629

Ježký. Ježka hora, lépe: Ještěd. Vz toto.
Ježle, e, f. Stieldolde, v bot. Rk.
Ježov, a, m., ves u Kyjeva na Mor. Mřk.
Ježovec, vce, m., hystrix, Stachelschwein.

Ssav.

Ježovina, y, f., ježková kůže, die Igelshaut.
D. —

Ježovitý, igelartig. Krok.

Ježovka, y, f., echinus, Seeigel. Krok.
J. vlaská.

Ježovlasý, mit gesträubten Haaren. Mus.

Ježovy = ježkový.

Ježto, lépe než: ješto, od jenž, jež, stalo
se as od pol. 14. stol. neohybným ve všech
rodech a číslech. Ht. v Sr. ml. 242. píše:

V druhé polovici 14. stol. objevuje se již
i nesklonné ježto a to předně na místě nomi-
nativu, potom i m. jiných pádů (vz Jenž). Ne-
pohubujte pokorných, ježto sú chudí duchem.
Št. Kdo jest, ježto by mi odpíral? Br. I pravil
všem, ježto tu byli. Br. Vz Jenž. Tvarem
je ježto nom. sg. neutr. Ht. tamtéž. Ve spojení
se zájmeny on, ona, ono stojí místo zájmena
vztažného který, jenž. Věřitele máš, ježto ho
(kteréhož) nemůžeš oklamati. Jel. Vz Jenž,
Ht. Brus 177. a násl. — Ve spojení se zá-
jmenem to stojí m. což. Toho léta v české
zemi jednak ustavičně déšť pršel, ježto lidé
z toho (z čehož lidé) velmi tesklivi byli. Zk.
100. Vz Věta příčinná, připouštěcí, omezovaci.
Ježto přijalo na sebe i povahu spojky (Jir. )
a klade se: 1. o místě = kdežto, wo. Přišed
k tělu tu, ježto visel jeho syn, počal velikým
hlasem volaje plakati. Pass. — J. = odkud.

V 15. stol. Vz Mtc. 1876. str. 149. Mš. —
2. O příčině, da, weil. Vidím tě moudrého
zpívati, i hodněť já mám plesati, ježto s ra-
dujícími radovati se máme. Nebo jsem se bál
tebe, ježto jsi člověk přísný. Br. — 3. Ve
větách připouštěcích ač, obwohl, obgleich.
Bije se se mnou, ježto jsem mu nic neudělal.
Něco se do sněmu připsalo, ježto o tom lidé
nevěděli. Arch. I. 91. Druhý Vlach dobude
kordu, pozadu raní ho, ježto mu Václav
ani slova neřekl. Proč mne stále tupíš, ježto
jsem ti neublížil? — 4. Staví výrok proti
výroku. Nešlechetný nešlechetnosti obmýšlí,
ježto šlechetný obmýšlí šlechetné věci. Br.
Když se lesní kosatec do zahrady přesadí,
počíná valně kvésti, ježto se při jiných lesních
bylinách téměř odporno věc spatřuje. Byl., T.

Ježura, y, f., ssavec myšovitý, Stachel-
maus. Ssav.

Jháček, jiháček, čka, m., Jochkäfer. Rk.

Jho, a, n. (zastar. iho, jeho, vz J. ), m.
juho, jugo, koř. jug (spojovati), skr. juga,
lat. jugum, řeč. fuyoV, goth. juk-a, něm. Joch,
lit. jungas (v lat. jungere). Schl., Fk. 161. —
J. = břevno na kolích příčně položené. U mostu
břevno, které se klade na čepy jehel, das
Brückenjoch. U váhy bidélko, na němž misky
visí, der Wagbaum, die Zwerchstange. V.,
Jg., S. N. — J., deštička na krku houslí,
citery atd., na kterou struny prsty se při-
tiskují, das Griffbrett. — J. n. jařmo, dřevo,
za které dobytek tahá. J. čelní (das Stirn-),
vazní (das Halsjoch). S. N. Dřevo, řemen
od jha. V. Zapříci, zapřáhnouti voly do jha.
V., Kom. Na některé krávy jho nebylo sklá-
dáno. Br. V jedno j. uvésti (spřáhnouti). V.

Jalovice, která netáhla ve jhu. Br. Jho vlo-
žiti na šíji vola. J. sníti, shoditi. D. —
Jho s někým táhnouti = spolek míti. Br.

— J. volů = spřežení volů. — J. u Římanů
jařmo udělané ze dvou dřevcí neb kopí
třetím příčným dřevcem nahoře spojených,
pod něž posýláni bývali nepřátelé válkou
přemožení, das Joch. Pod jho někoho (pře-
moženého) poslati. V. — J. = stav služeb-
nosti, poroby, těžká práce, das Joch, Dienst-
barkeit. Pod své j. a panství přivésti. V.
Pod jho podmaniti. D. Jho železné na šije
jejich vložím. Jho nésti, podniknouti, jhu
šíji poddati, pod jho skloniti šíji svou. Šíje své
pod jeho jho podkloniti. Br. Pod turecké
jho se dostati. V. Jhu podrobený. Jho a otěž
shýbají šíji. Br. Pod jhem býti. Kdo ve jhu
jeho netáhl. Br. Nemusím se světem jha tá-
hnouti. Kom. Jha polehčiti, sprostiti; j. s šíje
něčí složiti, Flav., j. se sebe svrci. V. Jho
jeho je j. železné (panství). Br. — Lev zna-
mení české země mnohými jhy obtížené. Dač.

Jhra = hra, žert. Ani ve jhře. Št.

Jhřec = hráč (zastr. ). Výb. I.

Ji, akkus. sg. f. zájmena „ona, jí, jí, ji, jí,
jí", tedy chybně akkus. jí. Já jsem ji (ne:
jí) viděl). — Ji = oni (zastr. ). Vz Kt. 50.

— Ji = jej, ho, Vz Ht. Sr. ml. 233. a násl.
Pohoním Zbyslava.... mám na ni (= na
něho) dosti dobrého svědomí. Půh. Olom.
1405. Vz On (akkus. ).

Jí. Vz Ji. — -jí, starší přípona kompar.
Vz -ějí. — Jí = jú = jich dvou. Já jsem
dva (kusy viery) položil, každý jí za jeden
... Št.

Jícen, cnu, m., trubice z úst do žaludku,
požerací trouba, požerák, jedák, die Speise-
röhre, der Schlund, die Kehle. Jg. Jícen je
v krku a počíná se požeradlem (požerákem);
je cestou pokrmu a nápoje do žaludku. Pt.
Potrava skrze j. do žaludku se spouští. Kom.

Jícník, a, m., jedák, der Esser. D.

Jícnosť, i, f., žravosť, die Gefrässigkeit.

Jícnový, Schlund-. J. otvor. Ssav.

Jícný = žravý, obžerný, gefrässig. Jícnější
(nesytové, žroutové) snídají, obědvají, svačí
a večeřejí. Kom. — J., co se jísti dá, jedlý,
essbar. Kom. Nejícný chléb. Jel. —Kom.

Jičín, a, m. J. 1. na Cidlině v Čechách.
2. J. Nový (Neutitschein) na Mor. 3. Starý
J. (Alttitschein) na Mor., blízko Nového Ji-
čína. Vz více v S. N. IV. str. 280. — Jí-
číňan, a, m. — Jičínský, ne: Jičinský: vz -ský
a Brs. str. 162. ř. z d. 21. Na Mor. Jický. Brt.

Jídací, Ess-.

Jídač, e, m., jedač, der Esser. Us.

Jídačka, jedačka, y, f., die Esserin.

Jídárna, y, f., jizba, jídelnice (večeřadlo),
Speisezimmer, Speisesaal.

Jidáš, e, m., Jidášek, ška. Judas. J. iška-
riotský. Odtud: J. = zrádce z lakomství, ein
Judas, habsüchtiger Verräther. I mezi apo-
štoly byl Jidáš. J. uhodil ho měšcem (váčkem
= skoupý). Har., Č., Lb. Vz Lakomý. Jidáš
také políbil a zradil. Sk. Nekousal Jidáše
v koleno (= s falší neumí; též o štědrém).
Jg., Č., Lb. Vz Přímý. Kdo zamiluje zisk,
Jidášovu píseň zpívá. Jg. J. mu z očí kouká.
Č. Jidášův opasek. Č. — Jidáše, Jidášovu
bradu páliti. Us. — J. = jidášky.