637

tvrzení svú jsem vlastní pečeť k tomuto listu
přivěsil. Dsky.

Jistota, y, f. — J. = sama věc, základ
věci, das Wesentliche einer Sache. Povím ti
j-tu listu toho (tresť). Jg. - J. = nepochyb-
nost, jistá pravda, die Gewissheit. V j-té,
V. Slibujiť v j-té. Kom. V j-tě věděti, j-tu
věděti, j-ty nevěděti. V. Pro lepší j-tu Us.
Aby zvěděl j-tu těch věcí. Br. Jeho řeči na
nejistotách se zakládaly. Kom. V nejistotě
žíti, Us., vězeti, býti. V. Tomu na j-tu a zdr-
žení svou vlastní pečeť přivěsiti jsem kázal
k tomuto listu. Tov. 4. A kdyby úředníci naší
mince jistotu toho měli. Nar. o h. a k. (Pr.
I. 91. ). Tyto noviny tak všecky slyšímy a toho
ještě v j-tě nic neviemy. Hl. V nejistotě po-
stavený. V. V nejistotě a jako na váhách za-
věšený. V. J. samozřejmá, odvozeně zřejmá,
historická n. dějinná. Nz. Lepší hrsť j-ty, než
pytel naděje. Jg. Stran přísloví vz: Bez-
pečnosť, Jistý, Hodina, Hodiny, Sen, Zisk. —
J. = list ujištujicí, Certifikat, Dokument.
Nosili s sebou jistoty. V. Znamení a j-ty
milosti. Br. — J. = list dlužní, přiznání
k dluhu. Schuldbrief, Obligation. V. J. vlastní
rukou psaná. V. Dělám na sebe j-tu právem
listu n. odevzdávám od sebe j-tu. Fankn. J.
na 50 kop zdělaná. Schön. J-tu od sebe dáti.
Har. Na dluhy j-ty a listy měli. V. Jistotu
dáti za něco. J. tr. J-tu něčeho n. v něčem
někomu dáti. Nz. Tato dobrá vůle má mně
zase i s j-tou navrácená býti. Kol. — J. =
pojištění, rukojemství, kauce, Gewähr, Kaution,
Sicherheit. V. J-tu dáti, položiti; propadení
j-ty; předpis o j-tách; podati j-ty. J. tr. J-tu
složiti, platiti; dáti j-tu na něco; dání, po-
ložení, davatel, položitel, propadení, proml-
čení j-ty; j. zavazená, řemeslnická, svatební,
propadlá; listina na věnování jistoty. Šp. J-tu
pro soudní škody opatřiti. J. tr.

Jistotně živ zůstane. Br. J. zvěděv Onyáš.
Br. Vz Jistotný. — Jg.

Jistotní, Kautions-.: kapitál, summa, pe-
níze, listina, soustava, předpis, Šp., zřízení.
Rk. —

Jistotnosť, i, f., jistota, Zuverlässigkeit,
Gewissheit. D., Lom., Mark.

Jistotný, jistý, gewiss, verlässlich, zuver-
lässig. J. zpráva, Vrat., věc, V., pravda. D.
Za j-tné mluviti (jistiti); za pravé a jistotné
věřiti. V. — J. = bezsporný, unstreitig. D.

Jistvička, y, f., mistička picí, Trinkschale.
Č. Vz Jističe.

Jistý (na Mor. istý a i jinde, vz J); jist,
a, o; komp. jistější a jistší; jistě, komp. ji-
stěji. — J. = v pravdě jsoucí, pravdivý, sku-
tečný, nepochybný, gewiss. J. zpráva, důkaz,
věc, pověst', štěstí, pravda, řeč (pravá), důvod,
nebezpečenství, svědek, umění. D., V., Jg.
Věc jista jest, že.., die Thatsche steht fest,
dass. Dch. Nejistého otce syn. V. V nejisté
péči zůstávati. V. Ta věc je tuze nejistá. D.
Za jistou věc míti. V. Za jisté míti, mluviti,
oznamovati. V. Z jistého důvodu zavříti. V.
Nic jistého neměti, nevěděti. V. Trest jest
jistý. D. S jistou se to říci nemůže. Zlob.
Nic jistšího. V. Neb nic jistšího není než smrť.
Rad. zvíř. Časté koňky, jisté zvonky. Jistší
pták na talíři pečený nežli dva v povětří
vznešení. Jg. Svatba ta na jisto býti má. Kom.

Jisté pro nejisté pouštěti nesluší. Ros. S jistým
hráti. Vz Jistota. Č. — čeho. Toho buď jist.
Ráj. Ne každé věci, kteréž jest jist člověk,
že jest se tak stala. Chlč. Jir. Anth. II. 14.
2. vyd. Priamus byl jist síly i hrdinství He-
ktora. Troj. 310. (Brs. 95. ). Pán hody slaví,
štěstí svého jist, tu mu královský posel nese
list. Er. Kyt. 2. a 3. vyd. 1861. a 1871. str.
120. I jsem toho dobře jista, Kat. 2720. Tohožc
nelze jistu býti. Št. ob. věc. str. 185. Buď
toho dobře jist; tohoj byl maršálek jist dobře.
St. skl. IV. 50. a 56. D. v Lehrgeb. 284.
praví: Die Neuern verbinden mit jist, vinen'
auch schon den Genitiv. (Ht. Brus 234. ). Ht.
pak v Obr. 26. také napsal: Jist za staro-
dávna s genitivem a instr. se pojilo; v češtině
genitiv vymizel, ale ve slovenštině se zachoval.
Vz Mus. 1858. 530. Nyní tedy jist' obyčejně
s instrumentalem pojíme. Vz, jist' čím. —
v čem. V čemž jsme nejisti. Rozml. o včel.
Jist jest jako voda v saku. Šp. — čím. Kom.,
Lab. 52., Výb. I. 390. J. tr. Jist jsem tím.
Kom. Jist jsem tím, že milostivě s vámi na-
kládati bude. Br. Jist jsem sebou, že to ne
domnění. Kom. Vojsko je jisto svým vítěz-
stvím. V. Jest s čistou nadějí svým spasením
jist. Vác. z Budova. Jakoby svým uměním
jist byl. Břez. 225. Jsme jisti svým spasením.
Výb. II. 14. (Pass. ). Neb jsem jist od pána
Boha odplatou za svou upřímnost'. Arch. I.
77. J. nebeským královstvím. Št. Dotud jist
jest stolem drahým. Chč. 376. Buď tiem jist.
St. skl. IV. 306. Tiem nejsme jisti v milosti
či v nenávisti jsme. Výb. I. 905. — že. Vz
Jistý čím. Jisté jest, že pochybili. Kom. —
J. = bezpečný, sicher, gewiss, tutus, securus.
Jg. Jistí dluhové. V. Neměti jistého místa,
stanoviště (u vyhnanství býti). V. — čím.
Tak jsem svou pří jist, Br. Jist hrdlem i statky.
Tov. 115. Pravými a jistými sliby tě jista
činím. Troj. Jsme sebou jisti, že. Apol. —
Dal. Nebyl jsem jist svým životem. Os. —
před čím. Dokudž nebude lékař jist před
otokem, dávej nemocnému atd. Sal. Vz Bez-
pečný. — J. tr. — komu. Přijdu, přijdu, jsem
ti jistej. Er. 99. — proti čemu. Dům proti
ohni jistý. Šp. — J. = určitý. Jistý počet
za nejistý. Br. J. a vyměřený zákon. V.
K jistému dni obeslati. V. J. stav si vyvoliti.
Kom. J. míra. Us. Jisté příjmy míti. Jg. J.
úmysl. V. Na jisto. Obilí na jisto do města
vézti. Zlob. Mnohokráte se trefuje, že strany
do jistého času poklidu neberou. Ferd. I.
Zř. Něco na jisto postaviti, na jisto vyšetřiti.
Rk. A poněvadž jest se... jisté, jednomy-
slné a dokonalé snesení a srovnání stalo.
Ferd. I. Zř. Osmé, aby se přiznal o věci jisté
neb určené a o jisté velikosti, určeném čísle,
jinak nebude platné vyznání. CJB. 399. Ale
póhon ten jistý sšel. Kn. Rož. 22. Pakli to
ve dskách leží, že je právem otepřieno, že
tu nejma: tehda viec nemóž pohoniti toho
jistého odtad. Kn. Rož. 100. — J. = jakýs,
ein gewisser. Toho užíváme, když věci z přímá
jmenovati za dobré se nevidí. Zk. Prysky-
řice dřínová, smola jsou šťáva stromů jistých,
j Kom. A ten jistý pravil, že... Svěd. Přišel
do jisté země. D. Jistým osobám. Kom. Sedú
v tom jistém hradě. Kat. 77. V tich jistých
horách. Na Slov. (Vz Mkl. S. 82. ). A což by