Předchozí (634)  Strana:635  Další (636) |
|
|||
635
|
|||
|
|||
Jískati, jiskati, jískávati=hledati, suchen.
— koho, co (komu) kde. Nechvalno nám v Němcěch jískať (hledať) pravdu. L. S. 109. Někomu vši v hlavě j. (jinde v obec. mluvě: vískati). Při kopečku seděla, jískati mu mu- sela; Jískaj mi v mojí hlavě. Pís. mor. 171. Ženy, když vši jískají, nehty tepou. Fab. Aesop. Bláznům j. (jim činiti, co jim příjemno). V. — se kde. Když baby se na slunci jí- skají, pršívá. L. Jiskerka, y, f., das Fünkchen. Tabl. —
J., na Mor. sedmikrása, chudobka, Gänse- blume. MM. Jiskra, y (na Slov. iskra), jiskerka, ji-
skřička, y, f. V již. Čech. ískra. Kts. Der Funke, das Fünkchen. J. uhašená, zakucená, V., ohnivá od železa, řeřavá, elektrická. V., Nz. Jiskry dávati, soptiti, vyprskovati. D., vypouštěti. V. Jiskry lítají. D. Má ho rád co jiskru na ruce. Vz Nenávisť. Č. Z malé jiskry velký oheň. Kdo chce v domě škody zbýti, nedej jiskře ohněm býti. Dal. Dobře v čas jiskru uhasiti. Vz Zlý, Lb, Č. Spíše by z něho jiskry vyrazil, nežli by z tebe smích vyvábil. Jg. Jiskře, aby ohněm byla, nedopustiti. Háj. Chceš-li zlému v cestu vjítí, nedej jiskře ohněm býti. D. Dobře v čas jiskru uhasiti. D. Malá jiskra velkým ohněm bývá. Jg. I z malé jiskry velký oheň bývá. Arch. I. 74. — J. v očích. Jiskry hrozné z očí vypouštěla. Br. Jiskru soucitu v srdcích roznítiti. Us. Není v něm jiskřičky milosr- denství. Sych. — Jiskry, jiskření v očích, das Funkensehen. Ja. Jiskratý — jiskrnatý.
Jiskravosť, i, f. J. oka, Katzenäugigkeit,
-blick. L. Jiskravý, oči zarážející bleskem svým,
blendend, schimmernd. Oči mu ohněm jiskra- vým pálají. L. Oči j-ové, kočičí, Katzenaugen. Jiskření, n., das Funkeln.
Jiskřený, zastr., jiskravý, funkelnd. Mužie
bratrských srdec a jiskrených zrakóv. Rkk. 8. Jiskřička, vz Jiskra.
Jiskřiti, 3. os. pl. -ří, -skři, -skře (íc),
il, ení; jiskřívati, jiskry dělati, blyštěti čím, funken, funkeln, blitzen, sprühen. — abs. Kola, když po kamení poběhnou, j. budou. Br. — koho (-= ohně mu dodávati, podpa- lovati, anfeuern, reizen. Jg). Jg. — koho proti komu (popouzeti). Ros. — čím: očima. Kom., Lab. 113. — čím od čeho. Od hněvu očima jiskří. Č. — po kom: očima po děvčeti. Hlas. — na koho. Jaromír jako hladovitý lev jiskřil na Jana biskupa. Háj. — se, funken, Funken werfen. Jg. — se proč, odkud. Z radosti se oči jiskřily. Jg. Až se z něho jiskří (hněvá-li se). Oheň mu jiskřil z očí. Plk. — se komu kam. Ohně utuchlého ne- rozdmychuj, aby se i tobě v oči nejiskřilo. Br. — se komu kde. Jiskří se mu v hlavě (ve lbě) oči. Jg. Víno jiskřilo se v skleničkách. Jg. — se odkud. Skřemenina jest ostrá a tak tvrdá, že se z ní pod ocelí jiskří. Koubl. Jiskřivec, vce, m., Feuerstein. Aqu.
Jiskřivý, jiskřící, funkend. J. oči. Kom.
Jiskrnatěti, ějí, ěl, ění; zjiskrnatěti,
blyštěti se, funkelnd werden, Reš., knistern, funkeln. |
Jiskrnatý, jiskry mající jiskřící, funkelnd,
glimmend. J. oheň, Štelc, řeč. Jiskrněti, ějí, ěl, ění, funkeln. Krok.
Jiskrný, vz Jiskřený.
Jiskrosršný, Funken sprühend. Šf.
Jiskrostřelka, y, f., Funkenpfeilchen. Rk.
Jist, vz Jistý.
Jisťák, a, m., sazeč, jenž má jisté. ' Us.
v Praze. Prk. Jistba, zastr. = jizba.
Jistbičný, Zellen-. Rk.
Jistbometlice, e, f., zastr. Stubenkehrerin.
Tkadl. Jistce = jistec.
Jisté, ého, n., v tiskárně jistá (ustavičná)
práce a jistý či stálý plat. Us. v Praze. Prk. Jistě, komp. jistěji; v pravdě, nepochybně,
zajisté, vlastně, gewiss, sicher, allerdings, wohl. Jg. To j. vězte, že.. Solf. Aby to věděl, a na to jistě se ubezpečil. Háj. To jsem j. zapomněl. D. Ano j. V. J. s námi bojovati budou. Flav. Jistě bloudím. D. — J. = sice, zwar, freilich. Připraviť j., ale. Ben. V. Vz Ale. Jistebka, y, f., koš, das Geländer um den
Ständer bei Teichen. Tesařům od dělání nové j-ky neb koše pod troubou na rybníce. Gl. 107. — J., v Náchodsku = jizba. 1. Jistebnice, e, f., mě. v Táborsku. Vz
S. N. IV. 411. 2. Jistebnice, e, f., die Stubengenossin.
Jistebník, a, m., der Stubengenosse. Plk. Jistec, tce, m., jistce, e, f. — J. = pravý majitel, vlastník. L. Já první j. a správce
věcí dolepsaných prodal jsem... Kn. dr. 82. Der wahre Eigenthümer. — J. = pravý vě- řitel. Brikc, Th. Der wahre Gläubiger. — J. = pravý dlužník, der eigentliche Schuldner, der Bürgen gestellt hat. Ros. J. je dlužník ten, jenž rukojemstvím placení jisti. Zlob. J. propustí-li se, i rukojmě jsou jisti. Pr. M. Kdožby za koho byl rukojmě a bude pro to rukojemství pohnán, nestane-li rukojmě a dá na sobě právo ustáti, není jemu jistec to, což by zaň dal, navrátiti povinen. Nál. o starém právu, 158. Jestliže by se komu pečeti u listů zlámaly a jistec by se k tomu dluhu znal, to zlámání pečetí jemu ke škodě nebude. VI. z. 397. Já jistec a první dlužník dluhu dole psaného a my rukojmové jeho s ním a zaň vyznáváme. Faukn. 27., Kn. dr. 84. A v tom pololetě my jistci na hoře psaní máme věřitelům našim (svým) jich summu jistinú i s úroky zaplatiti. Kn. dr. 86. Vz Rb. str. 266.; Vš. 564.; Gl. 83.; Jg. — J. = pravý původce, zástavce, der wahre Thäter, Uhrheber, Autor. L. — J. = rukojmě, Bürge, Gewährsmann. V. Vzíti si koho za jistce. L. Přítel každému, jistec žádnému. Km. — J. poslední vůle = vykonavatel její, der Testamentsvollzieher. L. — J. = svědek, der Zeuge. L. — J., žalobník. Gl., Arch. III. 173. Kläger. Jísti. Koř. jad v jad-le, slov. jas-le, čes.
jesle, časuje se bez spony. Praes. indik. jí-m (m. jed-m;, jí-š, jí, jí-me, jí-te, jed-í (ne: jí), (na Slov. jem, ješ, je, jeme, jete, jedia); impert. jez (na Slov. jedz), jezme, jezte; přechod. jed-a, jed-ouc, jed-ouce; infinit. jísti (na Slov. jesť). Minul, čas: jed-1 jsem; přech. jed, jed-ši, jed-še; příčestí: a) činné: jed-l, jed-la, jed-lo, |
||
|
|||
Předchozí (634)  Strana:635  Další (636) |