626

krajem. Us. Můj milý jede silnici bílou za
jinou milou. Er. P. 192. J. mimo něčí dům,
po stráni, podlé sousedovy zahrady. Us.
Cestou přes pole j. V. Jezditi světem (cesto-
vati), Hlas., starými cestami (vz Cesta). Plk.
J. přes pole, V., přes les, přes kraj. Jg.
Jeti skrze město. Jg. — po čem. Po hlase
jel. Anth. I. 162. Dobytek po sobě jezdí
(pojímá se). Us. Po někom jezditi (pomlou-
vati ho). Ten po jednom pořád jezdí. Us.
Panská láska po zajících jezdí. Jg. — jak
(po čem, čím, v čem, oč, s čím). Stráže
jedou po tlupách. Har. II. 252. Vesele po
svém jede. St. skl. IV. 214. Jeti krokem,
cvalem, tryskem. Šp. Můj milý jede od Prahy
domů čtyřmi koníčky. Er. P. 101. Jeti poštou.
Penězi, dary na někoho jeti (porušiti ho).
Svědectvím tím na nás jede. L. Dobrým
větrem rychle jsme jeli. Har. Jede svou hlavou
(dělá po své hlavě). L. J. někam zlým úmyslem.
Žer. Záp. II. 90. J. řadem, Har. II. 16., kradem,
St. skl. V. 9., skokem k moři. Vrat. Cizími
saněmi nejezdi. Č. V tisících jede. Vz Pyšný,
Lb. J. v chumáči. Csk. V. mnoha koních jezdí.
V. Jezditi o závod. Šp. Čtyřmi koňmi jezditi.
Ml. Jezditi po zadku. Us. Po jednom jezditi.
Rf. Jeti s velikou slávou, Chč. 305., s velikú
pýchu. Kat. 215. — s kým, s čím. Jeti
s vojskem. Us. S koňmi do pole j. Er. P.
432. J. někam se synem, Us., se sousedem,
s vozem. Rk. Pojedeni pro ně s kočárem.
Er. P. 422. — odkud. Jeli jsme právě od
lesa. Aby nikdo ze země nejezdil na žoldy
proti zemi. Pr. Vz Hody. — v čem: ve voze.
Us. — proč. Z kratochvíle někam jeti. Us.
Z něčího přikázání někam j. Kat. 214. —
kdy. J. někam dnem i nocí (instr. času).
Anth. I. 71. Po vyřízení všech věcí jel (lépe:
vyřídiv, všecky věci). Vrat. — kam na jak
dlouho: na týden. Č. — s inft. Protož
spěšně král jel spokojiti těch věcí. Br. —
se supin. Jel brodit koní. Šp. — aby. Jel
do města, aby sestru navštívil. — s adv.
Jel dále, zpět, pryč, jinam, zpátkem atd. Us.

1. Jetí, n. — jízda, das Fahren, Reiten.
— Us.

2. Jetí, n. J. (zajetí) koně, člověka. Die
Arrestirung, widerrechtliche Gefangennahme.
Kn. Rož. — Gl. 82. Z jetie jeden póhon:
právo pohoniti jako z plena. Kn. rož. 160.

Jetrev = jatrev.

Jetřich, Dětřich, a, Jetříšek, ška, m.,
Theodoricus; Dittrich. (Gl. ). Nejsi Jetřichem
Berúnským, by z tebe oheň pálil a šel jako
z výhně od kováře. Ctib.

Jetřichovice, pl., dle Budějovice, ves se
zámkem v Táborsku. Vz S. N.

Jetřiti = jitřiti.

Jetrník = jatrník.

Jetrva, vz Jeter.

Jetýlek, lépe: jetélek, vz Jetel. Jg.

Jetzlau, Jezlov u Jihlavy na Mor.

Jev, dříve jav, u, m., jevo, n. = světlo,
jasnosť, patrnost', Licht, Offenbarkeit. Aby
vše mi bylo jevo, chtěl mne vésti. Koll. —
Užívá se ho jen v těchto způsobech mluvení:
v jev, na jev, na jevo, na jevu, na jevě =
otevřeně, veřejně, patrně, jasně, klar. offen-
bar, sichtbarlich. Potom rozmyslně v jev
vyjde lev. Puch. Na jevo něco vynésti, dáti,

vydati (na světlo, na den). Na jevo přijíti.
D. Tajné věci na jevo (na světlo) vyjdou.
Kom. To co pohřbeno, zase na jevo vyná-
šeti. V. Na jevo nedáti (tajiti). V. Na jevo
vyjíti, choditi, přijíti. D. Nyní vyšli (přišli,
V. ) na jevo hříchové tvoji. Br. Věc vyjde
na jevo. Něco v něčem na jevo staviti: zá-
kony v knihách. Br. — Na jevě, na jevu,
na jevo býti. Na jevě ukázána postava oku,
ježto však nebyla vlastnie postava té věci. Št.
Hřích tvůj na jevě jest. Štelc. Rozkoší svo-
bodno na jevě užívati. V. Byl na jevě v tom
dráždění sebe. Št. — Na jevě, na jevu, pro-
tiva spaní. Což ve snách počal, na jevě do-
konal. Živ. Karla IV. Ve sně-li toto čili na
jevě mluvíš. Pass. 1009. — Leg., Háj., St.
skl. — Na jevě = pod nebem. Ne pod stře-
chou, ale na jevě. L.

Jevdoška, y, f., pták slukovitý.

Jevičko, a, n., místo v Brněnskú, Ge-
witsch. Vz vice v S. N.

Jevisko, a, m., Erscheinung.

Jevišovice, pl., dle Budějovice, Jaispitz
u Znojma. Mus. Vz S. N.

Jeviště, ě, n., místo, kde se co jeví. Der
Schauplatz, die Bühne. J. v divadle, místo,
na kterém herci hrají. Když spisovatel své
obrazy na jeviště v život uvedené spatří.
Mus. Něco na jeviště přivésti. Nz. Proměna
na jevišti, Verwandlung auf der Bühne. Dch.
Zcela nové a vkusné j. s mnohými dekora-
cemi staví se již v místnostech Sokola u Bílé
růže. Pokrok 1870. č. 51. (Zk. )

Jevitel, e, m., der Offenbarer.

Jevitelka, jevitelkyně, ě, f., die Offen-
barerin.

Jeviti, 3. pl. -ví, jev, -vě (íc), il, ven,
vení; jevíváti = jevným činiti, offenbaren,
bekannt machen, ans Licht geben. Jg. —
co: srdce, radu, Jg., radost'. — co, se kde
(komu). Bůh se jim v mracích jevil. Jevil
na sobě lásku pro přátely. — co kdy. Jevil
při tom soustrasť. Jevil v tomto případě
strach. — co kde čím. Jevil před ním
vážnými slovy své naděje. — co proti
komu. Jevil proti tomu nechuť. Us.

Jevně, öffentlich. Méně škodí, kdo jevně
škodí.

Jevnosnubný. J. rostliny, phanerogama,
v nichž údy plodící na jeve jsou. Rostl.

Jevnosnubstvo, a, n., phanerogamia.
Rostl.

Jevnosť, i, f., zjevenosf, veřejnosť, die
Offenbarkeit. L.

Jevný, jeven, vna, vno; jevně, jevno =
neskrytý, zjevný, patrný, öffentlich, bekannt,
offenbar. Jevným býti. Jevná to věc. L. —
J. = veřejný, öffentlich. J. místo, silnice,
cesta, rada, večeře, osoba (v úřadu posta-
vená), písař, list. Jg. — Šíje plná, prsy
jevné, ruka bílá. L.

Jevo, vz Jev.

Jevozpyt, u, m. (nové). J. lékařský, Sym-
ptomatologie, Krankheitslehre. Rk.

Jevy, zastr. = jevný. Ros.

Jeweilig, něm. Kdož toho času jest neb
bude. J. Taxe: sazba, která kdy bude. Der
j. Hausbesitzer: ten, kdo dům kterého času
má. Er. J., časem, čas po čase; počasný,
pochvilný. Rk.