634

není, než sevření srdce máš. Br. Jinou začíti
(mírněji mluviti, si počínati). Us. Blázna by
v stoupe opíchal, jiný nebude. Toto jiná (věc).
Nyní jde z jiné (bečky; jiný je nyní způsob).
Jiné stoje, jiné sedě (o nestálých). Jiná jest
cep, a jiná motyka (jiné jest cep a jiné motyka).
Ros., Jg. — od čeho. To vše jiné od pře-
dešlých domnění. V. — 3. Zahrnuje se jím,
co ve spojení jest s věcmi již jmenovanými
= ostatní, die übrigen. Patřili na ten statek,
šaty a jiné nádobí. Svěd. Jiní pak zjímali
služebníky jeho. Br. — Pozn. 1. Je-li řeč
toliko o dvou nebo vytýká-li se řada věcí,
nesmí se klásti, jiný, ' nýbrž,, druhý. ' Pod-
pírali ho jeden s jedné, druhý s druhé strany.
Br. Jeden nesl kozla, druhý ovci, třetí husu.
Us. — Pozn. 2. Kdys se však způsobem
jmen podstatných činnost toliko k dvěma táhne,
vynáší se něm. anderer zájmenem neurčitým
kdo, někdo. Když by kdo komu svou
dědinu zastavil atd. Nal. Lad. — Zk., Jg. —
Pozn. 3., Nezbývá mi nic jiného než připo-
menouti' mají někteří za špatné m. Nezbývá
mi ni nic než p. Naproti tomu uvádí Brs. 95.
přiklad tento: A co je to jiného než marnost'
a všetečnost'. Št. N. 251. Upříti však prý
nelze, že obrat bez adj. jiný jest stručnější.
K tomu přidal Brt. v II. n. b. Km., že frase
uvedené netřeba hájiti a naznačená analogie
není prý případná. Správně tedy prý se mluví.
Nezbývá než... — Pozn. 4. Ve starší češtině
užívá se adjektiva jiný substantivně, k němuž
pak substantivum druhé přístavkou se druží.
Žižka země bránil proti všem nepřátelům
a jiným cizozemcům. Let. 52. V sobotu mu-
čili žida a několik jiných křesťanův. Let. 392.
Žije jako jiný hrabě. Us. Brt.

Jipatka, y, f., alea, pták čapatý. Krok.
Scetaueher.

Jiple, e, f., oděv ženský, kabátek, Juppe,
Corset, Jg. Vz Jupka.

Jíra, y, m. = Jiří. Praví sv. Jíra: Lepší
flek nežli díra. Hrš.

Jirafa, vz Žirafa.

Jiránek, nka, m. = Jiří.

Jircha, y, f., kůže skopová, kozí, telecí,
volská, jelení atd. moukou, kamencem a vinným
kamenem vydělaná, jinak zámiš, Weissleder,
Sämisehleder. Jirchář jirchy dodává (zámiše).
Kom. S lidí kůži jako jirchu táhnou. L. —
Jg. Vz Jirchář, Šfk. 661.

Jirchář, e, m. (dříve: bělokožec, zámišník),
který jirchy vydělává, der Weiss-, Sämisch-
gerber. V. — Jirchář vydělává kůže tenčí:
berančiny, ovčiny, kozletiny, srnčiny, jelenice
tím způsobem, že je máčí a mízdří, do vá-
pené vody klade, na postruhu (mízdřicím
štěpu n. stolici) srsť (chlup) seškrabuje, val-
chuje a louží (do míchaniny z otrub, soli
a kamence klade). — Koželuh (usnář) vydě-
lává kůže hrubší: volovice, kraviny, koniny,
teletiny tříslem (korou dubovou, smrkovou,
březovou). Pt. Šfk. str. 660. činí rozdíl mezi
jirchářem a zámišníkem a píše o jircháři: J.
připravuje jirchu namáčeje kůže omykané
a vápna, v němž louženy byly, lázní z otrub
zbavené, do roztoku kamence a soli kuchyňské
aneb octanu hlinitého a soli, teplých asi + 35°;
po několika hodinách se vybírají, suší a val-
chují. Vz tam o jirše více. Vz Jircha, Zá-

mišnictví, Koželuh. Vz také v S. N. IV. str.
396. — Jircháři, pl. = ulice, kde jircháři
bydlí. V Jirchářích. Do Jirchář jíti. Us.

Jirchářík, a, m. Weissgeberjunge. D.

Jirchařiti, il, ení. Weissgerberei treiben. D.

Jirchářka, y, f., die Weissgerberin. D.

Jirchárna, y, f. Weissgerberwerkstatt.

Jirchářský, Weissgerber-. J. řemeslo. D.

Jirchářství, n., die Weissgerberei. D. Vz
Jirchář.

Jirchový, aus Weissleder, Samisehleder.
J. střevíce. Us.

Jiří, Jiřík, a, Jiříček, čka, Jíra, Jirka, Ji-
ránek, nka, na Slov. Juro, Ďuro, Jurko, a, m.
J. lat. Georgius, vz G. Georg, Jürgen, Jörgel,
Görge. Jiří (a tak i Brikcí, Jiljí) skloňovalo
se původně jako, Paní', ale později přešlo ana-
logií do vzoru, Dnešní': Jiří, Jiřího, Jiřímu
atd. Dle, Paní' skloňuje se hlavně ve spojení
s přívlastkem ku př. svatý Jiří, svatého Jiří, se
sv. Jiří. (Jg. poznamenal: Jiří cum adjektivo
svatý indeclinabile est. Vz í. Podobně: králi
Jiří českému. Trub. ). Také: od Jiří do Ja-
kuba. Kde žádného přívlastku není, skloňuje
se dle, Dnešní, ' aby se pády lépe rozeznaly.
Rovněž se sklánějí, když jsouce křestnými
jmény kladou se s příjmením: Jiřího Nováka.
Vz Brs. 12. Jiří z Poděbrad. Co Jirka ne-
pochopí, tomu se Jíra nenaučí. Na Slov.
Jiří a Marek mrazem nás zalek. Č., Lb.,
Er. P. 57. Co do svatého Jiří vína vídáme,
to o svatém Havle neobíráme (ježto ranní
květ obyčejně pomrzá). Č. O sv. Jiří vylé-
zají štíři. Hrš. O sv. Jiří vylézají z díry
hadi a štíři. Er. P. 57. Sv. Jiří kravám píci
dává, sv. Nikola koním. Pk. Vz Hospodářský,
Jíra. Sv. Jiří do almary míří. H. Sv. Jiří
pole zžíří (žírným učiní). Er.

1. Jiřice, e, jiřička, y, f., jm. některých
ptákův: druh pěnkavky, der Flachsfink; ko-
nopásek, der Hänfling; na Slov. ďurička, bě-
lořitka, na Mor. juřička, z pokolení vlasto-
vičího, die Haus-, Fenster-, Giebelschwalbe.
Jg. — J. = skokan, vz Jiříček.

2. Jiřice, pl., dle Budějovice, Irritz ve
Znojemsku.

Jiříček, čka, m., vz Jiří. — J., žába,
rosnice, žába lisková, zelená, der Laubfroch.

— J., pták, vz Jiřice.

Jiřičina, y, f., ves, Köhlerdorf. Jg.

Jiřička, vz Jiřice.

Jiřík, vz Jiří.

Jiřikovice, pl., dle Budějovice, jm. místní,
na Mor. u Přerova. Mřk., Mus.

Jiřinka, jiřenka, y, f., die Georgine. J.
mnohobarevná. Rk.

Jirka, y, m., vz Jiří.

Jirkov, a. m., mě. v Čech., v Žatecku,
Görkau. — Jirkovan, a, m. — Jirkovský.

Jirnice, e, f., polemonium, das Speerkraut.
Rostl.

Jirnicolistý, vz Jirnice. J. jesen. Rostl.

Jirovec, vce, m., planý kaštan, Rosska-
stanie. Us.

Jiřský, Georgen. Svato-jiřský chrám. Us.

Jiršina, y, f., (z, jircha'), der Gerbestoff.

Jisk, u, m., zastr., hledání, das Suchen.

- Jg-

Jiska, y, f., pták, calidris, der Strandläufer.
Presl.