírče, ete, n. = ještěrce.

Ješto. Vz Ježto.

Ješutně, ješutno = marně. Rkk. 49. Vz
Ješit, Ješitno.

Jetel, e, m., dětel, jetélek, jetýlek, tri-
folium. Der Klee. J. m. dětel, j změkčeno z d.
Vz Souhláska, Gb. Hl. 107. V již. Čech.
jertel, vz r. J. višňový, nivný, prostřený,
zvrhlý (bílý), plazivý, červenavý, nachový,
rolní (šedivý), chlumní (žlutý, horský), pod-
horní, křivolaký, luční n. brabantský (červený,
paličkovatý), jahodnatý n. jahodový, švédský,
zelený, Jg., Kh., Šp., bilý (koníček), brázděný,
hlinožlutý, nitkovitý. Ihl. Zelený jako dětel
(jako brčál). Pastva na jeteli. J. sekati, kositi,
sušiti, síti, přehrabávati, kopiti, voziti, mlátiti,
na půdu skládati. Jetelem krmiti. Kráva je-
telem se nadula. J. dobrá píce. Us. — J.
kyselý n. zaječí (modrohlávek), Sauerklee. D.

— J. kozí (mlíčník), der Geisklee. Um. les.
Širokolistý kozí d. Kozí dětel černý n. oby-
čejný, chlupatý, křovatý. — J. matky boží,
svaté Maří, kuří noha. — J. hořký. D., Reš.

Jetelice, e, jetelička, y, f., keř, die Besen-
pfrieme. Um. les.

Jetelíček, vz Jetel.

Jeteličný = jetelní. J. semeno. Um. les.

Jetelina, dětelina, y, f., na Mor. jatelina,

na Slov. ďatelina = jetel, der Klee. Hříbatům

d-nu dávati. Ja. D-nu síti. Koll. Vz Jetel.

Jeteliště, děteliště, ě, jetelinisko, das
Kleefeld. Puch.

Jetelní, -ný. J. seno, píce, Klee-. Zlob.

Jetelování, n., die Kleefütterung. Svob.

Jetelováti, jetelem krmiti, mit Klee füttern.
Us. -

Jetelovina, y, f., jetelová sláma. Puch.
Kleestroh.

Jetelovitý, kleeartig. Rostl.

Jetelovna, y, f., Kleekammer. Rk.

Jetelový. J. list, semeno, sláma. Us. Klee-.

Jeter (děver, svak, svakr, švakr), bratr man-
želův; manželka jeho: jetrva, jetřev. Pt.
Schwager.

Jetev, v obec. mluvě m. větev. Vz Větev.

Jeti. Přehlasovaný kmen jed z jad obje-
vuje se jen ve tvarech kmene přítomného
času: jed-u, -eš, -e, -eme, -ete, -ou; jeď,

jeď-me, jeď-te; jed-a, -ouc a -ouce; ve tvarech
kmene inft. zaniká d vysouváním: je-ti, je-v,
je-1, je-to, někdy i je-no (zastr. ). Příčina toho
jest makavá, vezmeš-li do úvahy, že by infini-
tivné tvary dle jed tvořené tak zněly, jako
u bezsponového jím, totižto: jísti, jed, jed-1
a jed-e-no. Jen v obec. češt. slýcháme stále
infinitiv ject m. jes-t z jed-t a jís-t u jím. (Dle
Bž. m. jed-s-t; s vsuvné k odklizení nelibé
skupeniny dt; ds smísí se v c: ject. Slovenčina
místo slovesa toho užívá zvratných: niesť sa
(na koni) a viezť sa (vehi). Ht. Sr. m. 310.
Fut.: pojedu; ne: budu jeti. Sup. jet. O strčes.
časování vz Kt. 89. — J. = jeti na (ve) voze,
vozem, fahren; bráti se kam, sich begeben,
gehen, fahren, reisen; běžeti, rennen, laufen,
schnell gehen; jezditi, 3. pl. dí, jezdi, -dě
(íc), il, děn, ění; jezdívati = často jeti, oft
fahren, reiten; cestovati, reisen; rutschen,
wetzen; pojímati se, reiten; dle vůle s někým
nakládati, auf einem herumreiten. Jg. — abs.
Jeď. Us. Kam pak zase jedeš (běžíš)? Us.
Kdo maže, ten jede. Šp., Jd. Nemocný as
pojede (umře), wird abfahren. Dch. — co.
Jel jsem veliký kus cesty. Nt. — koho:
koně, šp. m. na koni. Také Brs. 95. a Ht.
v Bruse 278. tuto vazbu zamítají. — na čem.
Jeti na koni; Jeti na pěším, na apoštolském
(koni). V. Na lodi. Jg. Jede Janek na koníčku.
Prov. Jg. J. na voze. Alx. Na zlatém koníčku
do nebe jeti. Er. P. 5. Jezditi na brůně, na oslu,
na holi. D. Dievka na koni jezdieše. Dal. 8. Na
tom se ustavičně jezdí. V. Na hřbetě čím,
někomu na hřbetě jezditi = dle vůle s ním
nakládati. Vz Hřbet. — kam (do čeho, za
kým, na co, v co, proti komu, ke komu,
pro co). Jeti do ciziny, Jg., do Ríma. Dal.
Jeli mu do pole. Us. Ti svatí jezdili jsou
a to do Říma k otci svatému. Bart. Kr. 182.,
23. J. za bratrem. Jg. Koníčky do mlýna j.
Er. P. 290. Už do vojny jedeme. Er. P. 450.
Na projíždku jeti. Jg. Jeti na koráb (na
mizinu). V., na medvěda, na zástupy nepřátel
(proti nim táhnouti), Us., na pravou, na levou
ruku, Rf., na lov, Anth. I. 162., na picování,
Let. 110., na korunovanie, do města na kvas.
Let. II. 269. Zemané na svůj groš na vojnu
jedú. Hos. 83. Pojedeme na hon do pole. Er.
P. 480. Čarodějnice jezdí na lysou horu (na
pometle, na ožehu). L. Purkrabí kdyžby na
meze jeti měl, tehdy původ má poň přijeti.
VI. zřízení 384. V bláto jeli. Us. Jeďte
v hora. Er. P. 480. Z domu pro kořisť jeli.
Alx. 1105. Jeti proti nepříteli, Vrat., proti
vodě. Us. Patron jezdí po (= pro) sladkou
vodu, po zboží. Pref. 50. Vz Po. Jezditi pro
drahé koření. Jedu pro zboží do Prahy. Er.
P. 28., 481. Jeti ku Praze. Us. Lékař k ne-
mocným jezdí. Us. Vojáci jedou k horám.
Er. J. k městu. Alx. 1102. — za čím. Vůz
za vozem jede. Us. Za niem (jede) ves lud.
Rkk. 36. — komu. Huba mu jede (rychle
mluví). Jg. — kudy (po čem, čím, přes
co, skrze co). J. po zemi, po vodě (plaviti).
Us. Po břehu na koních jeli. Vrat. Po hrázi.
Er. P. 330. Po kraji jezditi. J. tr. J. branou,
Us., horami, Pref. -343., hájem. Sš. P. 543.
Jezditi po cestách, Sš. P. 39., po loviech.
Výb. I. 440. Jezditi po moři, V., po cizích
krajinách, po světě. Har. Jeti polem, lesem,