Předchozí (630)  Strana:631  Další (632) |
|
|||
G31
|
|||
|
|||
Jikavec, vce, m. Druh pěnkavek, der
Berg-, Schnee-, Wald-, Winter-, Tannen- fink. V. Jíkavý = zajíkavý, koktavý, stotternd,
stammelnd. L., Jg. Jikerec, rce, m., oolith, kámen, Rogen-
stein. Krok. Jikernatý = jikrnatý.
Jikra, y; pl. jikry, ker, f.; jikra, ker, pl,
n., vejce rybí, der Rogen, Fischrogen. Stran skloňování vz Jatka, Játra. V již. Čechách: íkra. Kts. Samci (rybí) mají mlíčí, samice jikry. Kom. Zadělávané jikry (kaviar). D. Jikry z vizy. Pref. — J., na Slov. lýtko, die Wade. Má veliká jikra. Jikřice, e, f., jikřec, kerce, m. =jikerec.
— J., na Slov. druh žita. Plk.
Jikřiti se, o rybách = tříti se, streichen.
Jikrnáč, e, m., ryba jikrná, jikrnatá, der
Rogener. Byl-li kapr mlíčník čili jikrnáč? Sych. — J., člověk tlustého břicha, ein dicker Wanst. Berg. Jikrnatěti, jikrnatým se stávati, Rogen
bekommen; břichatěti, grossen Wanst be- kommen; těhotněti, schwanger werden. Reš. Jikrnatosť, i, f., jikry ve svalu (na hrdle),
die Breigeschwulst. Rk. Jikrnatý, jikrný, jikry mající, Rogen-.
J. ryba. — J. = břichatý, mit grossem Wanst. To je j. člověk. Us. — J., kdo má jikrnatosť, die Breigeschwulst. Ja. Jikrný = jikrnatý, Rogen-. Mlíčná ryba
je samcem, j-ná samicí. L. Jikrorodný= jikrnatý. Ryby hladké jsou
jikrorodné. Kom. Jikrovatý = jikrný, rogenartig. Baiz.
Jikrovec, vce, m. = jikerec. Rk.
Jikrovitý, rogenartig; breigeschwulstig.
— Rk.
Jíl, u, jílek, lku, m., der Letten, Thon.
Druh hlíny nejmastnější. Jíl je za vlhka pla- stická zemina. Bř. Šfk. 210. nazývá jílem hlínu, která jistým dílem vody na těsto nad míru tvořitebné a v omaku jaksi mastné roz- dělána býti může, tedy hlínu plastickou neb mastnou. Jíl obsahuje kyselinu křemičitou, kysličník hlinitý a vodu. Bř. Vz Zemina. J. hrnčířský. Odrůdy: hlína, lupek hlinitý, jaspis porculánový, jíl slaný. Vz Hornina. Bř. Z jílu se dobývati. Kom., se škrábati. Č. Vz Nesnáze. Jilava, pol. = Jílov.
Jilec (zastr. jelec), lce, m., jilce, e. n.; pl.
jilce, m., n., z germ. hilce, Griff, Heft, Degen- gefass. (V. ). Mz. 185. Cf. střlat. helca. Jg. Kříž, číška, oblouk, rukověť, střenky meče, držadlo. Čepec, hlavice, pupek jilce, Griff- kappe, -kopf, -knopf. Čsk. Siemu v srdce po jilce meč vtasi. Rkk. 55. Aby vydobytý meč schoval až pod jilce. Kom. Břitký meč za jilce uvázaný. V. Meč až poj. do někoho vraziti. Us. — J., něm. Gefáss. DerGefäss- knopf: jablko, žalud. Tš. 1. Jilek, lku, m., rostl., z lat. lolium,
Mz. 57., Lolch, Raigras. J. anglický, ozimý, vlaský, Kh., mámicí. Jg. 2. Jilek, lka, m. = Jiljí, Egid. Půh. brn.
1583. Gl. Jilem=jilm.
|
Jilemnice, e, f., mě. v Čech., Starken-
bach. Vz více v S. N. IV. 381. — Jilemni- čan, a, m. — Jilemnický. Jilina, y, f., jm. místní.
Jiljí, středoněm. Gilge a to z lat. Aegi-
dius. Mz. Stran skloňování vz Jiří. Jilm, u, jilem, lmu, m., jilma, y, f., jil-
mek, mku, m., jilmka, jilmička = strom, něm. Ulme. J. bílý, měkký, širokolistý (vaz); čer- vený, tvrdý, draslavý; hladký (labský vaz). Jg. Jilmina, y, f., jilmové dřevo, Ulmenholz. Jg.
Jilmoví, n., die Ulmen, Ulmenwald. Br.
Jilmovitý, ulmenartig. J. rostliny, strom,
les. Rk. Jilmový. J. list, dřevo. Ulmen-, rüstem. Jg.
Jílov, a, m., mě. v Prusích, Eulau. Jg.
Jilovatěti, ěl, ění, lettig, leimig werden. Jg.
Jilovati, rudy dobývati, Erz graben. Gl.
Jilovatina, y, f., jilovatka, Thonboden,
lettige Erde. To pole je samá j. Vaň. Jilovatka, y, f. = jilovatina.
Jilovatosť, jilovitosť, i, f., Lettigkeit,
Leimigkeit, L. Jílovatý, jilovitý, lettig, thonig. J. země.
Br. Jílovatá, jílová barva, šerá, grau. Aqu. Jílovec, vce, m., havíř, der Bergarbeiter.
— Gl. Jíloví, ího, Jílové, ého, n., 1. Eule
v okresu pražském. — 2. Eulau n. Eylau v Litomčřicku. — 3. J. Pruské, Jílov, a, m., Preussich-Eulau, v okresu Královeckém. Vz S. N. IV. Jílovina, y, f. Thonboden. Vaň.
Jiloviště, ě, n., Thongrund. — J., jm.
místní. Mus. Jílový, Letten-, Thon-. L.
Jim, dat. pl. zájmena on; po předložce:
ním. Dal jim. Přišel k nim. Vz On. Jím, instr. sg. m. a. n. zájmen on, ono.
Po předložkách ním. Mrštil jím o zem. Přišel s ním. Vz On. — 2. Jím, jíš, vz Jísti. Jima, dual =jim dvěma. Dal., Kat.
Jímací, verfänglich; empfänglich. Rk.
Jimač, e, m., chytač, der Häscher, Greifer.
J-ů utíkati. Kom. Jimadélko, a, n., der Knospenbehälter. Rk.
Jimadlo, jímadlo, a, n., der Recipient. Rk.
Jímání, n., die Gefangennehmung. Us.
Jímati, jímávati=lapati, chytati, bráti,
dosáhati, greifen, fangen, fassen, angreifen, ergreifen, gefangen nehmen, anhalten; lákati, vábiti, einnehmen, hinreissen, fesseln. Jg. — co, koho: nepřítele, Aqu., bratra, V., lišky, ryby, zloděje j. Us. Strach mne jímá. Us. Ta hudba srdce mé jímá. Jg. Jímá oči a mysl. Jel. Rozkoš lidi jímá. Jel. To myšlení srdce mé jímá. Kom. — koho k čemu. Hrůza boží velebnosti tvor ku poslušenství jímá. Kom. — koho čím: krásou. Kom. Pěniem dále srdce jímáše. Rkk. Kdo koho mocí a násilím jímá, propadá hrdlo, česť i statek. Faukn. — koho v co. Jímá nás v zákon hřícha. Kom. — koho komu: si někoho: zavázati si ho. Br. — se=chytati se Čeho, etwas ergreifen. — se koho, čeho. Jímá se ho to lakomství. Oheň se střechy jímá. Jg. Jímavosť = mocnosť jímání, Empfäng-
lichkeit. J. vody, tepla. Rostl. Kovy mají špatnou jímavosť. Presl. — J. = chytavosť, lapavosť. Verfänglichkeit. Plk. — Jg. |
||
|
|||
Předchozí (630)  Strana:631  Další (632) |