G31

Jikavec, vce, m. Druh pěnkavek, der
Berg-, Schnee-, Wald-, Winter-, Tannen-
fink. V.

Jíkavý = zajíkavý, koktavý, stotternd,
stammelnd. L., Jg.

Jikerec, rce, m., oolith, kámen, Rogen-
stein. Krok.

Jikernatý = jikrnatý.

Jikra, y; pl. jikry, ker, f.; jikra, ker, pl,
n., vejce rybí, der Rogen, Fischrogen. Stran
skloňování vz Jatka, Játra. V již. Čechách:
íkra. Kts. Samci (rybí) mají mlíčí, samice
jikry. Kom. Zadělávané jikry (kaviar). D.
Jikry z vizy. Pref. — J., na Slov. lýtko,
die Wade. Má veliká jikra.

Jikřice, e, f., jikřec, kerce, m. =jikerec.

— J., na Slov. druh žita. Plk.

Jikřiti se, o rybách = tříti se, streichen.

Jikrnáč, e, m., ryba jikrná, jikrnatá, der
Rogener. Byl-li kapr mlíčník čili jikrnáč?
Sych. — J., člověk tlustého břicha, ein dicker
Wanst. Berg.

Jikrnatěti, jikrnatým se stávati, Rogen
bekommen; břichatěti, grossen Wanst be-
kommen; těhotněti, schwanger werden. Reš.

Jikrnatosť, i, f., jikry ve svalu (na hrdle),
die Breigeschwulst. Rk.

Jikrnatý, jikrný, jikry mající, Rogen-.
J. ryba. — J. = břichatý, mit grossem Wanst.
To je j. člověk. Us. — J., kdo má jikrnatosť,
die Breigeschwulst. Ja.

Jikrný = jikrnatý, Rogen-. Mlíčná ryba
je samcem, j-ná samicí. L.

Jikrorodný= jikrnatý. Ryby hladké jsou
jikrorodné. Kom.

Jikrovatý = jikrný, rogenartig. Baiz.

Jikrovec, vce, m. = jikerec. Rk.

Jikrovitý, rogenartig; breigeschwulstig.

— Rk.

Jíl, u, jílek, lku, m., der Letten, Thon.
Druh hlíny nejmastnější. Jíl je za vlhka pla-
stická zemina. Bř. Šfk. 210. nazývá jílem
hlínu, která jistým dílem vody na těsto nad
míru tvořitebné a v omaku jaksi mastné roz-
dělána býti může, tedy hlínu plastickou neb
mastnou. Jíl obsahuje kyselinu křemičitou,
kysličník hlinitý a vodu. Bř. Vz Zemina. J.
hrnčířský. Odrůdy: hlína, lupek hlinitý,
jaspis porculánový, jíl slaný. Vz Hornina.
Bř. Z jílu se dobývati. Kom., se škrábati.
Č. Vz Nesnáze.

Jilava, pol. = Jílov.

Jilec (zastr. jelec), lce, m., jilce, e. n.; pl.
jilce, m., n., z germ. hilce, Griff, Heft, Degen-
gefass. (V. ). Mz. 185. Cf. střlat. helca. Jg.
Kříž, číška, oblouk, rukověť, střenky meče,
držadlo. Čepec, hlavice, pupek jilce, Griff-
kappe, -kopf, -knopf. Čsk. Siemu v srdce
po jilce meč vtasi. Rkk. 55. Aby vydobytý
meč schoval až pod jilce. Kom. Břitký meč
za jilce uvázaný. V. Meč až poj. do někoho
vraziti. Us. — J., něm. Gefáss. DerGefäss-
knopf: jablko, žalud. Tš.

1. Jilek, lku, m., rostl., z lat. lolium,
Mz. 57., Lolch, Raigras. J. anglický, ozimý,
vlaský, Kh., mámicí. Jg.

2. Jilek, lka, m. = Jiljí, Egid. Půh. brn.
1583. Gl.

Jilem=jilm.

Jilemnice, e, f., mě. v Čech., Starken-
bach. Vz více v S. N. IV. 381. — Jilemni-
čan, a, m. — Jilemnický.

Jilina, y, f., jm. místní.

Jiljí, středoněm. Gilge a to z lat. Aegi-
dius. Mz. Stran skloňování vz Jiří.

Jilm, u, jilem, lmu, m., jilma, y, f., jil-
mek, mku, m., jilmka, jilmička = strom, něm.
Ulme. J. bílý, měkký, širokolistý (vaz); čer-
vený, tvrdý, draslavý; hladký (labský vaz). Jg.

Jilmina, y, f., jilmové dřevo, Ulmenholz. Jg.

Jilmoví, n., die Ulmen, Ulmenwald. Br.

Jilmovitý, ulmenartig. J. rostliny, strom,
les. Rk.

Jilmový. J. list, dřevo. Ulmen-, rüstem. Jg.

Jílov, a, m., mě. v Prusích, Eulau. Jg.

Jilovatěti, ěl, ění, lettig, leimig werden. Jg.

Jilovati, rudy dobývati, Erz graben. Gl.

Jilovatina, y, f., jilovatka, Thonboden,
lettige Erde. To pole je samá j. Vaň.

Jilovatka, y, f. = jilovatina.

Jilovatosť, jilovitosť, i, f., Lettigkeit,
Leimigkeit, L.

Jílovatý, jilovitý, lettig, thonig. J. země.
Br. Jílovatá, jílová barva, šerá, grau. Aqu.

Jílovec, vce, m., havíř, der Bergarbeiter.
— Gl.

Jíloví, ího, Jílové, ého, n., 1. Eule
v okresu pražském. — 2. Eulau n. Eylau
v Litomčřicku. — 3. J. Pruské, Jílov, a,
m., Preussich-Eulau, v okresu Královeckém.
Vz S. N. IV.

Jílovina, y, f. Thonboden. Vaň.

Jiloviště, ě, n., Thongrund. — J., jm.
místní. Mus.

Jílový, Letten-, Thon-. L.

Jim, dat. pl. zájmena on; po předložce:
ním. Dal jim. Přišel k nim. Vz On.

Jím, instr. sg. m. a. n. zájmen on, ono.
Po předložkách ním. Mrštil jím o zem. Přišel
s ním. Vz On. — 2. Jím, jíš, vz Jísti.

Jima, dual =jim dvěma. Dal., Kat.

Jímací, verfänglich; empfänglich. Rk.

Jimač, e, m., chytač, der Häscher, Greifer.
J-ů utíkati. Kom.

Jimadélko, a, n., der Knospenbehälter. Rk.

Jimadlo, jímadlo, a, n., der Recipient. Rk.

Jímání, n., die Gefangennehmung. Us.

Jímati, jímávati=lapati, chytati, bráti,
dosáhati, greifen, fangen, fassen, angreifen,
ergreifen, gefangen nehmen, anhalten; lákati,
vábiti, einnehmen, hinreissen, fesseln. Jg. —
co, koho: nepřítele, Aqu., bratra, V., lišky,
ryby, zloděje j. Us. Strach mne jímá. Us.
Ta hudba srdce mé jímá. Jg. Jímá oči a mysl.
Jel. Rozkoš lidi jímá. Jel. To myšlení srdce
mé jímá. Kom. — koho k čemu. Hrůza
boží velebnosti tvor ku poslušenství jímá.
Kom. — koho čím: krásou. Kom. Pěniem
dále srdce jímáše. Rkk. Kdo koho mocí
a násilím jímá, propadá hrdlo, česť i statek.
Faukn. — koho v co. Jímá nás v zákon
hřícha. Kom. — koho komu: si někoho:
zavázati si ho. Br. — se=chytati se Čeho,
etwas ergreifen. — se koho, čeho. Jímá se
ho to lakomství. Oheň se střechy jímá. Jg.

Jímavosť = mocnosť jímání, Empfäng-
lichkeit. J. vody, tepla. Rostl. Kovy mají
špatnou jímavosť. Presl. — J. = chytavosť,
lapavosť. Verfänglichkeit. Plk. — Jg.