Předchozí (633)  Strana:634  Další (635) |
|
|||
634
|
|||
|
|||
není, než sevření srdce máš. Br. Jinou začíti
(mírněji mluviti, si počínati). Us. Blázna by v stoupe opíchal, jiný nebude. Toto jiná (věc). Nyní jde z jiné (bečky; jiný je nyní způsob). Jiné stoje, jiné sedě (o nestálých). Jiná jest cep, a jiná motyka (jiné jest cep a jiné motyka). Ros., Jg. — od čeho. To vše jiné od pře- dešlých domnění. V. — 3. Zahrnuje se jím, co ve spojení jest s věcmi již jmenovanými = ostatní, die übrigen. Patřili na ten statek, šaty a jiné nádobí. Svěd. Jiní pak zjímali služebníky jeho. Br. — Pozn. 1. Je-li řeč toliko o dvou nebo vytýká-li se řada věcí, nesmí se klásti, jiný, ' nýbrž,, druhý. ' Pod- pírali ho jeden s jedné, druhý s druhé strany. Br. Jeden nesl kozla, druhý ovci, třetí husu. Us. — Pozn. 2. Kdys se však způsobem jmen podstatných činnost toliko k dvěma táhne, vynáší se něm. anderer zájmenem neurčitým kdo, někdo. Když by kdo komu svou dědinu zastavil atd. Nal. Lad. — Zk., Jg. — Pozn. 3., Nezbývá mi nic jiného než připo- menouti' mají někteří za špatné m. Nezbývá mi ni nic než p. Naproti tomu uvádí Brs. 95. přiklad tento: A co je to jiného než marnost' a všetečnost'. Št. N. 251. Upříti však prý nelze, že obrat bez adj. jiný jest stručnější. K tomu přidal Brt. v II. n. b. Km., že frase uvedené netřeba hájiti a naznačená analogie není prý případná. Správně tedy prý se mluví. Nezbývá než... — Pozn. 4. Ve starší češtině užívá se adjektiva jiný substantivně, k němuž pak substantivum druhé přístavkou se druží. Žižka země bránil proti všem nepřátelům a jiným cizozemcům. Let. 52. V sobotu mu- čili žida a několik jiných křesťanův. Let. 392. Žije jako jiný hrabě. Us. Brt. Jipatka, y, f., alea, pták čapatý. Krok.
Scetaueher. Jiple, e, f., oděv ženský, kabátek, Juppe,
Corset, Jg. Vz Jupka. Jíra, y, m. = Jiří. Praví sv. Jíra: Lepší
flek nežli díra. Hrš. Jirafa, vz Žirafa.
Jiránek, nka, m. = Jiří.
Jircha, y, f., kůže skopová, kozí, telecí,
volská, jelení atd. moukou, kamencem a vinným kamenem vydělaná, jinak zámiš, Weissleder, Sämisehleder. Jirchář jirchy dodává (zámiše). Kom. S lidí kůži jako jirchu táhnou. L. — Jg. Vz Jirchář, Šfk. 661. Jirchář, e, m. (dříve: bělokožec, zámišník),
který jirchy vydělává, der Weiss-, Sämisch- gerber. V. — Jirchář vydělává kůže tenčí: berančiny, ovčiny, kozletiny, srnčiny, jelenice tím způsobem, že je máčí a mízdří, do vá- pené vody klade, na postruhu (mízdřicím štěpu n. stolici) srsť (chlup) seškrabuje, val- chuje a louží (do míchaniny z otrub, soli a kamence klade). — Koželuh (usnář) vydě- lává kůže hrubší: volovice, kraviny, koniny, teletiny tříslem (korou dubovou, smrkovou, březovou). Pt. Šfk. str. 660. činí rozdíl mezi jirchářem a zámišníkem a píše o jircháři: J. připravuje jirchu namáčeje kůže omykané a vápna, v němž louženy byly, lázní z otrub zbavené, do roztoku kamence a soli kuchyňské aneb octanu hlinitého a soli, teplých asi + 35°; po několika hodinách se vybírají, suší a val- chují. Vz tam o jirše více. Vz Jircha, Zá- |
mišnictví, Koželuh. Vz také v S. N. IV. str.
396. — Jircháři, pl. = ulice, kde jircháři bydlí. V Jirchářích. Do Jirchář jíti. Us. Jirchářík, a, m. Weissgeberjunge. D.
Jirchařiti, il, ení. Weissgerberei treiben. D.
Jirchářka, y, f., die Weissgerberin. D.
Jirchárna, y, f. Weissgerberwerkstatt.
Jirchářský, Weissgerber-. J. řemeslo. D.
Jirchářství, n., die Weissgerberei. D. Vz
Jirchář. Jirchový, aus Weissleder, Samisehleder.
J. střevíce. Us. Jiří, Jiřík, a, Jiříček, čka, Jíra, Jirka, Ji-
ránek, nka, na Slov. Juro, Ďuro, Jurko, a, m. J. lat. Georgius, vz G. Georg, Jürgen, Jörgel, Görge. Jiří (a tak i Brikcí, Jiljí) skloňovalo se původně jako, Paní', ale později přešlo ana- logií do vzoru, Dnešní': Jiří, Jiřího, Jiřímu atd. Dle, Paní' skloňuje se hlavně ve spojení s přívlastkem ku př. svatý Jiří, svatého Jiří, se sv. Jiří. (Jg. poznamenal: Jiří cum adjektivo svatý indeclinabile est. Vz í. Podobně: králi Jiří českému. Trub. ). Také: od Jiří do Ja- kuba. Kde žádného přívlastku není, skloňuje se dle, Dnešní, ' aby se pády lépe rozeznaly. Rovněž se sklánějí, když jsouce křestnými jmény kladou se s příjmením: Jiřího Nováka. Vz Brs. 12. Jiří z Poděbrad. Co Jirka ne- pochopí, tomu se Jíra nenaučí. Na Slov. Jiří a Marek mrazem nás zalek. Č., Lb., Er. P. 57. Co do svatého Jiří vína vídáme, to o svatém Havle neobíráme (ježto ranní květ obyčejně pomrzá). Č. O sv. Jiří vylé- zají štíři. Hrš. O sv. Jiří vylézají z díry hadi a štíři. Er. P. 57. Sv. Jiří kravám píci dává, sv. Nikola koním. Pk. Vz Hospodářský, Jíra. Sv. Jiří do almary míří. H. Sv. Jiří pole zžíří (žírným učiní). Er. 1. Jiřice, e, jiřička, y, f., jm. některých
ptákův: druh pěnkavky, der Flachsfink; ko- nopásek, der Hänfling; na Slov. ďurička, bě- lořitka, na Mor. juřička, z pokolení vlasto- vičího, die Haus-, Fenster-, Giebelschwalbe. Jg. — J. = skokan, vz Jiříček. 2. Jiřice, pl., dle Budějovice, Irritz ve
Znojemsku. Jiříček, čka, m., vz Jiří. — J., žába,
rosnice, žába lisková, zelená, der Laubfroch. — J., pták, vz Jiřice.
Jiřičina, y, f., ves, Köhlerdorf. Jg.
Jiřička, vz Jiřice.
Jiřík, vz Jiří.
Jiřikovice, pl., dle Budějovice, jm. místní,
na Mor. u Přerova. Mřk., Mus. Jiřinka, jiřenka, y, f., die Georgine. J.
mnohobarevná. Rk. Jirka, y, m., vz Jiří.
Jirkov, a. m., mě. v Čech., v Žatecku,
Görkau. — Jirkovan, a, m. — Jirkovský. Jirnice, e, f., polemonium, das Speerkraut.
Rostl. Jirnicolistý, vz Jirnice. J. jesen. Rostl.
Jirovec, vce, m., planý kaštan, Rosska-
stanie. Us. Jiřský, Georgen. Svato-jiřský chrám. Us.
Jiršina, y, f., (z, jircha'), der Gerbestoff.
Jisk, u, m., zastr., hledání, das Suchen.
- Jg-
Jiska, y, f., pták, calidris, der Strandläufer.
Presl. |
||
|
|||
Předchozí (633)  Strana:634  Další (635) |