Předchozí (628)  Strana:629  Další (630) |
|
|||
629
|
|||
|
|||
Ježký. Ježka hora, lépe: Ještěd. Vz toto.
Ježle, e, f. Stieldolde, v bot. Rk. Ježov, a, m., ves u Kyjeva na Mor. Mřk. Ježovec, vce, m., hystrix, Stachelschwein. Ssav.
Ježovina, y, f., ježková kůže, die Igelshaut.
D. — Ježovitý, igelartig. Krok.
Ježovka, y, f., echinus, Seeigel. Krok.
J. vlaská. Ježovlasý, mit gesträubten Haaren. Mus.
Ježovy = ježkový.
Ježto, lépe než: ješto, od jenž, jež, stalo
se as od pol. 14. stol. neohybným ve všech rodech a číslech. Ht. v Sr. ml. 242. píše: V druhé polovici 14. stol. objevuje se již
i nesklonné ježto a to předně na místě nomi- nativu, potom i m. jiných pádů (vz Jenž). Ne- pohubujte pokorných, ježto sú chudí duchem. Št. Kdo jest, ježto by mi odpíral? Br. I pravil všem, ježto tu byli. Br. Vz Jenž. Tvarem je ježto nom. sg. neutr. Ht. tamtéž. Ve spojení se zájmeny on, ona, ono stojí místo zájmena vztažného který, jenž. Věřitele máš, ježto ho (kteréhož) nemůžeš oklamati. Jel. Vz Jenž, Ht. Brus 177. a násl. — Ve spojení se zá- jmenem to stojí m. což. Toho léta v české zemi jednak ustavičně déšť pršel, ježto lidé z toho (z čehož lidé) velmi tesklivi byli. Zk. 100. Vz Věta příčinná, připouštěcí, omezovaci. Ježto přijalo na sebe i povahu spojky (Jir. ) a klade se: 1. o místě = kdežto, wo. Přišed k tělu tu, ježto visel jeho syn, počal velikým hlasem volaje plakati. Pass. — J. = odkud. V 15. stol. Vz Mtc. 1876. str. 149. Mš. —
2. O příčině, da, weil. Vidím tě moudrého zpívati, i hodněť já mám plesati, ježto s ra- dujícími radovati se máme. Nebo jsem se bál tebe, ježto jsi člověk přísný. Br. — 3. Ve větách připouštěcích ač, obwohl, obgleich. Bije se se mnou, ježto jsem mu nic neudělal. Něco se do sněmu připsalo, ježto o tom lidé nevěděli. Arch. I. 91. Druhý Vlach dobude kordu, pozadu raní ho, ježto mu Václav ani slova neřekl. Proč mne stále tupíš, ježto jsem ti neublížil? — 4. Staví výrok proti výroku. Nešlechetný nešlechetnosti obmýšlí, ježto šlechetný obmýšlí šlechetné věci. Br. Když se lesní kosatec do zahrady přesadí, počíná valně kvésti, ježto se při jiných lesních bylinách téměř odporno věc spatřuje. Byl., T. Ježura, y, f., ssavec myšovitý, Stachel-
maus. Ssav. Jháček, jiháček, čka, m., Jochkäfer. Rk.
Jho, a, n. (zastar. iho, jeho, vz J. ), m.
juho, jugo, koř. jug (spojovati), skr. juga, lat. jugum, řeč. fuyoV, goth. juk-a, něm. Joch, lit. jungas (v lat. jungere). Schl., Fk. 161. — J. = břevno na kolích příčně položené. U mostu břevno, které se klade na čepy jehel, das Brückenjoch. U váhy bidélko, na němž misky visí, der Wagbaum, die Zwerchstange. V., Jg., S. N. — J., deštička na krku houslí, citery atd., na kterou struny prsty se při- tiskují, das Griffbrett. — J. n. jařmo, dřevo, za které dobytek tahá. J. čelní (das Stirn-), vazní (das Halsjoch). S. N. Dřevo, řemen od jha. V. Zapříci, zapřáhnouti voly do jha. V., Kom. Na některé krávy jho nebylo sklá- dáno. Br. V jedno j. uvésti (spřáhnouti). V. |
Jalovice, která netáhla ve jhu. Br. Jho vlo-
žiti na šíji vola. J. sníti, shoditi. D. — Jho s někým táhnouti = spolek míti. Br. — J. volů = spřežení volů. — J. u Římanů
jařmo udělané ze dvou dřevcí neb kopí třetím příčným dřevcem nahoře spojených, pod něž posýláni bývali nepřátelé válkou přemožení, das Joch. Pod jho někoho (pře- moženého) poslati. V. — J. = stav služeb- nosti, poroby, těžká práce, das Joch, Dienst- barkeit. Pod své j. a panství přivésti. V. Pod jho podmaniti. D. Jho železné na šije jejich vložím. Jho nésti, podniknouti, jhu šíji poddati, pod jho skloniti šíji svou. Šíje své pod jeho jho podkloniti. Br. Pod turecké jho se dostati. V. Jhu podrobený. Jho a otěž shýbají šíji. Br. Pod jhem býti. Kdo ve jhu jeho netáhl. Br. Nemusím se světem jha tá- hnouti. Kom. Jha polehčiti, sprostiti; j. s šíje něčí složiti, Flav., j. se sebe svrci. V. Jho jeho je j. železné (panství). Br. — Lev zna- mení české země mnohými jhy obtížené. Dač. Jhra = hra, žert. Ani ve jhře. Št.
Jhřec = hráč (zastr. ). Výb. I.
Ji, akkus. sg. f. zájmena „ona, jí, jí, ji, jí,
jí", tedy chybně akkus. jí. Já jsem ji (ne: jí) viděl). — Ji = oni (zastr. ). Vz Kt. 50. — Ji = jej, ho, Vz Ht. Sr. ml. 233. a násl.
Pohoním Zbyslava.... mám na ni (= na něho) dosti dobrého svědomí. Půh. Olom. 1405. Vz On (akkus. ). Jí. Vz Ji. — -jí, starší přípona kompar.
Vz -ějí. — Jí = jú = jich dvou. Já jsem dva (kusy viery) položil, každý jí za jeden ... Št. Jícen, cnu, m., trubice z úst do žaludku,
požerací trouba, požerák, jedák, die Speise- röhre, der Schlund, die Kehle. Jg. Jícen je v krku a počíná se požeradlem (požerákem); je cestou pokrmu a nápoje do žaludku. Pt. Potrava skrze j. do žaludku se spouští. Kom. Jícník, a, m., jedák, der Esser. D.
Jícnosť, i, f., žravosť, die Gefrässigkeit.
Jícnový, Schlund-. J. otvor. Ssav.
Jícný = žravý, obžerný, gefrässig. Jícnější
(nesytové, žroutové) snídají, obědvají, svačí a večeřejí. Kom. — J., co se jísti dá, jedlý, essbar. Kom. Nejícný chléb. Jel. —Kom. Jičín, a, m. J. 1. na Cidlině v Čechách.
2. J. Nový (Neutitschein) na Mor. 3. Starý J. (Alttitschein) na Mor., blízko Nového Ji- čína. Vz více v S. N. IV. str. 280. — Jí- číňan, a, m. — Jičínský, ne: Jičinský: vz -ský a Brs. str. 162. ř. z d. 21. Na Mor. Jický. Brt. Jídací, Ess-.
Jídač, e, m., jedač, der Esser. Us.
Jídačka, jedačka, y, f., die Esserin.
Jídárna, y, f., jizba, jídelnice (večeřadlo),
Speisezimmer, Speisesaal. Jidáš, e, m., Jidášek, ška. Judas. J. iška-
riotský. Odtud: J. = zrádce z lakomství, ein Judas, habsüchtiger Verräther. I mezi apo- štoly byl Jidáš. J. uhodil ho měšcem (váčkem = skoupý). Har., Č., Lb. Vz Lakomý. Jidáš také políbil a zradil. Sk. Nekousal Jidáše v koleno (= s falší neumí; též o štědrém). Jg., Č., Lb. Vz Přímý. Kdo zamiluje zisk, Jidášovu píseň zpívá. Jg. J. mu z očí kouká. Č. Jidášův opasek. Č. — Jidáše, Jidášovu bradu páliti. Us. — J. = jidášky. |
||
|
|||
Předchozí (628)  Strana:629  Další (630) |