Předchozí (624)  Strana:625  Další (626) |
|
|||
625
|
|||
|
|||
Ještěrče, ete, n., ještírče, ještěrčátko,
ještírčátko = mladý ještěr. Jel. Ještěrčí, Eidechsen-, Ottern-. J. plemeno,
Br., pokolení, D., žluč (jed), jed (Otterngift). V. — J. huba = zlá. Us. — Vz Ještěrka. Ještěří, Vipern-. J. jazyk. Jel.
Ještěřice, e, f. = ještěrka.
Ještěrka, y, f., ještěřice, die Eidechse.
V Opav. jašťurka, což by přehlasovaně znělo: ještirka. Pk. J. obecná (zelená, sivá), vodní, živorodá, chlumní, tmavá, zelená. S. N. Ještěrky nejsou jedovaté. — J. = zmije, die Natter, Viper, v. J. jedovatá, vlaská (křeček). Jg. — J. == nevděčný, jedovatý jako zmije. Je-
štěřice zrádná. Hlas. — J. jezerní, ryba. L. — J. = malé dělo. L.
Ještěrkovitý, eidechsenähnlich. Rk.
Ještěrkový, Eidechsen-.
Ještěrovitý, k ještěru podobný, eidechsen-
artig. — Ještěrový, Eidechsen-, Vipern-, Drachen-.
J. hlava, ocas. Troj. Ještírče, ete, n. = ještěrce.
Ješto. Vz Ježto.
Ješutně, ješutno = marně. Rkk. 49. Vz
Ješit, Ješitno. Jetel, e, m., dětel, jetélek, jetýlek, tri-
folium. Der Klee. J. m. dětel, j změkčeno z d. Vz Souhláska, Gb. Hl. 107. V již. Čech. jertel, vz r. J. višňový, nivný, prostřený, zvrhlý (bílý), plazivý, červenavý, nachový, rolní (šedivý), chlumní (žlutý, horský), pod- horní, křivolaký, luční n. brabantský (červený, paličkovatý), jahodnatý n. jahodový, švédský, zelený, Jg., Kh., Šp., bilý (koníček), brázděný, hlinožlutý, nitkovitý. Ihl. Zelený jako dětel (jako brčál). Pastva na jeteli. J. sekati, kositi, sušiti, síti, přehrabávati, kopiti, voziti, mlátiti, na půdu skládati. Jetelem krmiti. Kráva je- telem se nadula. J. dobrá píce. Us. — J. kyselý n. zaječí (modrohlávek), Sauerklee. D. — J. kozí (mlíčník), der Geisklee. Um. les.
Širokolistý kozí d. Kozí dětel černý n. oby- čejný, chlupatý, křovatý. — J. matky boží, svaté Maří, kuří noha. — J. hořký. D., Reš. Jetelice, e, jetelička, y, f., keř, die Besen-
pfrieme. Um. les. Jetelíček, vz Jetel.
Jeteličný = jetelní. J. semeno. Um. les.
Jetelina, dětelina, y, f., na Mor. jatelina,
na Slov. ďatelina = jetel, der Klee. Hříbatům
d-nu dávati. Ja. D-nu síti. Koll. Vz Jetel.
Jeteliště, děteliště, ě, jetelinisko, das
Kleefeld. Puch. Jetelní, -ný. J. seno, píce, Klee-. Zlob.
Jetelování, n., die Kleefütterung. Svob.
Jetelováti, jetelem krmiti, mit Klee füttern.
Us. - Jetelovina, y, f., jetelová sláma. Puch.
Kleestroh. Jetelovitý, kleeartig. Rostl.
Jetelovna, y, f., Kleekammer. Rk.
Jetelový. J. list, semeno, sláma. Us. Klee-.
Jeter (děver, svak, svakr, švakr), bratr man-
želův; manželka jeho: jetrva, jetřev. Pt. Schwager. Jetev, v obec. mluvě m. větev. Vz Větev.
Jeti. Přehlasovaný kmen jed z jad obje-
vuje se jen ve tvarech kmene přítomného času: jed-u, -eš, -e, -eme, -ete, -ou; jeď, |
jeď-me, jeď-te; jed-a, -ouc a -ouce; ve tvarech
kmene inft. zaniká d vysouváním: je-ti, je-v, je-1, je-to, někdy i je-no (zastr. ). Příčina toho jest makavá, vezmeš-li do úvahy, že by infini- tivné tvary dle jed tvořené tak zněly, jako u bezsponového jím, totižto: jísti, jed, jed-1 a jed-e-no. Jen v obec. češt. slýcháme stále infinitiv ject m. jes-t z jed-t a jís-t u jím. (Dle Bž. m. jed-s-t; s vsuvné k odklizení nelibé skupeniny dt; ds smísí se v c: ject. Slovenčina místo slovesa toho užívá zvratných: niesť sa (na koni) a viezť sa (vehi). Ht. Sr. m. 310. Fut.: pojedu; ne: budu jeti. Sup. jet. O strčes. časování vz Kt. 89. — J. = jeti na (ve) voze, vozem, fahren; bráti se kam, sich begeben, gehen, fahren, reisen; běžeti, rennen, laufen, schnell gehen; jezditi, 3. pl. dí, jezdi, -dě (íc), il, děn, ění; jezdívati = často jeti, oft fahren, reiten; cestovati, reisen; rutschen, wetzen; pojímati se, reiten; dle vůle s někým nakládati, auf einem herumreiten. Jg. — abs. Jeď. Us. Kam pak zase jedeš (běžíš)? Us. Kdo maže, ten jede. Šp., Jd. Nemocný as pojede (umře), wird abfahren. Dch. — co. Jel jsem veliký kus cesty. Nt. — koho: koně, šp. m. na koni. Také Brs. 95. a Ht. v Bruse 278. tuto vazbu zamítají. — na čem. Jeti na koni; Jeti na pěším, na apoštolském (koni). V. Na lodi. Jg. Jede Janek na koníčku. Prov. Jg. J. na voze. Alx. Na zlatém koníčku do nebe jeti. Er. P. 5. Jezditi na brůně, na oslu, na holi. D. Dievka na koni jezdieše. Dal. 8. Na tom se ustavičně jezdí. V. Na hřbetě čím, někomu na hřbetě jezditi = dle vůle s ním nakládati. Vz Hřbet. — kam (do čeho, za kým, na co, v co, proti komu, ke komu, pro co). Jeti do ciziny, Jg., do Ríma. Dal. Jeli mu do pole. Us. Ti svatí jezdili jsou a to do Říma k otci svatému. Bart. Kr. 182., 23. J. za bratrem. Jg. Koníčky do mlýna j. Er. P. 290. Už do vojny jedeme. Er. P. 450. Na projíždku jeti. Jg. Jeti na koráb (na mizinu). V., na medvěda, na zástupy nepřátel (proti nim táhnouti), Us., na pravou, na levou ruku, Rf., na lov, Anth. I. 162., na picování, Let. 110., na korunovanie, do města na kvas. Let. II. 269. Zemané na svůj groš na vojnu jedú. Hos. 83. Pojedeme na hon do pole. Er. P. 480. Čarodějnice jezdí na lysou horu (na pometle, na ožehu). L. Purkrabí kdyžby na meze jeti měl, tehdy původ má poň přijeti. VI. zřízení 384. V bláto jeli. Us. Jeďte v hora. Er. P. 480. Z domu pro kořisť jeli. Alx. 1105. Jeti proti nepříteli, Vrat., proti vodě. Us. Patron jezdí po (= pro) sladkou vodu, po zboží. Pref. 50. Vz Po. Jezditi pro drahé koření. Jedu pro zboží do Prahy. Er. P. 28., 481. Jeti ku Praze. Us. Lékař k ne- mocným jezdí. Us. Vojáci jedou k horám. Er. J. k městu. Alx. 1102. — za čím. Vůz za vozem jede. Us. Za niem (jede) ves lud. Rkk. 36. — komu. Huba mu jede (rychle mluví). Jg. — kudy (po čem, čím, přes co, skrze co). J. po zemi, po vodě (plaviti). Us. Po břehu na koních jeli. Vrat. Po hrázi. Er. P. 330. Po kraji jezditi. J. tr. J. branou, Us., horami, Pref. -343., hájem. Sš. P. 543. Jezditi po cestách, Sš. P. 39., po loviech. Výb. I. 440. Jezditi po moři, V., po cizích krajinách, po světě. Har. Jeti polem, lesem, |
||
|
|||
Předchozí (624)  Strana:625  Další (626) |