635

Jískati, jiskati, jískávati=hledati, suchen.
— koho, co (komu) kde. Nechvalno nám
v Němcěch jískať (hledať) pravdu. L. S. 109.
Někomu vši v hlavě j. (jinde v obec. mluvě:
vískati). Při kopečku seděla, jískati mu mu-
sela; Jískaj mi v mojí hlavě. Pís. mor. 171.
Ženy, když vši jískají, nehty tepou. Fab.
Aesop. Bláznům j. (jim činiti, co jim příjemno).
V. — se kde. Když baby se na slunci jí-
skají, pršívá. L.

Jiskerka, y, f., das Fünkchen. Tabl. —
J., na Mor. sedmikrása, chudobka, Gänse-
blume. MM.

Jiskra, y (na Slov. iskra), jiskerka, ji-
skřička, y, f. V již. Čech. ískra. Kts. Der
Funke, das Fünkchen. J. uhašená, zakucená,
V., ohnivá od železa, řeřavá, elektrická. V.,
Nz. Jiskry dávati, soptiti, vyprskovati. D.,
vypouštěti. V. Jiskry lítají. D. Má ho rád
co jiskru na ruce. Vz Nenávisť. Č. Z malé
jiskry velký oheň. Kdo chce v domě škody
zbýti, nedej jiskře ohněm býti. Dal. Dobře
v čas jiskru uhasiti. Vz Zlý, Lb, Č. Spíše
by z něho jiskry vyrazil, nežli by z tebe
smích vyvábil. Jg. Jiskře, aby ohněm byla,
nedopustiti. Háj. Chceš-li zlému v cestu vjítí,
nedej jiskře ohněm býti. D. Dobře v čas
jiskru uhasiti. D. Malá jiskra velkým ohněm
bývá. Jg. I z malé jiskry velký oheň bývá.
Arch. I. 74. — J. v očích. Jiskry hrozné
z očí vypouštěla. Br. Jiskru soucitu v srdcích
roznítiti. Us. Není v něm jiskřičky milosr-
denství. Sych. — Jiskry, jiskření v očích,
das Funkensehen. Ja.

Jiskratý — jiskrnatý.

Jiskravosť, i, f. J. oka, Katzenäugigkeit,
-blick. L.

Jiskravý, oči zarážející bleskem svým,
blendend, schimmernd. Oči mu ohněm jiskra-
vým pálají. L. Oči j-ové, kočičí, Katzenaugen.

Jiskření, n., das Funkeln.

Jiskřený, zastr., jiskravý, funkelnd. Mužie
bratrských srdec a jiskrených zrakóv. Rkk. 8.

Jiskřička, vz Jiskra.

Jiskřiti, 3. os. pl. -ří, -skři, -skře (íc),
il, ení; jiskřívati, jiskry dělati, blyštěti čím,
funken, funkeln, blitzen, sprühen. — abs.
Kola, když po kamení poběhnou, j. budou.
Br. — koho (-= ohně mu dodávati, podpa-
lovati, anfeuern, reizen. Jg). Jg. — koho
proti komu (popouzeti). Ros. — čím: očima.
Kom., Lab. 113. — čím od čeho. Od hněvu
očima jiskří. Č. — po kom: očima po děvčeti.
Hlas. — na koho. Jaromír jako hladovitý
lev jiskřil na Jana biskupa. Háj. — se, funken,
Funken werfen. Jg. — se proč, odkud.
Z radosti se oči jiskřily. Jg. Až se z něho
jiskří (hněvá-li se). Oheň mu jiskřil z očí.
Plk. — se komu kam. Ohně utuchlého ne-
rozdmychuj, aby se i tobě v oči nejiskřilo.
Br. — se komu kde. Jiskří se mu v hlavě
(ve lbě) oči. Jg. Víno jiskřilo se v skleničkách.
Jg. — se odkud. Skřemenina jest ostrá
a tak tvrdá, že se z ní pod ocelí jiskří.
Koubl.

Jiskřivec, vce, m., Feuerstein. Aqu.

Jiskřivý, jiskřící, funkend. J. oči. Kom.

Jiskrnatěti, ějí, ěl, ění; zjiskrnatěti,
blyštěti se, funkelnd werden, Reš., knistern,
funkeln.

Jiskrnatý, jiskry mající jiskřící, funkelnd,
glimmend. J. oheň, Štelc, řeč.

Jiskrněti, ějí, ěl, ění, funkeln. Krok.

Jiskrný, vz Jiskřený.

Jiskrosršný, Funken sprühend. Šf.

Jiskrostřelka, y, f., Funkenpfeilchen. Rk.

Jist, vz Jistý.

Jisťák, a, m., sazeč, jenž má jisté. ' Us.
v Praze. Prk.

Jistba, zastr. = jizba.

Jistbičný, Zellen-. Rk.

Jistbometlice, e, f., zastr. Stubenkehrerin.
Tkadl.

Jistce = jistec.

Jisté, ého, n., v tiskárně jistá (ustavičná)
práce a jistý či stálý plat. Us. v Praze. Prk.

Jistě, komp. jistěji; v pravdě, nepochybně,
zajisté, vlastně, gewiss, sicher, allerdings, wohl.
Jg. To j. vězte, že.. Solf. Aby to věděl,
a na to jistě se ubezpečil. Háj. To jsem j.
zapomněl. D. Ano j. V. J. s námi bojovati
budou. Flav. Jistě bloudím. D. — J. = sice,
zwar, freilich. Připraviť j., ale. Ben. V. Vz Ale.

Jistebka, y, f., koš, das Geländer um den
Ständer bei Teichen. Tesařům od dělání nové
j-ky neb koše pod troubou na rybníce. Gl.
107. — J., v Náchodsku = jizba.

1. Jistebnice, e, f., mě. v Táborsku. Vz
S. N. IV. 411.

2. Jistebnice, e, f., die Stubengenossin.
Jistebník, a, m., der Stubengenosse. Plk.
Jistec, tce, m., jistce, e, f. — J. = pravý

majitel, vlastník. L. Já první j. a správce
věcí dolepsaných prodal jsem... Kn. dr. 82.
Der wahre Eigenthümer. — J. = pravý vě-
řitel. Brikc, Th. Der wahre Gläubiger. —
J. = pravý dlužník, der eigentliche Schuldner,
der Bürgen gestellt hat. Ros. J. je dlužník
ten, jenž rukojemstvím placení jisti. Zlob. J.
propustí-li se, i rukojmě jsou jisti. Pr. M.
Kdožby za koho byl rukojmě a bude pro
to rukojemství pohnán, nestane-li rukojmě
a dá na sobě právo ustáti, není jemu jistec
to, což by zaň dal, navrátiti povinen. Nál.
o starém právu, 158. Jestliže by se komu
pečeti u listů zlámaly a jistec by se k tomu
dluhu znal, to zlámání pečetí jemu ke škodě
nebude. VI. z. 397. Já jistec a první dlužník
dluhu dole psaného a my rukojmové jeho
s ním a zaň vyznáváme. Faukn. 27., Kn. dr.
84. A v tom pololetě my jistci na hoře psaní
máme věřitelům našim (svým) jich summu
jistinú i s úroky zaplatiti. Kn. dr. 86. Vz
Rb. str. 266.; Vš. 564.; Gl. 83.; Jg. —
J. = pravý původce, zástavce, der wahre
Thäter, Uhrheber, Autor. L. — J. = rukojmě,
Bürge, Gewährsmann. V. Vzíti si koho za
jistce. L. Přítel každému, jistec žádnému.
Km. — J. poslední vůle = vykonavatel její,
der Testamentsvollzieher. L. — J. = svědek,
der Zeuge. L. — J., žalobník. Gl., Arch. III.
173. Kläger.

Jísti. Koř. jad v jad-le, slov. jas-le, čes.
jesle, časuje se bez spony. Praes. indik. jí-m
(m. jed-m;, jí-š, jí, jí-me, jí-te, jed-í (ne: jí),
(na Slov. jem, ješ, je, jeme, jete, jedia); impert.
jez (na Slov. jedz), jezme, jezte; přechod.
jed-a, jed-ouc, jed-ouce; infinit. jísti (na Slov.
jesť). Minul, čas: jed-1 jsem; přech. jed, jed-ši,
jed-še; příčestí: a) činné: jed-l, jed-la, jed-lo,